úterý 31. března 2015

Hudební komnata, Addicted, Ejecta, Jurassic City, Supremacy


Hudební komnata (Jalsaghar, 1958) - 65 %
Nějak mi indická kinematografie nepřirostla k srdci, což je v případě Raye už celkem na pováženou, protože jeho filmy nejsou špatné. Asi je to tou vizuální stránkou, prostředím. Já nevím. Prostě vidím, že je to dobré, ale nedělá to se mnou skoro nic. Přijde mi to místy zdlouhavé, alespoň na to, že člověk ví, jak to skončí. Přesto taneční scéna mě velmi zaujala.

Addicted (2014) - 10 %
Ano, závislost na sexu může existovat a já jsem docela rád, že na ni film upozorňuje, ale proč to dělá tak neskutečně pitomou, neoriginální, klišovitou cestou? To, jak se hrdinka chová, ze začátku, je tak protivné... Celá nesmělá, ale najednou se u ní vyvíjí chování, které k ní nesedí. Je to závislostí, nebo jen scenáristickou nemohoucností? Protivní, očekávatelné s těžko uvěřitelným rozuzlením v duchu amerického snu.

Ejecta (2014) - 20 %
A zase jeden z těch filmů, co i strašně moc libuje v ruční kameře, kterou já zrovna moc nemusím, Vlastně skoro vůbec. Navíc se na to snaží napasovat něco rádoby drsného o tom, že tam venku něco je. Tak ono tam něco je, to prostě čekáte, ale tady to má být ještě o něco zajímavější, což se ale v konečném důsledku neděje.

Jurassic City (2014) - 10 %
Proč tam jsou sakra na začátku ty studenti na párty??? Tohle je první, co mě rozhodilo. Ne, vlastně druhé, první byly ty příšerně digitální dinosauři. No a pak se to vezlo. Strašné herecké výkony. Neuvěřitelně hrozné digitální efekty. Dialogy, o jejichž debilitě nemá smysl polemizovat. A do toho pořád děsné efekty. Proč se to vlastně nejmenuje "Jurassic Jail"? Další ukázka toho, že s dinosaury by se nízkorozpočtové filmy točit neměly. Ray Wise to nezachrání.

Supremacy (2014) - 30 %
Kdyby to jen nebylo tak křečovité a snímek se tolik nesnažil tlačit na pilu. Možná by to stálo i za to, ale tady není nic na správném místě. Způsob vyprávění a jeho nechronologičnost zde rozhodně neumocňuje zážitek, který je ve skutečnosti jen jednoduchým příběhem zbytečně roztaženým do dvou hodin, kde je chování postav jen těžko uchopitelné a zbytečně předimenzované.

pondělí 30. března 2015

Popel a démant, Big Eyes, Pošetilost mocných, King of the Pecos, Žut


Popel a démant (Popiól i diament, 1958) - 70 %
Zásadní dílo polské kinematografie určitě, ale nějak jsem se do toho nemohl dostat a postava Macieka mi v tom moc nepomohla. Líbí se mi, jak je to místy téměř surrealistické, i když si to stále udržuje zasazení do skutečného světa. Maciekův konec je skutečně povedený a režisérsky i herecky zvládnutý s bravurou.

Big Eyes (Big Eyes, 2014) - 70 %
Tak nějak nevím, jestli mám být vlastně rád, že si sice Burton vybral zajímavé téma, které mu sedlo, ale přitom potlačil sám sebe a nechal vyniknout umění někoho jiného a sebe prosadil jen v tom vizuálu 50. a následně i 60. let. Celkově je to na Burtona vizuálně ale slabé, kdežto příběhově je to samo o sobě zajímavé a herecky skvěle zvládnuté.

Pošetilost mocných (La folie des grandeurs, 1971) - 60 %
Nějak mi to dějově celé nesedlo, stejně jako mi přijde, že už jsem viděl až moc filmů v krátkém časovém rozpětí, což vede k tomu, že de Funèse vidím jako člověka, který hrál většinou až příliš stejně. Patří to k jeho osobnosti, ale tady mi to místy přišlo až moc otravné. Jsou zde dobré části, ale asi mám také problém s historickým pojetím.

King of the Pecos (1936) - 70 %
Takový klasický starý western s Johnem Waynem. Není to nic skvělého, ale prostě mi to celkově nějak bodlo. Muž cti, který se snaží pomstít svou rodinu, a to cestou práva, ale nakonec se ukáže, že pokud nebude bojovat, nevyhraje. No, samozřejmě že vyhraje. Někdy takové jednoduché filmy prostě stojí za to.

Žut (Der Schut, 1964) - 60 %
Jasně, pořád je to jenom Old Shatterhand, i když mu tu říkají trochu jinak, pořád tu jsou stejní herci, i když se oblékají trochu jinak, ale ty postavy jsou stejné, aniž by to skutečně vadilo. To poselství se nemění a pravda a čest jsou stále stejně důležité, jako ochota pomáhat. Prostředí je pořád krásné, a kdyby byli všichni oblečení jako indiáni a kovbojové, budete jim to také věřit.

neděle 29. března 2015

Útěk v řetězech, Birdman, Lady for a Night, Jaden hot a druhý čehý, Old Shatterhand


Útěk v řetězech (The Defiant Ones, 1958) - 80 %
Výborný film o tom, že na předsudcích prostě vůbec nezáleží, protože lidé mají společné mnohem víc, než mají rozdílného. Rasismus je prostě hloupost, ale očividně to některé lidi drží nad vodou. Tony Curtis a Sidney Poitier nehrají úplně krásné postavy, jsou to zločinci a oba se tak představují, ale stejně se hodně rychle přidáte na jejich stranu.

Birdman (Birdman, 2014) - 70 %
Jako ta forma je úchvatná, i když jsem si na ní musel hodně zvykat, ale nakonec mě to stejně nedostalo natolik, abych před filmem padnul na kolena. Jsou tu skvělé scény, skvělé záběry, z některých herců dostal Iñárritu neskutečné výkony (Keaton, Galifianakis), ale stejně i po několika hodinách od zhlédnutí zůstávají smíšené pocity.

Lady for a Night (1942) - 35 %
Jako že mám Johna Waynea hodně rád, tak tenhle snímek mi nesedl. Nutno ale říct, že to vůbec nebylo kvůli němu, ale kvůli scénáři, který je prostě špatný. Celou dobu sledujeme něco, co se v posledních deseti minutách promění v kriminální drama, jež není ani trochu dobře zrežírováno. Nakonec ona ani ta romance, ani komedie nejsou velkou doménou tohoto filmu, který si asi celkem právem zaslouží zapomenutí.

Jeden hot a druhý čehý (La zizanie, 1978) - 70 %
Tady se sešla skvělá dvojice. Louis de Funès a Annie Girardot jsou skvělí manželé, přesně takoví, kteří mohou dělat podobné skopičiny. Z hlediska scenáristického je zde naprosto skvělé využití jejich filmového domu. Kropení záhonu je prostě skvělý nápad. A to jsme v podstatě pořád na začátku. Film v podstatě neustále graduje a skáče z nápadu na nápad.

Old Shatterhand (Old Shatterhand, 1964) - 70 %
Krásná a naivní ukázka toho, jak je bílý muž zlý a jak jsou rudoši vázáni svými zákony. Vinnetou je zde celkem málo, hodně je zaměřeno na Old Shatterhanda, což evokuje i název, ale na konci to není ani jeden, kdo vítězí, ale nakonec je to lidská hloupost, která naštěstí nezajde až tak daleko. Trochu rozvláčné, ale jsou zde dobré postavy.

sobota 28. března 2015

Gigi, Hon na ponorku, Grand restaurant pana Septima, The Hunters, Vinnetou


Gigi (Gigi, 1958) - 45 %
Musím říct, že mě až překvapilo, jak jednoduchý film někdy může získat 9 Oscarů- Jedná se o muzikál, který vyniká hlavně krásnou výpravou a kostýmy a... a to je vlastně všechno. Příběh je nesmírně jednoduchý, roztahaný a postavy nejsou nijak skvěle napsané. Prostě jen příliš dlouhý milostný příběh o tom, co se kdysi stalo v Paříži.

Hon na ponorku (The Hunt for Red October, 1990) - 55 %
Strašná škoda, že ta ponorka nebyla trochu víc využita jako klaustrofobní prostředí, protože tím pro mě vždycky bude. Sean Connery je jako Rusák dobrý, ale jeho castingový výběr je pro příběh prostě špatný, protože ono je pak všechno tak nějak jasné a čeká se jen na to, jak vlastně dojde k finále v duchu konce Studené války.

Grand restaurant pana Septima (Le grand restaurant, 1966) - 65 %
Tohle je snímek, který má docela šílenou zápletku, jejíž vyústění ale přece jen není až tak nečekané, jak by bylo pro celý film záhodno. Louis de Funès je dobrý hlavně v tom smyslu, že není tím, kdo děj ovládá, ale je většinu filmu tím, kdo je postrkován. Krásně se celou dobu potí a opět ukazuje svůj komediální potenciál.

The Hunters (2013) - 20 %
Podobné filmy asi táhnou, ale i když tohle na první pohled vypadá hezky, je to ve skutečnosti jen levný film natočený dobrou kamerou. Chřestění zmijí je jen jeden z mála prvků, které tady nesedí. Mám rád filmy, kde jde o poklad, tajemství, apod., ale tady je to všechno podáno polopaticky, nudně a neskutečně střídmě, že mě to prostě nedokázalo ani trochu nadchnout. Snad jen ta Alex Vega potěšila.

Vinnetou (Winnetou - 1. Teil, 1963) - 90 %
Tohle je klasika, kterou mám prostě rád. To, jak se Vinnetou a Old Shatterhand dají dohromady, je prostě ikonické a je to krásná ukázka toho pravého přátelství. Navíc je v tom spousta emocí, které jako malý kluk pořádně prožíváte. Pravda, jako dospělý už tolik ne, ale to je prostě jenom tím, že to člověk tak dobře zná. Tohle je prostě krásná dobrodružná klasika.

pátek 27. března 2015

Hlavní nádraží, Čarovný les, Piti Piti Pa, Ronin, Poklad na Stříbrném jezeře


Hlavní nádraží (Bab el hadid, 1958) - 70 %
Přiznám se, že mě docela překvapilo, že má Egypt svou vlastní kinematografii a navíc jsou v ní filmy, nebo alespoň jeden film, který vůbec není špatný. Má v sobě něco z neorealismu, ale měl jsem pocit, že se dívám na film, který si bere prvky i z amerického filmu noir. To šílenství na konci je skutečně krásně zachyceno.

Čarovný les (Into the Woods, 2014) - 50 %
Sliboval jsem si od toho určitě víc, než jsem skutečně dostal. Meryl Streep nezklamala, ale ani nenadchla, minimum Johnnyho Deppa vlastně ani nevadilo. To, jak se zde spojují různé pohádky, v tom je to celkem funkční, ale jako muzikál mi tenhle film prostě nefungoval a nebavil mě. Nejsou zde písně, které by mě opravdu dostali, což byla škoda, protože na nich děj mnohdy stál.

Piti Piti Pa (L'homme orchestre, 1970) - 50 %
Tohle je jeden z mála filmů, které jsou s Louisem de Funèsem neviděl nikdy dříve. Koukám, že jsem ani moc nepřišel, protože až na skvělou hudbu, tedy konkrétní skladbu, to zase tak skvělá komedie není a je zde jenom pád gagů, při kterých jsem se skutečně zasmál. Člověka pak potěší, že stopáž je jinak docela krátká.

Ronin (Ronin, 1998) - 60 %
Docela dobrý thriller, který je dostatečně akční a má dobré postavy, stejně jako zápletku. Robert De Niro opět ukazuje, že je prostě jedno, jaká role je mu dána, on ji naprosto ovládne, vžije se do ní a ukáže, že pokaždé zahraje naprosto skvěle. V některých scénách je prostě dokonalý. Plejáda známých herců "Roninovi" docela pomáhá, protože jinak je to pro mě jen dobré, ale ne výjimečné.

Poklad na Stříbrném jezeře (Der Schatz im Silbersee, 1962) - 80 %
Ale jo, to dětské okouzlení příběhem, krajinou a skvělými postavami tam pořád je, a to tenhle díl nikdy nepatřil k těm mým úplně nejoblíbenějším. Nic to nemění na tom, že kdo na těchto filmech vyrůstal, musí je pořád milovat, protože už jen ta úvodní znělka vás vrátí o pár let zpátky a je to návrat příjemný.

čtvrtek 26. března 2015

Dotek zla, Cormanův svět, Všichni jsou v pohodě, Ten nejlepší, Co s láskou


Dotek zla (Touch of Evil, 1958) - 90 %
Noirová éra si asi nemohla přát lepší zakončení. Orson Welles už mohl být tlustý, jak chtěl, i když on si ve filmu ještě přidal na odpornosti, ale stejně prostě ukazuje, jak skvělým tvůrcem, po všech stránkách, byl. Hudební stránka tohoto filmu je skoro neuvěřitelná, stejně jako výborné herecké výkony, kdy z Charltona Hestona udělal Mexikánce. Všechno mu výtečně funguje.

Cormanův svět (Corman's World: Exploits of a Hollywood Rebel, 2011) - 100 %
Tvorbu Rogera Cormana mám rád, stejně jako jeho přístup k natáčení. Funguje to, protože jinak by to nemohl dělat tak dlouho. Levné filmy, ale přitom stál u zrodu velkých jmen v rámci celého Hollywoodu. I díky tomu se stal velkým člověkem. Ano, ten dokument ho adoruje, ale tak tohle je člověk, který si to zaslouží.

Všichni jsou v pohodě (Everybody's Fine, 2009) - 40 %
Herecké obsazení dobré, ale celkově prostě slabé. Jediný, kdo tu má opravdu zajímavou roli, je Robert De Niro, což je místy narušováno zbytečnými flashbacky, které mají alespoň zajímavé pojetí. Je to až moc přímočaré, až moc jednoduché a v konečném důsledku pak až moc dlouhé, protože to vlastně o ničem moc není.

Ten nejlepší (Men of Honor, 2000) - 60 %
Ale jo, alespoň na těch 60 % si to sáhne. Přece jen, je to zajímavý příběh, i když je podaný s neskutečným patosem, který se nabízel už od začátku a samozřejmě byl také naplno využit. Je to škoda, protože Cuba Gooding Jr. i Robert De Niro podávají opět skvostné výkony, hlavně tedy Robert. Je to ale v konečném důsledku jen další film o nezlomnosti lidské vůle.

Co s láskou (The Best of Me, 2014) - 40 %
Prostě klasická Sparks, respektive film podle jeho díla. Je to dobře rozehrané, jsou tu zajímavé postavy, kterým fandíte, jenže ke konci se to prostě tak zmrví, protože ono to prostě musí být dramatické, srdcebolné, slzavé, protože jinak to prostě nejde. Ten závěr už je prostě jenom protivný konstrukt, který mi vyloženě vadil.

středa 25. března 2015

Muž ze Západu, Alexander and the Terrible, Horrible, No Good, Very Bad Day, Bound, Catch Hell, Escobar: Paradise Lost


Muž ze Západu (Man of the West, 1958) - 75 %
Gary Cooper je jeden z těch herců, kterému stárnutí vůbec nevadí. Tady se ponořil do role kovboje, který možná není takový slušňák, jak by si jeden na první pohled myslel. Minulost ho pronásleduje, ale nemá dopad jen na něho samotného, ale i na lidi kolem něj. Tohle setkání s minulostí ve westernovém hávu mě přímo nenadchlo, ale přece jen ukazuje hloubku žánru.

Milý, rodinný film od studia Disney. Jsou v tom emoce, je to roztomilé, vypadá to skvěle a jsou v tom zvířata, i když je škoda těch digitálních triků, bez kterých už to dneska nejde. Ale je fakt, že nechat Steva Carella nakopat klokanem asi není úplně jednoduchý úkol. Bavil jsem se a to jsem očekával. Příjemné a navíc krátké.

Bound (2015) - 40 %
Doufal jsem, že tu bude nahá Charisma Carpenter, což se poštěstilo nejen v první scéně, kde je to velmi rychlé. Poštěstilo se i dál a místy je to celkem odvážné. No, vlastně tak v jedné scéně. Jinak je to bohužel dějově hodně hloupé a je mi jasné, že to těží z "50 odstínů šedi". Škoda, že to nebylo ještě odvážnější a trochu víc sexy po delší dobu.

Catch Hell (2014) - 45 %
Snímek, který má určitě potenciál zaujmout. Ryan Phillippe asi nemá dostatek rolí, a tak si rozhodl, že si pro sebe nějakou napíše a následně i sám sebe zrežíruje. To se mu docela povedlo, a i kdyby zvládl udělat snímek trochu akčnější, hned by to vypadalo ještě o něco lépe. Zkrátit, zrychlit a udělat tomu pořádný závěr. Takhle je to prostě jen malé oukej.

Escobar: Paradise Lost (2014) - 60 %
Člověk se skoro až diví, co to vlastně chtěli napasovat za příběh na osobu Pabla Escobara, ale jak se snímek blíží závěru a graduje, divák si uvědomuje, že v té druhé půlce to není tak špatné, i když je to vlastně očekávané. Benicio se popere s každou rolí, ale překvapil mě Josh, kterému to v té drsnější půlce až překvapivě sedlo.

úterý 24. března 2015

Sladká vůně úspěchu, Cirkus, Zodiac: Signs of the Apocalypse, Černý kotel, The Tunnel


Sladká vůně úspěchu (Sweet Smell of Success, 1957) - 75 %
Krutý film s krutými postavami. Jako kdyby zde nebyla ani jedna postava, která je skutečně laskavá. A pokud už se nějaká objeví, tak jí společnost ostatních semele. Burt Lancaster je v roli J. J. Hunseckera nepřekonatelný a doslova z něj mrazí, a to vlastně většinou mluví poměrně klidně. Ale to, co říká, z toho jde chlad. Velmi mrazivý film, který odkazuje na skvělou éru noirových pecek.

Cirkus (The Circus, 1928) - 70 %
Člověk se až diví, co všechno bylo možné, hlavně pokus se bezpečnosti herců týká. Pojišťovny by si teď rvaly asi vlasy, anebo by herce prostě nepojistily. Charlie Chaplin je v tomhle směru opět výtečný a jeho číslo se lvem mě dostalo. Místy jsem se docela bavil, takové to milé pohlazení po duši, které u mě groteska umí vyvolat.

Tak tohle je vážně docela špatné. Snaží se to být zajímavé, ale je to už od začátku jen přeplácaná blbina, která alespoň sem tam přinese něco, co by se dalo nazvat celkem cool efektem, trikem, anebo prostě jen scénou, která jako kdyby byla vystřižená z "MacGyvera" nebo podobného seriálu. Jen tomu schází cokoli, co by vás s filmem nebo postavami svázalo.

Černý kotel (The Black Cauldron, 1985) - 45 %
Takový průměrný film od Disneyho. Nic skvělého, ale je zde alespoň nějaká snaha o příběh, který mi připadal jako z "Gumídků".  Ten hlavní hrdina se mi moc nelíbil a celé mi to v jeho charakteru přišlo tak divně artušovské. Asi ze je to takové podivné středověké fantasy, které tak nějak už znáte, je ten důvod, proč mě to tolik nedostalo.

The Tunnel (2011) - 30 %
Ten rozjezd je docela dobrý, vypadá to více jako mockumentary než jako found footage, ale to se nakonec neudrží a je to prostě jenom další "ruční" horor, který těží z dobrého úvodu, ale nijak se dál nerozvíjí, nijak nic přínosného nepřináší ani pro žánr a ani pro diváka, který se děsí prostě jen toho, že má strach ze tmy.