neděle 2. března 2014

Absurd Encounter with Fear, Ve jménu krále, Cizinec, Harold & Kumar Go to Amsterdam, Dr. No


Tak opět se jedná jenom o dojem, který tenhle snímek vyvolá, na druhou stranu je to dojem celkem intenzívní, protože opravdu máte pocit, že se něco stane. Ty dvě minuty mají trochu nádech japonského hororu, ale také nejistoty, která se na diváka přenáší skvělým vizuálním ztvárněním, ale také klasicky lynchovsky dokonale zvoleným zvukem. Jinak ale opět spíš kousek pro milovníky Lynche a krátkých, nějaké emoce vzbuzujících snímků.

Ve jménu krále (In the Name of the King: A Dungeon Siege Tale) - 60 %
Pokračuji v pomalém a pozvolném seznamování se s filmografií Uwe Bolla. Docela jsem se divil, co za herce se mu podařilo získat. V některých případech doslova legendy, anebo minimálně současná první liga. Po zhlédnutí snímku si ale nemohu pomoct, Uwe Boll je prostě nenáviděný režisér. Ten film si zas až tak špatná hodnocení nezaslouží. Neříkám, je to patetické, je to místy hloupé, snaží se to předvádět a inspiraci si to bere ze všeho možné včetně "Tygra a draka". Na druhou stranu to ale filmařsky není až tak špatně zvládnuté a má to i napětí a emoce, i když to s vámi asi moc nezamává. Za mě dobré, takže za tři.

Cizinec (The Tourist, 2010) - 50 %
No, co si budeme povídat, tenhle film mě dostal hlavně Benátkami, které jsem v roce premiéry tohoto filmu také sám navštívil. Johnny Depp s Angelinou Jolie rozhodně nepředvádějí nějakou skvělou podívanou, jen trochu akční film, který je místy i trochu vtipný. Jenže to je přece jenom docela málo na to, aby se tohle člověku nesmazatelně zapsalo do paměti.

Jedná se o alternativní verzi toho, jak by dopadl snímek "Zahulíme, uvidíme 2", kdyby si chlapci v letadle nezakouřili. No, ve skutečnosti top není až tak špatné, na druhou stranu to není ani žádný zázrak. Vtipné to docela je, i když zase nic přehnaného, na druhou stranu alespoň žádný fekální humor. Asi je ale dobře, že to takhle neskončilo.

Dr. No (Dr. No, 1962) - 70 %
Po delší době jsem se rozhodl, že zase jednou dám šanci bondovkám, a tak proč si je rovnou nepustit všechny, postupně, jednu za druhou. A jakou jinou začít než právě bondovkou první, filmem "Dr. No". Překvapivě se začíná celkem jednoduše, žádné velké vymoženosti, Sean Connery se nám představuje efektně, když poprvé slyšíte představení "Bond. James Bond." přece jen je to něco, co vás trochu zamrazí. Tedy v případě, že máte k filmu alespoň trochu vztah. Sean je neskutečně charismatický, sem tam pronese nějakou suchou hlášku, předvede se v celkem jalových soubojích, ale to vše s trochou mysteriózního a následně vědecko-technického nádechu, což mi docela sedlo. Úvod k sérii, která dokázala přežít až do dneška, i to o něčem svědčí. Je to celkem přímočaré, ale to se dá odpustit, stejně jako určitá opatrnost v tom, co je zobrazováno, ale tak to k Bondovi patří. Pořád je to mainstream.