pondělí 12. listopadu 2012

Arbitrage, Interview, Malé děti, Neznámý svůdce, Producenti, Restitution, Co je šeptem..., Bokovka


Arbitrage (2012)
Richard Gere už není tím bohatým chlapem, co si jednou vybere tu správnou prostitutku, z které by mohl udělat princeznu. Časy romantických komedií už podle všeho skončily, nutno říct, že "Pretty Woman" jen těžko překoná. V posledních letech se vrhl spíše na thrillery a nutno říct, že mu to celkem jde. Je to jednoduše dobrý herec. Pravda, asi si tím nezíská takovou popularitu jako Liam Neeson, ale přece jen mu podobné role sedí. Dokáže nasadit ten správný výraz, kterým se vžije do role hodného tatínka i pořádného hajzla, který ovládá lidi kolem sebe a ti o tom ani pořádně neví. Robert Miller je velmi bohatý člověk, který vlastní rozsáhlou společnost a má zaděláno na velmi spokojený důchod. Robert Miller je muž, který má milující ženu a dceru a podle všeho žije šťastný život. Jenže všechno je samozřejmě jinak. Jeho společnost má problémy a nejspíš se do nich dostane i on kvůli nějakým těm podvodům. To ale není všechno. Miller má možná šťastnou rodinu, což mu však nijak nebrání v tom, aby měl milenku. Jenže co se stane, když milenka umře při autonehodě, kterou on zaviní. Uteče, anebo se policii přizná? Miller si nevybírá tu nejjednodušší cestu, a tak se dostává stále hlouběji a hlouběji do kolotoče, na kterém sedí, ale který už rozhodně neřídí. Všechno se s ním točí a on dělá poslední zoufalá rozhodnutí, která by teoreticky měla vést k nápravě, což se ale neděje. Gerovi skvěle sekundují Susan Sarandon a Tim Roth, což je jeden z nejvíce nedoceněných herců, a to i rolemi. "Arbitrage" není špatný film, má svou gradaci, ale ten závěr je možná až příliš symbolický.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když vás ani tak nezajímá ekonomika, ale spíš lidské osudy v kritických situacích.
Hodnocení: 60% za to, že Richard Gere nemusí hrát jenom milionáře, který mění život šlapky v život princezny



Interview (Interview, 2007)
Steve Buscemi není jen hercem, ale jak se ukázalo, tak také celkem zdatným režisérem. "Interview" je jeho již čtvrtým filmem, který natočil od roku 1996. Nejedná se  přímo o autorský snímek, i když je pravdou, že jeho jméno je uvedeno nejen na místě režiséra, ale také u scénáře a hlavní role. "Interview" totiž není přímo originálním filmem, ale je remakem nizozemského snímku se stejným názvem, který natočil Theo Van Gogh podle scénáře Theodora Holmana. Zápletka není nijak složitá. Uznávaný novinář, který se specializuje na politiku, musí udělat rozhovor s mladou hvězdou béčkových filmů, která je ale u fanoušků velmi oblíbená. Má se s ní sejít v restauraci, kam ona přijde o hodinu později. On z toho není příliš nadšený, ona není příliš odvázaná z toho, že on o ní ví doslova kulové a na rozhovor se totálně vykašlal a vůbec se nepřipravil. I když se po večeři velmi rychle rozejdou - k večeři vlastně vůbec nedojde, ani k rozhovoru - osud je přesto svede dohromady a oni rozhovor vykonají. Mají na sebe dost času a v jejich konverzaci dochází k mnoha zvratům. Postupně přestáváme věřit tomu, že sledujeme stále ty stejné lidi jako na začátku. Kdo je vlastně větší lhář? Ona, která se lhaním živí, je herečka, anebo on, kdo by se naopak měl živit pravdou, ale podle všeho k ní také má docela nejasný vztah. Velmi zajímavé je pak sledovat jejich společný vztah, který se vyvíjí jako na horské dráze. Vzniká mezi nimi něco? Nebo je to všechno jen přetvářka? Nebýt Steva a Sienny, film by byl mnohem méně zajímavý. Oni jsou těmi, kdo vás drží v naději, že to nějak zajímavě skončí. Pontu film přímo nemá, ničím vás nepraští, ale stejně si myslím, že si z tohohle snímku něco odnesete.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když vyhledáváte komorní dramata s nábojem a nevadí vám remaky.
Hodnocení: 60% za dobré herecké výkony Steva a Sienny, které vás donutí vydržet až do konce



Jako malé děti (Little Children, 2006)
"Jako malé děti" je film, který mě neskutečně překvapil. Rovnou se přiznám, že jsem o něm nic nevěděl, ani jsem netušil, že byl kdy natočený. O to více mě to překvapuje, když vím, že tam hráli herci jako Kate Winslet, Jennifer Connelly, Patrick Wilson nebo Jackie Earle Haley. Především první dvě by se daly považovat za prvoligové, Patrick k první lize nemá daleko a Jackie je rozhodně jedním z nejlepších psychoušů, jaké v posledních letech můžeme ve filmovém světě vidět. O čem tedy asi bude film, který disponuje těmito postavami? Jedná se o film, který se zabývá nevěrou. I když se zdá, že by to mohl být film o jednom pedofilovi, ve skutečnosti se tak daleko nezajde. Lidé se přece mohou napravit, nebo v sobě svoji zvrácenou podstatu potlačit. Sarah (Kate Winslet) je žena v domácnosti, které nesedí předměstí. Nezapadá mezi paničky a rozhodně nezapadá ani do života, který se kolem ní vytvořil. Její manžel je podle všeho velmi fixovaný na jednu internetovou krásku, jejíž kalhotky si rád natahuje na hlavu a masturbuje při sledování fotek své virtuální milé. Ani Brad (Patrick Wilson) to nemá dvakrát jednoduché. Je mužem v domácnosti, ženami milován, ale svou vlastní ženou v určitém smyslu opomíjen. Nemá pro něj tolik lásky, kterou by vyžadoval, její dokumentární filmy se pro ni zdají důležitější. Sarah i Brad mají děti a chodí s nimi dopoledne ven. Zde se poznají. A zamilují se do sebe. Velmi vášnivě. Jak to s nimi dopadne? A jak to souvisí s pedofilem, který se přistěhoval do sousedství? Velmi silný film, který ve vás určitě vyvolává nějaké emoce, ale je to malinko uzemněno závěrem, který je sice opět symbolický, ale ukažte mi nějakého dospělého chlapa, který se vykašle na svůj plán jenom proto, aby si mohla na šílených schodech skočit ze skatu, na které nestál snad nikdy, a pokud, tak před hodně, hodně roky. Je to zvláštní zvrat a přijde mi dětinský, ale je to hlavně můj názor. Film si rozhodně nadprůměrné hodnocení zaslouží, a to nejen za herecké výkony, ale i za scénář.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když přemýšlíte, jestli má nevěra smysl.
Hodnocení: 70% za zajímavý příběh, který mohl být ještě lepší nebýt toho blbého skejtu



Neznámý svůdce (Perfect Stranger, 2007)
Moje uznání patří Giovanni Ribisimu. Tohohle člověka sleduji už od "Přátel" a musím říct, že ho s každým dalším filmem mám raději. Pravda, hodně dostává role vyšinutých cvoků, spíš komických postaviček, ale když konečně dostane něco, kde může hrát, je skvělý. Tohle je ten případ. Nevýrazná figurka, která na sebe místy dokonale strhává pozornost. Ve společnosti Halle Berry to zase není tak těžké, protože, cop si budeme povídat, ona hraje hlavně tělem a zase tak skvělá herečka to není, nebo se alespoň tolik nesnaží. Dice má už v rukou Oscara, ale je jen málo filmů, v nichž by mě přesvědčila, že se na hraní nevykašlala. To, že si na sebe bere kostýmy, kde vynikne její postava, je sice hezké, ale na druhou stranu mi to přijde málo. Bruce Willis hraje svoje optimum, navíc je zápornou postavou, alespoň částečně určitě. Film stojí na linii s Giovannim Ribisim, která je skvělá a zajímala mě, jenže je to vlastně jen vedlejší motiv. Důležitější je vyšetřování, které postava, novinářka, kterou Berry ztvárnila, pátrá po vrahovi své kamarádky. Dostává se do celkem zajímavé hry se zbytečnými postavami, jejichž úkolem je pouze zamlžit děj. Jakmile se dovídáme pointu filmu, všechno dobré, co by film mohl přinést, padá, a z "Neznámého svůdce" se stává jen obyčejný akční thriller, který se v závěru nedařilo ukočírovat. Až příliš se hrálo na pointu, která je tak děsivě špatná, že to hezké není. Obrací film naruby, ale bez toho, aby se dostavil šok jako při filmech "Šestý smysl" nebo "Ti druzí". Film nemá tak dobrý průběh, tak promyšlený, aby to v závěru všechno dokonale zapadlo do sebe. Je to tak jen náznak dobrého filmu, který byl ztracen ve zbytečné snaze - neschopnosti - šokovat diváka, který už je přece jen zvyklý na různé věci.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když si myslíte, že sledujete dobrý thriller, ale ono je to vlastně celé jen psychoblábolem.
Hodnocení: 30% za závěrem dokonale zabitý celkem zajímavý


Producenti (The Producers, 1968)
První verze "Producentů", kterou jsem kdy viděl, byla ta z roku 2005. Myslím, že není úplně ono, když člověk vidí prvně remake, ale stejně pak může srovnávat. "Producenti" z roku 2005 jsou klasickým muzikálem, který je švihnut crazy komedií. "Producenti" z roku 2005 nemají msty daleko od crazy komedie, ale pořád je to především satira na to, jak funguje zákulisí vytváření muzikálů, a to se všemi jeho nedostatky a podvody. Max Bialystock získává peníze na svoje špatné hry díky tomu, že uspokojuje bohaté paničky v důchodu, které mu pak podepíší jeho "šečíček", bez něhož nemůže hry produkovat. Právě během jednoho takového uspokojování k němu dorazí Leo Bloom, četní, který mu hodlá udělat pořádek v knihách. A zjistí jednu zajímavou věc. Mohou vydělat obrovské množství peněz na tom, když udělají hru, která bude naprostý propadák. A tak začínají dělat na hře, která se jmenuje "Springtime for Hitler" ("Jaro pro Hitlera"). Věřte tomu, že ústřední melodie vám bude - chtě, nechtě - znít v hlavě ještě nějakou dobu po skončení filmu.  Původní "Producenti" nejsou muzikálem v tom pravém smyslu slova. Zpěv se zde objevuje až ve chvíli, kdy se hra nacvičuje, případně když je hra přímo prezentována nejprve velmi nespokojenému publiku. Tam, kde je pro "Producenty" v roce 2005 rozhodující homosexuální pojetí, tam zase Mel Brooks těžil z toho, že 60. léta byly éra hippies a pro film to fungovalo dokonale. Hitler v tomhle provedení byl prostě dokonalý. Mel Brooks nevytvořil film, který je tak plný zvratů, jeho zápletka je přímočará, o to je jednodušší se zaměřit na komediální složku, která zde funguje dokonale. Legendární film, který remake nepotřeboval, ale stalo se. Mnohým divákům asi bude nová verze přijatelnější, ale v jejím provedení vypadá komika jako hloupá groteska.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když si zase jednou chcete připomenout, že vše lze dělat s humorem.
Hodnocení: 80% za neskutečně pozitivní film, kterému se jeho remake nevyrovná ani díky pompéznosti


Restitution (2011)
"Restitution" je přesně jedním z těch filmů, u kterých od začátku víte, že si nejspíš hraje na něco, co není. Je pravda, že jediný důvod, proč jsem o tenhle kousek projevil zájem, je Mena Suvari. Mám pro tuhle maličkou blondýnku slabost už od Americké krásy - kdo by se Kevinovi Spaceymu divil? Mena Suvari ale nemá tolik prostoru, kolik bych chtěl, aby měla, navíc se ještě jmenuje Heather, takže má člověk pocit, že přišla rovnou z "Prci, prci, prciček". Je barmankou, která se dá dohromady s chlapíkem, který podle všeho něco vyšetřuje, někoho sleduje. Věci se nakonec nevyvinou takovým způsobem, jakým si přál. "Restitution" je filmem, který si hraje na chytrý thriller s pointou, ale ve skutečnosti je to jenom akční film, kterému jakákoli složka překvapení chybí. Několikaminutový úvod, který je přerušen výrazným zvratem, jen odkazuje na to, že musí mít nějaký smysl. Ten smysl není tak těžké poměrně brzy odhalit. Je to škoda, protože kromě závěrečného twistu a odhalení pravdy nemá snímek co nabídnout. Není nijak drsný, nejsou zde dialogy, které vás uzemní, celé je to jen obyčejné střílení a zabíjení, které má většinou jen jeden jediný smysl - pomstu. Hlavní hrdina ani jeho kumpán, kterého nechtěně získá, nejsou lidé, které by si mohl divák oblíbit, žádná jiná zajímavá zde není, a tak je film jen o tom, jestli chcete, nebo nechcete průhlednou podívanou bez skutečných zvratů, bez překvapení, bez koření, prostě jenom nudnou jízdu s postavami, které jsou vám ukradené.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když už jste viděli všechno.
Hodnocení: 30% za to, že zápletka není nijak skvělá, hodně průhledná a herecké výkony nevýrazné a nezajímavé



Co je šeptem... (Rumor Has It..., 2005)
Film "Absolvent" je klasika, stejně tak román, podle kterého byl film natočen. Beau Burroughs je člověk, podle kterého měl být román napsán. Nejprve měl poměr s ženou, která měla už něco přes čtyřicet, aby se hned na to mohl vyspat s její dcerou. Jenže příběh nekončí, posouváme se o nějaký třicet let dál a zjišťujeme, že v generaci dvou žen je další dívka, která chce zjistit, jestli Beau Burroughs náhodou není jejím otcem. Komedie s Jennifer Aniston ale vlastně vůbec není o hledání otce, protože to je velmi rychle vyřešeno, ale o tom, aby zjistila, jaké je vlastně místo jednoho člověka ve městě, kde ona sama chce být. Film vlastně říká, že pokud si nejste jistí tím, že vaše připravovaná svatba je skutečně s tím pravým, vyspěte se s chlapem, který to dělal s vaší babičkou i matkou, ono se tím hodně vyřeší. Váš nastávající vám všechno odpustí, přece jenom Beau Burroughs je pořád Kevin Costner a Mark Ruffalo je zase jednou splachovací. Vůbec tedy nejde o nějaké vztahy, ale jenom o to, že si jedna žena není jistá, trochu si užije a všechno bude zapomenuto. Co se stane ve Vegas, zůstane ve Vegas. Jenže podle téhle definice je Vegas celý její život. Může dělat, jaká chce špatná rozhodnutí, nakonec je jí ale všechno stejně odpuštěno, protože je to přece krásná hollywoodská ženská. Chlap na ni čeká, trochu dělá drahoty, ale stejně jí nakonec padne do náruče. Nezachrání to ani pár dobrých vtipů, výborná, i když až příliš karikovaná Shirley MacLaine, či charismatický Kevin Costner. Jennifer Aniston tímhle filmem zase poklidně zapadla do svých obvyklých mantinelů a hraje asi tolik jako hokejista na střídačce s bruslí v rukou brusiče. Má na sobě dres, chrániče, všechno, ale gól stejně nedá. Chybí tomu tah na branku. Neříkám, že komedie musí uctívat nějaké hodnoty, ale já mám pocit, že tenhle film to dělá, akorát nějakým hodně divným způsobem.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když se chcete pobavit jen trochu.
Hodnocení: 30% za to, že je to místy celkem vtipné, ale bohužel jen místy



Bokovka (Sideways, 2004)
Thomas Haden Church, Virginia Madsen a Paul Giamatti. Tohle je prostě koncertní trio, které rozjelo neskutečně civilní herecké vystoupení, z toho dva z nich (Madsen a Church) si dokonce mohli sáhnout na Oscara, ale zůstalo jen u nominace. Přiznám se, docela se divím, že nebyl nominován i Giamatti, ale asi by to bylo moc, tři nominace za herecký výkon v jednom filmu. To ovšem nic nemění na tom, že film chcete sledovat kvůli postavám, které herci hrají. Anebo spíš, kterými herci jsou. Miles a Jack jsou přátelé, i když je každý jiný. Jack se má ženit a s Milsem vyráží na týden, kdy by si měli naposled pořádně užít. Jack to chce vzít ve velkém a pořádně si užít s nějakou ženou. Žení se, ale co, stejně má pochybnosti, a tak se chce ujistit, koho vlastně miluje. Miles je úplně jiný než Jack. Je více introvertní, odborník na víno, který se snaží prorazit jako spisovatel, ale nedaří se mu to, vzpamatovává se z rozvodu se svou ženou před dvěma lety a stále není schopen se dát dohromady, navíc ještě musí okrádat svou starou matku, aby měl aspoň nějaké peníze. Společně s Jackem se vydávají za vínem, on Jacka učí, jak víno vychutnávat a musím říct, že i když filmem není zaměřen na víno třeba tak jako "Bobule", člověk se zde toho o víně dozví docela dost. Přes víno se dá seznamovat, a tak se Jack seznámí se Stephanie a jde s ní, s Milesem a Mayou, která po Milesovi očividně jede, na večeři, kde se seznámí. Jack si uvědomuje, koho vlastně jmenuje, stejně jako si Miles uvědomuje, že toho má ještě hodně nedořešeného. "Bokovka" je založená na dialozích a na lidských osudech. Alexander Payne zase dokazuje, jak je skvělým scénáristou a že ty dva Oscary za scénáře (jeden za "Bokovku" a druhý za "Děti moje") jsou naprosto oprávněné. Krásné malé příběhy o lidech, kteří nejsou na první pohled hvězdami, ale přesto jsou jejich osudy zajímavější než osudy většiny celebrit. Krásný film, který mě jednoduše dostal.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když si chcete užít dobré víno a tápající hrdiny.
Hodnocení: 90% za to, že pořád existují filmy, které mi dokážou vyrazit dech bez velkých efektů a epických příběhů