pondělí 17. března 2014

Zevlovat a prudit, Klepání na nebeskou bránu, Hulk Vs., Obsluhoval jsem anglického krále, Dannyho parťáci


Zevlovat a prudit (Observe and Report, 2009) - 30 %
Když jsem poprvé viděl film se Sethem Rogenem, přišel mi zábavný. Od té doby ale u mě postupně klesá a klesá a já mám pocit, že je jenom otravný, navíc ve všech rolích stejně. Vybírá si stejné postavy, nebo si rovnou píše i scénáře na stejné typy. Jeho šéf ochranky v obchoďáku opět do jeho schématu zapadá bez problémů. Afektovaný, rádoby divácky zajímavý proto, že je zamilovaný a možná se chce i napravit, ve skutečnosti ale prostě jenom nudný. Tohle mě prostě nebaví. Klišovité, nudné a všechno je řečeno vlastně už od začátku. To, že je to místy drsnější a vulgárnější už dnes zas taková výhra není.

Klepání na nebeskou bránu (Knockin' on Heaven's Door, 1997) - 80 %
Další krásná ukázka toho, jak je německá a potažmo evropská kinematografie zajímavá. Nebojí se náročných témat, ale zároveň je dokáže podávat takovým způsobem, že vás to prostě musí nadchnout, anebo se vás to minimálně dotkne. Žádný přehnaný patos, krásné drama s prvky komedie a funguje obojí. Američani už se o tohle také snaží, ale jen na nezávislé úrovni. No jo, Evropa je v něčem pořád dál.

Hulk Vs. (Hulk Vs., 2009) - 50 %
Nevím, proč vlastně na tohle koukám, když jediné superhrdinské animované filmy, které mě doposud zaujaly, jsou ty v Lego provedení. Film je rozdělen na dvě části. První je "Hulk Vs. Thor" a druhá "Hulk Vs. Wolverine". V první jde jen o to, že Loki přivede do Asgardu Hulka, aby dostal za vyučenou. Tedy Loki, aby dostal za vyučenou. V druhém případě, což je rozhodně lepší část, sledujeme Wolverina, jak je vyslán na misi chytit Hulka, ale místo toho se dostává do kontaktu s minulostí. Hezká animace, sem tam celkem krvavé, jinak ale prostě komiksová klasika.

Jiří Menzel si natočil umělecký kýč, a to v každém smyslu, i v tom negativním. Nechává kameru zabírat dlouhé záběry, které na první pohled nic neříkají, na druhý toho mnohdy také není. Jede si podle svého, nenechá se zastavit a hrabalovskou poetiku drží v jedné linii, kdy ve filmu v podstatě není nic, co by vynikalo nad ostatním, i když by mohlo. Právě ona poetika dle mého názoru zabíjí mnoho skutečně silných scén.

Dannyho parťáci (Ocean's Eleven, 2001) - 80 %
Dneska už celkem klasický film, který je v první řadě remakem filmu z roku 1960. Stevenovi Soderberghovi se podařilo natočit svěží, chytrý film, pro který navíc získal skutečně spoustu hereckých es. I když se zdá, že je to jen film o tom, jak vykrást casino, tak příprava, provedení a výsledek jsou v tomhle případě skutečně důležité.

Žádné komentáře:

Okomentovat