pátek 30. prosince 2016

Fantastická zvířata a kde je najít, Disraeli, Hluboko, Rupture, Terra Formars


Fantastická zvířata a kde je najít (Fantastic Beasts and Where to Find Them, 2016) - 75 %
Nějak jsem se na film ani moc netěšil, i když jsem slyšel nějaké zvěsti, že to je docela dobré. A ono to je víc než jen docela dobré. Byl jsem naprosto uchvácený potvůrkami, které se zde objevily. Není to jediná silná stránka, ale scenáristicky je to přece jen trochu slabší. Prostě rozjezd pro něco většího, ale s dobrými postavami.

Disraeli (1929) - 60 %
Ze začátku jsem si nebyl jistý, jestli nemá být postava Disraeliho v tomhle filmu jen karikaturou, protože on tak vypadá. Snímek je hodně divadelní, čemuž přispívá i herectví George Arlisse, ale je to právě on, kdo drží film nad hladinou a kdo z něj dělá alespoň trochu výjimečné dílo, nejen historickou hrou.

Hluboko (Djúpið, 2012) - 60 %
Jako silnou stránku tohoto snímku beru skutečnost, že nás na tenhle příběh upozorňuje. Dokud se jedná o část s přežitím, je to místy docela silné, dobře natočené, skoro i strhující. Ale jakmile je to mimo moře, už to prostě tak strhující není a vlastně to i lehce nudí, stejně tak i flashbackové scény, které mi nic moc navíc nepřinesly.

Rupture (2016) - 50 %
Takový klasický film o tom, že všechno je jinak, než si obyčejný člověk celou dobu mysle. Přiznám se, že kdyby hlavní roli nehrála moje oblíbená Noomi, asi se po filmu ani moc nějak nepídím. Ale v jejím případě mě prostě baví film sledovat, i když je to jinak docela slabé, nebo v tomhle případě maximálně průměrné. Scény s pavouky vám ale budou kroutit prsty u nohou.

Terra Formars (2016) - 70 %
Co si budeme nalhávat, Takashi Miike je prostě můj oblíbený tvůrce, a v podstatě cokoli, co natočí, je pro mě zajímavé. Tedy už je strašně moc vidět, jak ho přitahuje manga, jenže je také moc vidět, jak dokonale má zvládnutou vizuální a technickou stránku filmu. Na tohle se prostě skvěle kouká. Jasně, že příběh, není nic moc, ale vizuálně je to pro mě uhrančivé.