sobota 13. května 2017

Pád, Meagamann, Suor Emanuelle, Tarzan Triumphs, Yi lu shun feng


Pád (Fallen, 2016) - 40 %
Ne, young adult rozhodně není pro mě a tahle další romance založená na fantasy světě, který vychází z křesťanské mytologie, respektive z ďábla a andělů, to opravdu není něco, co by mě mělo nějak více dojmout. Standardně natočené, standardně nudné a není zde nic, co nechytne člověka, který vyloženě tohle chce.

Meagamann (2014) - 55 %
Indický pokus o pořádný kriminální thriller úplně nevyšel, protože u tohohle filmu prostě máte pocit, že je to na jednu stranu sice hodně namachrované, ale na druhou stranu to zase neznamená, že by to mělo být nějak extra drsné. Takové to prostě není a je to spíš taková rozvleklá limonáda, která docela ujde.

Suor Emanuelle (1977) - 50 %
Krásná černá Emanuella zase zasahuje, tentokrát v krásně bílém, protože ji sledujeme jako jeptišku, jak už název celého filmu naznačuje. Vzhledem k tomu, že se film v závěru snaží o nějaký zvrat, skoro to vypadá, že by v tom mohlo být i něco více, ale ono není. Tohle je film, na který se podíváte kvůli Lauře Gemser.

Tarzan Triumphs (1943) - 60 %
Tarzan a náckové? Tohle zní jako pořádné béčko. No, zase tak pořádně béčkové to není, ale má už to trochu jinou atmosféru a ti náckové zde skutečně jsou a Tarzan se s nimi musí utkat. Funguje to, je to trochu jiné a není to pořád jen ubulená snaha zachránit Jane nebo Kluka, i když k tomu dochází. Jen ta žena se nám trochu změnila.

Yi lu shun feng (2016) - 70 %
I kdybych se měl na snímek podívat jen kvůli té jedné scéně, kde se ruční pilou prořezává helma, stačilo by to. Tohle je tak šílená scéna, která se mi vryla do paměti, že se to mnohým filmům nepovede jako celkům. Syrové, drsné, dramatické, jednoduše dobře natočené s příběhem, který není skvělý, ale má dobré prvky.