čtvrtek 21. dubna 2016

Slacker, Goyovy přízraky, Království nebeské, Lego DC Comics Super Heroes: Justice League - Cosmic Clash, Tongue Untied


Slacker (1991) - 70 %
Richard Linklater je prostě jedinečný v tom, jak dokáže vyprávět. Ono je v jeho podání celkem jedno, co vypráví, ale postupy, které ve filmovém médiu nachází... To je prostě jedinečné. Je neskutečně novátorský, a přitom je pořád svůj. Je jedno, jestli natáčí dvě postavy po deseti letech, nebo natáčí film několik dlouhých let, aby zachytil stárnutí, anebo jako v tomhle případě nechává lidi procházet a odehrávat krátké scénky jen proto, že se to takto mohlo stát. V jeho podání to vždy funguje a většinou ani nenudí.

Goyovy přízraky (Goya's Ghosts, 2006) - 75 %
Tenhle film mě v kině před těmi už vlastně deseti lety nedostal tolik, jak jsem si myslel, že mě dostane, ale po letech vidím, že ta kritika nejen církve, ale především člověka, je prostě funkční a že ukazuje zrůdnost, která se v nás skrývá a která se dostane na povrch, pokud k tomu dostaneme možnost a pokud dovoláme tomu zlému převážit.

Království nebeské (Kingdom of Heaven, 2005) - 65 %
Když jsem před lety viděl snímek poprvé, rozhodně na mě udělal větší dojem, než při tomhle druhém promítání. Ale asi je to dáno tím, že Ridley prostě nebude můj oblíbený režisér. Respektive ne každý jeho film zbožňuji. Ale přesto je tohle výborná ukázka toho, jak je možné jeden konflikt přenášet stoletími dál a dál na další generace.

Nemám moc rád animované filmy se superhrdiny, přestože komiksy rád mám. Ale v případě Lego filmů se superhrdiny je to výjimka. Tyhle filmy mě prostě baví, protože jsou zábavné a já se na ně docela těším. To, že tvůrci kladou největší důraz na humor, se mi zamlouvá, skvěle si hrají s postavami a celým universem. Tohle se klasickým animákům od DC nedaří.

Tongue Untied (1989) - 20 %
Nemůžu si pomoct, ale forma filmu mi tak nesedla, že by mohl být v podstatě o čemkoli a prostě by se mi to nelíbilo. Je to takové rozkouskované, jako kdyby to pořádně ani formu nemělo. Ano, ve své době to byl asi výkřik správným směrem, ale po pětadvaceti letech to zní spíše jenom jako výkřik do tmy.