pondělí 31. března 2014

Apokalypsa, Rio, Star Wars: Klonové války, Hvězdná brána: Archa pravdy, Hvězdná brána: Návrat


Apokalypsa (Southland Tales, 2006) - 25 %
Moje první setkání s Richardem Kellym-režisérem. Jeho scénář k "Domino" se mi docela zamlouval, hodně jsem o něm slyšel, ale tohle je teda hodně velké zklamání. Rádoby hodně dějový snímek z budoucnosti, kde se toho strašně moc stane a přitom se neděje vlastně vůbec nic. Film, který má rozměry epické a přitom je strašně malý. A co je na tom nejhorší, snímek, který se vydává za dílo myšlenkově obsáhlé jako bible, a přitom je prázdné. Takhle to dopadá, když chce někdo udělat velký příběh, ale jde si svojí vlastní, naprosto jinou cestou, protože si myslí, že ta je nejlepší. Někdy prostě není.

Rio (Rio, 2011) - 70 %
Snímku hodně pomáhá, že se odehrává v Brazílii a jsou zde použity místní reálie. Snímek tak má docela zajímavé prostředí, navíc pestrobarevnost mu rozhodně sluší. Jsou zde zajímavé postavy, u kterých jsem ale nečekal, že se k nim ještě vrátíme. No, z druhého dílu mám celkem obavy.

Star Wars: Klonové války (Star Wars: The Clone Wars, 2008) - 35 %
Téda, to je ale hnusná animace. Na to, že tohle dělalo studio George Lucase, od kterého by člověk čekal trochu vymakanou právě tu trikovou stránku, je tohle docela hrůza. Kromě toho, že jsou pohyby někdy divně sekané, vyrenderované obličeje jsou prostě nepříjemné. Tohle je klasická rychlokvaška, na které se snaží studio vydělat. Ano, je hezké, že dějově to je zasazené do světa Star Wars a je to autorizováno, ale to je tak vše. Mám rád "Star Wars", ale ne v animované podobě.

Hvězdná brána: Archa pravdy (Stargate: The Ark of Truth, 2008) - 70 %
Když jsem se na tenhle snímek začal dívat, došlo mi, že jsem vlastně celý seriál nikdy nedokoukal. Postavy se hodně změnily a já jsem v tom měl docela hokej. Vzhledem k tomu, že to byl jeden z mých nejoblíbenějších seriálů, budu se k němu muset někdy vrátit. Film mě rozhodně nezklamal, je to pořád to, co jsem měl na seriálu rád. Trochu mě mrzí, že se Richard Dean Anderson stáhnul více do pozadí a v tomhle filmu vůbec není. Právě kvůli němu jsem na seriál vlastně koukal. MacGyver je pořád moje dětská legenda. Takže ano, body za nostalgii jsou také začleněny.

Hvězdná brána: Návrat (Stargate: Continuum, 2008) - 70 %
Je krásné, že se pro poslední díl podařilo zaangažovat i Richarda Deana Andersona a je fakt, že to je postava, na kterou jsem se těšil nejvíc. Žel, prostoru opravdu dostal jen málo. Docela by mě zajímalo, jestli už ho přestalo bavit hrát, nebo co. No, podle všeho bylo příčinou rodičovství. Nečekejte od filmu nějaké skvělé sci-fi, tohle je opravdu něco, co bylo natočeno pro fanoušky, ale i to někdy stačí. Já jsem se opět bavil, a to podobné paradoxy moc rád nemám.

neděle 30. března 2014

Sex ve městě, Hezké vstávání, Škola svádění, Sicko, Slídil


Sex ve městě (Sex and the City, 2008) - 10 %
Seriál jsem nikdy nesledoval, párkrát na mě vyskočil v televizi, ale u filmu jsem od prvních minut věděl, že ten seriál ani sledovat nechci. Tohle není moje krevní skupina a naprosto nechápu, jak je možné natočit film o ničem, který má dvě hodiny a půl v režisérské verzi. Komedie to není, protože to není sranda, ale je to pravda hlavně proto, že je to opravdu cíleno hlavně na ženy. Jestli se v tom některá z vás našla, budiž. Opravdu tyhle ženy řeší skutečné problémy? Nechápu, nerozumím, ale člověk to musí zkusit, aby viděl, co vše se točí... No, musím říct, že jsem silně překvapen z toho, co je vlastně populární.

Hezké vstávání (Morning Glory, 2010) - 65 %
Celkem průměrný film, tedy komedie v hollywoodském prodání, ale s výbornými herci. Bavil jsem se, ale není to film, k němuž bych se měl někdy vracet. Harrison Ford by si možná zasloužil i další role, které budou mít více rozměrů, než pouze starý protiva, ale tak ono mu to sedí.


Škola svádění (School for Scoundrels, 2006) - 30 %
Naprosto nepochopitelný český název, který jen ukazuje na to, jak málo distributoři o filmy stojí a jak se o ně zajímají. On je to tedy v konečném důsledku podprůměrný film, ale aspoň na tomhle si můžou Češi dát trochu záležet. Billy Bob si zde hraje postavu, kterou si zopakoval ještě několikrát, ač pod jinými jmény a v jiných filmech. Prostě drsňák, co má ve všem jasno a nesnáší loosery. Celé je to o klukovi, který chce získat holku tím, že se chová jako naprostý debil. A teď přijde kouzlo! Ono to funguje! Ach jo. Tohle se nedá sledovat po sté...

Sicko (Sicko, 2007) - 95 %
Mě tenhle dokument také dostal. Krásný pohled na to, jak svoboda všude znamená něco jiného. Michael Moore se dívá na skutečnosti ze svého pohledu, ale i kdyby trochu zkresloval, tak události a skutečnosti, které dává do kontrastu, rozhodně stojí za zamyšlení. Vlastně ještě můžeme být rádi za zdravotnictví, co máme. Někdy to není zázrak, ale pořád máme větší jistotu, že nás aspoň vyšetří.

Slídil (Sleuth, 2007) - 75 %
Obdivuji filmy, které dokáží filmovat na základě toho, že je zde minimum postav. "Slídilovi" stačí dva herci. Mimochodem dva výborní herci. Michael Caine a Jude Law zde předvádějí skvělou hru, doslova, která je podána napínavě, zajímavě, až psychologicky. Jsem zvědavý na to, jaký je originální film z roku 1972, protože tenhle je skutečně výborný.

sobota 29. března 2014

Rocky Balboa, Piráti z Karibiku: Na vlnách podivna, Sejmi je všechny, Frajeři ve Vegas, On the Air


Rocky Balboa (Rocky Balboa, 2006) - 100 %
Sly se vrátil k postavě Rockyho po šestnácti letech, třicet let poté, co natočil první film. Hned úvodem mě naprosto dostal a já jsem si uvědomil, jak je příběh Rockyho a Adrian nádherný. Je to krásná romance, naprosto obyčejná, ale ukazuje nádherný soulad mezi mužem a ženou. Nebyli dokonalý hollywoodský pár, ale byli dokonalý pár filmový. Hádali se, ale nikdy se nepřestali milovat. Už jen pro tohle je tahle série nádherná. Šestým filmem tomu Sly dal tu správnou, krásnou a zároveň nesmírně smutnou tečku. Vrátil se velikán a ukázal, že to, co tvořil, mělo smysl. A má to smysl pořád. Šestý film mě neskutečně dojal. Sly natočil nádherný tribut a plnohodnotné pokračování zároveň. Víc není co dodat.

Piráti z Karibiku: Na vlnách podivna (Pirates of the Caribbean: On Stranger Tides, 2011) - 60 %
Série mě docela baví a ani čtvrtý díl mě nijak moc nezklamal, snad i proto, že jsem od něj nic nečekal. Penélope Cruz a Ian McShane byly velmi příjemná oživení, Geoffrey Rush je naprosto skvělý. Jack Sparrow už je trošičku ohraný, hlavně proto, že Depp podobně hraje i jinde, ale k "Pirátům" to prostě patří. Jo, zábava na odpoledne dobrá.

Sejmi je všechny (Shoot 'Em Up, 2007) - 50 %
"Neprůstřelná vesta je lepší investice než kolébka." Docela našlapaná akce se zajímavým záporákem, ale ne zajímavě napsaným, zajímavě zahraným. Paul Giamatti je prostě frajer. Clive Owen se do role také hodí, dobrý machr. Zajímavé momenty, přesto někdy docela sterilní. Není to až tak zábavné, jak se to tváří, sem tam to ale diváka strhne akcí. Dneska rozdávám nějak moc vysoká hodnocení. Tak ne, za ty blbé triky musím jít jen na průměrné hodnocení.

Frajeři ve Vegas (Last Vegas, 2013) - 70 %
Je to strašně klišovité, strašně předvídatelné, ale já si stejně nemůžu pomoct, tyhle filmy, kde se na stáří dívají trochu z nadhledu, mi prostě sedí. Navíc při tomhle úžasné obsazení, kdy jsem ani netušil, že Kevin Kline má blízko k sedmdesátce, jsem byl prostě nadšený. Zasmál jsem se, pobavil jsem se, příjemně strávený večer. Nic moc víc, ale někdy i tohle stačí.

On the Air (1992) - 50 %
Po "Městečku Twin Peaks" se Lynch a Frost vrhli na seriál "On the Air", kterého se odvysílaly pouze tři epizody, a to i přesto, že jich bylo natočeno celkem osm. Jednalo se o další neúspěšný projekt, který vedl k tomu, že se Lynch rozhodl dále s televizními stanicemi moc nespolupracovat. Výjimkou mělo být "Mulholland Drive", ale to se nakonec předělalo do celovečerního filmu, ač mělo původně jít o pilot televizního seriálu. Ten měl původně 88 minut. "On the Air" je seriál, který sem tam prezentuje humor absurdní, sem tam groteskní, sem tam bezhlavou taškařici. Tohle je něco, co nemohlo masově sednout v době vysílání a ani o dvacet let později.

pátek 28. března 2014

Rocky V, Trable v ráji, Mulholland Drive, Sedm životů, Road to Perdition


Rocky V (Rocky V, 1990) - 70 %
No jo, no. Je to pátý díl a dalo se čekat, že už to bude trochu slabší než předchozí filmy. Přece jen, udržet kvalitu i u pátého dílu je celkem náročné. Stallone se rozhodl, že svému hrdinovi dá krizi středního věku a nechá ho projít osobním dramatem a rodinnou krizí. K tomu se ještě chce stát manažerem a pozná, jak je svět zkorumpovaný. Je toho najednou nějak moc najednou, velké souboje jsou pryč, všechno je to komorní a vlastně i celkem nudné a hlavně předvídatelné. No dobře, ony jsou předvídatelné i předchozí filmy, ale tohle je holt trochu křeč. Máte pocit, že Rocky je zde úplně jinou postavou. Jenže ten konec je stejně paráda a zase trochu jiný styl. Navíc pak přišel ještě šestý díl.

Trable v ráji (Couples Retreat, 2009) - 25 %
Další špatná ukázka toho, jak je Vince Vaughn špatným hercem a jak si vybírá filmy, kde v podstatě nemusí nic hrát. Pořád to samé - špatné vtipy, skvělí herci, hrozné postavy, zajímavé a nevyužité nápady. Nezachrání to ta spousta herců. Něco podobného už nechci znovu zakusit. Stejně asi ale budu muset s podobnými filmy...

Mulholland Drive (Mulholland Dr., 2001) - 60 %
Nemůžu si pomoct, ale asi už jsem viděl moc Lynchových filmů v příliš krátké době, což vede k tomu, že se mi "Mulholland Drive" prostě nelíbí tak, jak by asi mohlo. Jenže když se na tenhle film dívám, vidím zdě všechna předchozí díla, která Lynch natočil. Je zde něco z "Twin Peaks", je zde něco z "Lost Highway", z "Modrého sametu" a také určitá intenzita "Zběsilosti v srdci". Je skvělé, že si Lynch drží svůj styl, že je to pořád on, ale jeho mind games jsou pro mě spíše utrpením. Nejšílenějším mi přijde, že jsou zde lidé a snaží se ten film analyzovat s tím, že zde existuje jasné vysvětlení toho, co sledujeme. K Lynchovým filmům (hlavně tedy k těm posledním vyjma "Příběhu Alvina Straighta") prostě klíč neexistuje. Nejde o to pochopit, co režisér myslel, ale prostě si z filmu něco vzít, najít si tu svojí vlastní cestu, ale nečekat, že ta vaše je jediná a správná. V tomhle je Lynch geniální, jenže v tomhle je i repetitivní. Skoro se děsím ještě zhlédnout "Inland Empire", což je zatím vrchol jeho stylového zapadnutí.

Sedm životů (Seven Pounds, 2008) - 50 %
Tohle je ten klasický útok na emoce, co se asi většinou bude líbit. Člověk, co si hodně vytrpěl, se snaží pomoct jiným lidem. Chce za vším udělat poměrně tlustou čáru a nenechat nic nevyřešené. Jaké to je, když vám někdo dá dar nového života? Asi to nečekáte. Jak zareagujete? Budete podezřívaví? Asi ano. Tohle je téma, z kterého by se dalo vytěžit neskutečné množství myšlenek, zápletek, ale tvůrci se rozhodli pro spasitelsky romantickou. Emoce, emoce, emoce. Je jich tolik, že mě to nakonec nechalo chladným. Ach jo.

Road to Perdition (Road to Perdition, 2002) - 80 %
Nemůžu si pomoct, ale Tom Hanks mi tam prostě nesedl. Anebo jsem si prostě jen myslel, že Hanks bude ještě trochu drsnější. Takové nabourání image by si ale asi nemohl dovolit. Že Sam Mendes natočí dobrý film, to je celkem jasné, více mě překvapuje, že je to možné podle komiksové předlohy napsané Maxem Allanem Collinsem. Komiks jsem zatím nečetl, ale také se na to dostanu. Leží mi tu na stole. Mendes vybral dokonalý styl, správnou vizuální stránku a intenzitu situací většinou podtrhává minimem explicitnosti. Finále výborné, já se přiznám, že jsem na něj úplně zapomněl.

čtvrtek 27. března 2014

Poloprofesionálové, Juno, Sólokapr, Rocky IV, Lumière & spol.


Poloprofesionálové (Semi-Pro, 2008) - 35 %
Nevím, čím to je, ale Will Ferrell mě poslední dobou nějak točí. Když hraje hlavní roli, nějak moc se nesnaží přizpůsobovat, nechce se měnit, pořád si hraje to samé. Tahle sportovní komedie rozhodně není něco, co by na tom mělo změnit. Ferrell na sebe stahuje pozornost, i když zajímavější jsou postavy Woodyho Harrelsona, ale také třeba André Benjamina. Nic to nemění na tom, že to je komedie spíše podprůměrná, která nijak nesnaží měnit nebo převracet klišé sportovních filmů, ale sama na nich jede.

Juno (Juno, 2007) - 90 %
jeden z těch krásných filmů o životě se zajímavý postavičkami na všech frontách, s nimiž se ale dokážete celkem úspěšně sžít. Výborně vybraní herci, kteří předvádějí civilní výkony, nepřehrávají, nederou se zbytečně dopředu a společně vytvářejí fungující skupinu, na kterou vás prostě baví se dívat. Podobných filmů je poslední dobou nějak hodně.

Sólokapr (Scoop, 2006) - 60 %
Woody Allen je prostě zajímavé v každé podobě, a i když to není úplně ono, i když to místy docela skřípe, tak je to pořád výsledek, za který se nemusí stydět. Z jeho herectví je spíše jen ozvuk a myslím, že je celkem pochopitelné, že už to herecky více méně zabalil. Vybral si zajímavé herce, ale stejně je nejlepší na tomhle jinak celkem průměrném filmu scénář, který je vlastně komediálním thrillerem, jenž funguje. Není to nic skvělého, některé prvky jsou zbytečné, třeba úplné finále, ale myšlenka to je zajímavá a celkem umně natočená.

Rocky IV (Rocky IV, 1985) - 95 %
Jeden z nejlepších filmů s Rockym, ato především proto, že v popředí jsou pět souboje jako ve trojce, ale tentokrát jsou geniálně vyvážené s lidskými osudy. Změna vztahu Rockyho s Apollem zde dosáhla vrcholu, ale hvězdou tohoto filmu je prostě skvělý Dolph Lundgren, který zde začíná svou kariéru, a to rolí skutečně velkou. Nezapomenutelný díl se skvělým finále a vlastně i poselstvím, které dnes zní možná hloupě ale ve své domě mělo opodstatnění.


Lumière & spol. (Lumière et compagnie, 1995) - 60 %
Zajímavý projekt, kde šlo o to, aby se skupina režisérů, celkem jich bylo 40, zhostila zajímavého úkolu - natočit krátký film na původní kameru, kterou vynalezli bratři Lumièrové. Pro režiséry, kteří mají různé styly, někdy i poměrně zdlouhavé, byla výzva o to větší, že jedním z pravidel účasti byla i skutečnost, že se musí omezit pouze na maximálně tři záběry a na celkovou do 52 sekund. Celý film je pak spíše celkem zajímavým dokumentem o tom, jak i v současné době je možné tvořit s něčím, co je dnes považováno za prehistorické. Tvůrci se úkolu zhostili s vervou a každý přinesl něco specifického. Samotný snímek by však vyžadoval trochu více přehlednosti a systematičnosti. Jako experiment zajímavé. To je tak všechno.

středa 26. března 2014

Povolení zabíjet, Prci, prci, prcičky: Nahá míle, Scooby-Doo 2: Nespoutané příšery, Enderova hra, Rocky III


Povolení zabíjet (Licence to Kill, 1989) - 60 %
Ne, že bych měl s Timothym Daltonem nějaké problémy, naopak, jako Bond mi docela sedí, ale ty filmy nikoli. Už poslední díl s Rogerem Moorem byl celkem úpadek, který pokračoval, a to v podstatě po celou dobu, kdy byli Bondem Dalton a pak Brosnan. V případě Daltona nejsou příběhy zajímavé scenáristicky, i když "Povolení zabíjet" se snaží trochu vrátit nějaké minulé události, s Brosnanem už je to úpadek celkem kompletní, i když první dva díly ještě ušly. Musím říct, že jsem rád za Craiga.

Prci, prci, prcičky: Nahá míle (American Pie Presents The Naked Mile, 2006) - 30 %
U tohohle dílu jsem se prostě nebavil, ale tak já mám se série "American Pie Presents" vůbec docela problém. Přijde mi to jen jako odvození geniální série "American Pie", což tedy samozřejmě je, ale jde jen o to, že se zde využijí nějaké základní nápady, které sed roztahají do více méně celovečerního filmu. Humor stupidní, postavy nepříjemné.

Scooby-Doo 2: Nespoutané příšery (Scooby-Doo 2: Monsters Unleashed, 2004) - 25 %
Není to až tak stupidní jako první díl, alespoň na první pohled, ale není to ani nijak velký zábava. Postavy jsou nudné, pořád stejné ploché. Problém je s tím, že už od začátku je jasné, jak to dopadne. U krátkého, dvacetiminutového kresleného dílu by to nevadilo. U celovečerního filmu je to pořádný problém. Tohle je neskutečný paskvil, film, který se nebude nejspíš líbit ani dětem.

Enderova hra (Ender's Game, 2013) - 60 %
Docela dlouho jsem neviděl nějaké pořádné, klasické sci-fi, které by mě bavilo. Tohle mě bavilo, jenže jsem si celou dobu říkal, jak skvělé to musí být v knížce. Tam by ani ten konec nevyzněl tak hrozně. Rozhodli se ale natočit film, který je silný, emotivní, má zajímavé postavy a silné momenty, ale také slabiny, kde hlavně trénink bez gravitace vyznívá tak nějak hluše a divák moc nepochopí, o co vlastně jde. Při celkem vysokém rozpočtu snímek vyznívá možná až moc komorně. Pořád se ale něco hýbe.

Rocky III (Rocky III, 1982) - 80 %
Tak už je to hodně jen o sportu, hodně se zaměřuje na to, jak to je v ringu a jak dopadne zápas. Už to není tak silné lidské drama jako v předchozích dvou filmech a série se tu veze na tom, že se Rocky stal oblíbenou postavou a sám Stallone toho chtěl využít. Osobně ho mám raději než Ramba, a tak se to promítá i do mého hodnocení. Tohle jsou prostě filmy, s nimiž jsem vyrůstal. Navíc nový vývoj vztahu s Apollo Creedem mě pořád dojímá.

úterý 25. března 2014

Křižovatka smrti 3 - Tentokráte v Paříži, Hop, Rocky II, Dech života, Příběh Alvina Straighta

Třetí díl se nám snaží vytvořit komplexnější propojení s předchozími díly, hlavně s tím prvním. Vrací se nám malá holka z prvního dílu a promlouvá do dění, které je jinak poměrně logicky klasické. Tucker a Chan blbnou, první předvádí, jak rychle dokáže mluvit, druhý zase svoje akrobatické schopnosti. Jen další díl v sérii, s kterým tato pozvolna upadá hlouběji do podprůměru. Jaký asi bude čtvrtý díl?

Hop (Hop, 2011) - 20 %
Ani nevím, proč jsem na tenhle film šel do kina. Snad kvůli Kaley Cuoco, ale ani v tomhle případě nebyla má očekávání naplněna. Stupidní velikonoční film o tom, jak je těžké být velikonočním králíkem. Film, kdy jsou animované postavy v jinak skutečném prostředí, nikdy nebyly moc úspěšné. Králíka Rogera hned tak něco nepřekoná. Tenhle nevtipný a nezajímavý pokus určitě ne.

Rocky II (Rocky II, 1979) - 95 %
Co se mi hned na začátku líbí, to je skutečnost, že vlastně nejde o snímek o boxu, ale o romantiku, kde ale čekáte, co se zvrtne. Sly mi v téhle roli prostě sedne. Prostě frajírek, ale myslí to dobře. Sylvester Stallone si tady vytvořil životní roli - nemyslím zrovna v tomhle filmu, ale v téhle sérii - a ukazuje, že je schopen zahrát v podstatě každou rovinu své postavy. Smutného, radostného, ztrápeného, trapného i odhodlaného. Prostě mu ho žeru i s návnadou a jsem sakra subjektivní. Tohle jsou ale prostě filmy, které mě dostaly v dětství a já si nemůžu pomoct, pořád to okouzlení touhou porazit někoho, trvá.

Dech života (The Living Daylights, 1987) - 65 %
Timothy Dalton není rozhodně špatný James Bond a hned po prvních minutách jsem měl pocit, že toho humoru zde bude méně a že sem tam bude hráno na trochu temnější strunu. To se skutečně potvrdilo, i když mnohdy je to jen hrané a nakonec se ještě dozvíte, jak všechno skutečně bylo a je to trochu odlehčeno. Přesto je zde vidět určitý posun, a to hlavně ve srovnání s následnými bondovkami s Brosnanem. Dalton vytvořil zajímavou postavu, která určitě nemusela sednout každému, ale rozhodně má šarm a skutečnost, že se nesnaží celou dobu hláškovat, mi také celkem seděla. Přesto je jeho příběh až moc schematický a nijak zásadně mezi ostatními nevyniká.

Příběh Alvina Straighta (The Straight Story, 1999) - 100 %
Krásný příběh o tom, jak se jeden starý pán rozhodne na stará kolena znovu vydat na cestu a navštívit bratra, který měl mrtvici. Oba bratři spolu nemají nejlepší vztah a dlouho se neviděli, a tak je Alvinova cesta osobním očistcem. Tohle opravdu není klasický David Lynch, ale díky tomu, jak snadné je ho pochopit, díky tomu, jak nepateticky, ale přesto silně podává osudy člověka, se můžete podívat na jedinečný snímek, který dokáže během hodiny a tři čtvrtě ukázat to, jak je život krásný a zároveň hrozný. Ať chceme nebo nechce, stáří tam na nás někde čeká. Ale stáří ještě neznamená, že přestaneme žít, jen to bude víc bolet.

pondělí 24. března 2014

Robin Hood, Ledově ostří, Křižovatka smrti 2, Chicago, Rocky


Robin Hood (Robin Hood, 2010) - 40 %
"Robin Hood" aneb jak z krásné legendy udělat naprosto obyčejný historický velkofilm. To, že se Ridley od začátku snaží o to, aby film vypadal historicky věrohodně, nic nemění na tom, že příběh je neskutečně nudný a legendární postavy mění jen na stromky ohýbané časem dějin. Neskutečně špatný casting vedl k tomu, že se vám postavy ani nemohou líbit. Ridley udělal z legendy opravdu něco neskutečně obyčejného, kdy film nezachraňuje rozhodně ani skutečnost, že postrádá jakékoli napětí. Russella mám poslední dobou hodně rád, ale za tohle určitě ne. S hrdiny je těžké se ztotožnit, události vás v podstatě neznamenají. To vede k tomu, že si dvě hodiny a půl spíš protrpíte, anebo se budete raději věnovat něčemu jinému.

Ledově ostří (Blades of Glory, 2007) - 70 %
Tohle je tak blbý nápad, že člověk nemůže jinak a prostě se pro něj nadchne. Sportovní pár v krasobruslení netvoří muž a žena, ale dva muži. V podání Willa Ferrella a Jona Hedera se jedná o skvělou dvojici, jejíž zápolení a výhra i prohry jsou prostě zábavné. Některé vtipy jsou naprosto výborné, krasobruslařské prostředí ještě není tak okoukané, a proto zaujme. Ano, u tohohle jsem se opravdu bavil.

Křižovatka smrti 2 (Rush Hour 2, 2001) - 45 %
Naprosto stejný formát jako jednička. Jde hlavně o to, že Chris Tucker je uřvané pako, které dělá problémy jen tím, že řve, Jackie Chan je pak celkem čestný borec, který se také snaží o komedii. Zápletka nudná, nepřekvapivá, i když si o sobě myslí opak. Podruhé už to prostě není taková sranda, obviňování z rasismu je pořádná nuda. Film je mnohem křečovitější a vyčpělejší, než aby se to sneslo naprosto s klidem.

Chicago (Chicago, 2002) - 80 %
Nejednalo se o zážitek, na který bych nikdy nezapomněl, asi i trochu proto, že ty písně zde prostě znám. Nejsou však tím úplně nejlepším. Tím je jednoznačně forma, kde se prolínají kabaretní scény s těmi klasickými, příběhovými. Je to oslava kabaretu a jeho krásného cynismu, stejně jako i cynismu lidí obecně. Každý může být hvězda, každý se může stát hvězdou. Stačí jen dobrý marketing. Muzikál, který má myšlenku. Výborné. Jen škoda, že jsem snímek neviděl s lepší náladou. Na jevišti musel vypadat skvěle.

Rocky (Rocky, 1976) - 100 %
Do tohohle filmu jsem se zamiloval už jako dítě a pořád je to pro mě silná podívaná, která působí přesně tak, jak má. Sylvester Stallone podává neskutečně civilní výkon a je ve své roli uvěřitelný jako snad nikdy. Díky tomu s ním může člověk snadno soucítit a může s ním pomalu stoupat na vrchol, kterého nakonec dosáhne, i když asi jinak, než to původně vypadalo. Dneska už to je trochu ohrané, ale je to proto, že se hodně snímků inspirovalo v té krásné vytrvalosti a snaze dosáhnout nemožného. Sly napsal skvělý scénář, který nemohl zahrát lépe nikdo jiný. Je skoro škoda, že z příběhu udělal sérii, ale stejně se nemůžu dočkat, až si po prvním filmu pustím i ty další.