neděle 31. března 2013

Kovboj Bebop: Lovec odměn (seriál, 1998-1999) - 95 %


Kovboj Bebop: Lovec odměn (Kaubôi bibappu: Cowboy Bebop, 1998-1999)
Postupně se snažím seznamovat nejen s filmovou tvorbou, ale i s tvorbou televizní, což je také důvod, proč se na blogu objevuje méně recenzí. Sleduji seriály a jejich nakoukání nějakou dobu trvá. Nechci psát články na jednotlivé díly, nebo série, ale spíš na celé seriály, abych se jim věnoval vlastně obecně a řekl vám, jestli skutečně stojí za to a kdo by je měl především sledovat. Tím jsem se dostal i k tomu, co jsem chtěl vyzkoušet už hodně dlouho - japonské anime. Už jsem viděl nějaké filmy, dříve, ale na mém blogu se objevila recenze doposud jedna - "Hoshi o ou kodomo". Myslím, že časem jich přibude, protože tohle je svět sám o sobě, tohle jsou příběhy, které jsou natolik zajímavé, že prostě stojí za to, abyste se na ně podívali. Jedním z takových děl je i seriál "Kovboj Bebop: Lovec odměn".
V originále se jedná o seriál "Cowboy Bebop", což je název, který byl použit i v Japonsku, jeho rodné zemi, i když samozřejmě s japonskou transkripcí. Nejedná se o seriál nijak rozsáhlý, protože má jen 26 dílů, kdy každý se stopáží něco málo přes 20 minut. Délka obvyklá pro sitcomy. Něco takového ale nečekejte. V první řadě, je to anime. Animované série mají větší možnosti, a tak mají i různé lokace a nejsou klasickými sitcomy, které se odehrávají v maximálně třech místnostech. Přesto je "Kovboj Bebop" komedií, jejíž japonské prvky se nezapřou. O komediální rovinu se v mnoha dílech stará postava Eda, což je klasický uřvané děcko, jehož mimika ještě umocňuje to, jak je afektovaný. Pokud jste někdy viděli nějaké anime, klidně i jen "Pokémony", nebo četli něco z japonské mangy, víte, o čem mluvím.
Jak to tak popisuji, vypadá to, že "Cowboy Bebop" - ten anglický název se mi líbí víc - je vlastně jen další podívaná pro děti. Tak to ale rozhodně není. I když je humor místy skutečně dětinský, pořád zůstává na dobré úrovni, ale hlavně, drží se ve skvělém kontrastu s příběhy, jež se před námi odehrávají. Rozhodně se nejedná o příběhy zábavné, ale poměrně závažné. Sledujeme dvojici lovců odměn - Spika Spiegela a Jeta Blacka, k nimž se postupně přidávají další. Těmi postavami jsou pes Ein, krásná Faye Valentine a zvláštní Edward. Tahle pětice nás provede příběhem až do konce. Seriál řeší jejich osudy a tajemství, jednotlivé případy, ale především se točí kolem Spika, který je hlavní postavou a jehož osud se uzavírá právě s posledním dílem seriálu, stejně jako právě s ním začínal i díl první.
Seriál "Cowboy Bebop", který je mimochodem fanoušky řazen k tomu nejlepšímu, co kdy bylo natočeno, jsem začal sledovat nedlouho poté, co jsem dokoukal seriál "The Persuaders!". I díky tomu na mě udělala dojem úvodní znělka, která je jednou z nejlepších, jaké jsem kdy slyšel. Je to přesně ten typ znělky, která vás dostane do správné atmosféry. Naprosto dokonale nesouvisí se seriálem, alespoň ne s děním. Důležitá je spíše pro atmosféru, kterou vystihuje dokonale. Dramatické příběhy s komediálním podtónem, které se odehrávají v budoucnosti, ano, je to hlavně sci-fi, ale to všechno má ještě pozadí jiných žánrů, jako jsou western, road-movie, apod. specifikovat seriál "Cowboy Bebop" je těžké a právě to je jeho krása. Může oslovovat lidi, kteří jinak nevyhledávají sci-fi nebo nemají rádi westerny. A navíc ten skvělý soundtrack. Hudba není výborná jen v úvodní znělce, ale také v dílech samotných. Trochu vás vyruší, ale když se nad tím zamyslíte, bude vám dokonale pasovat. Je to kombinace jazzové hudby s country, zároveň i komerční hudbou 70. let, jsou zde nástroje jako saxofon nebo harmonika a dohromady to prostě tvoří parádní mix, který drží pohromadě neuvěřitelně, ale nádherně.
Na seriálu je patrné, že se jedná o japonské dílo. Kromě toho, že zde je animace, která je unikátní právě pro zemi vycházejícího slunce, najdeme zde ženy s tak bujným poprsím, až nechápete, jak se jim vejde do oblečení a jak v něm vydrží, jsou zde fantastické prvky, které jsou místy bizarní, nechybí otravné děti a samozřejmě ani umělá vylepšení těla. Japonci jsou možná zvláštní, ale to, co dokáží natočit a jaký to má v konečném důsledku efekt, to je prostě těžko k uvěření. Jsou dobří a jejich příběhy mají sílu, mají smysl. "Cowboy Bebop" není podbízivý. Nezískal si mě hned, ale postupně. To však stálo za to. Když někdy uslyším "3, 2, 1 Let's Dance" jsem si jistý, že to ve mně vzbudí příjemné nostalgické pocity.
Kdy je na seriál vhodné kouknout: Když chcete zábavu a vážná témata v neskutečně vyvážené unikátnosti.
Hodnocení: 95 % za to, že v tom seriálu je toho tolik!


G.I. Joe: Odveta (2013) - 65 %


G.I. Joe: Odveta (G.I. Joe: Retaliation, 2013)
Od snímku "G.I. Joe: Odveta" se nedalo čekat, že to bude velký film, že se bude snažit být chytrý a že se bude chtít za každou cenu zalíbit všem. Ale o to přece nejde. Nemá smysl se pokoušet oslovit všechny filmem, který vychází z oblíbených hraček, jež jsou určeny hlavně pro kluky. G.I. Joe je prostě ten nejlepší voják na světě. Respektive, je to skupina těch nejlepších vojáků. Jsou povoláváni na ty nejtěžší mise, které by nikdo jiný nezvládl. Musí se postavit i Cobra Commanderovi, který je tím největším nebezpečím pro svět. Alespoň se zdálo, že se o Cobru postarali v předchozím filmu "G. I. Joe". Jenže tak to není a hrozba pro celý svět trvá.
Rozhodně se nesetkáme se všemi postavami, které se nám představili v předchozím filmu, ale nechybí Duke (Channing Tatum), je tu Snake Eyes a také Zartan (Arnold Vosloo známý jako mumie z "Mumie"), nechybí Storm Shadow, zůstal i americký prezident s tváří Jonthana Pryce. Došlo však k výrazné obměně - v týmu G. I. Joes se objevují noví borci jako Flint (D. J. Cotrana), drsná kráska Jaye (Adrianne Palicki), ale hlavně skvělý a obří Dwayne Johnson, který pro mě stejně navždy bude "The Rock". Rozšířily se však i řady záporáků, a to hlavně v podobě muže, který si říká Firefly a který ve filmu dostal tvář Raye Stevensona. Nemá moc prostoru, ale tohohle Severního Ira mám prostě rád. Seriál "Dexter" (konkrétně sedmá série) tuhle náklonnost jen přiživil.
"G.I. Joe: Odveta" pokračuje v tom, že je tu někdo, kdo chce ovládnout svět. Na tomhle filmu je naprosto úžasné, že si nechce hrát na velké umění. Je to prostě akce podle hraček a takový je film. Zobrazuje vojáky jako tvrďáky, borce, co se nebojí skoro položit život, přitom jsou oddáni zemi a pravdě. Záporáci jsou zase hajzlové, kteří využijí všechno, a je jim jedno, kdo umře, hlavně, když dosáhnou svého cíle. Je to jednoduché, ale funguje to dobře, hlavně ve chvíli, když obsadíte skvělé herce (nesmím zapomenout na výborného, hláškujícího Bruce Willise) a k dispozici máte skutečně parádní triky a výborné akční sekvence. Trailer toho o akci prozradil docela hodně, ale není to na škodu. Trailer je tady upoutávkou, která vás zatáhne do akčního víru, který vás pohltí, i když je zbytek filmu prostě jednoduchý a předvídatelný. Jsou zde samozřejmě hlušší místa, musí zde být zklidnění, ale když přijde na akci, šlape to dobře, a to i taková klišé, jako zpomalené záběry, letící kulka, atd.
Chcete akci,  dostanete akci. Chcete přemýšlet, běžte si luštit sudoku. Film "G.I. Joe: Odveta" vychází ze hry a vlastně je to pořád taková hra. Velcí kluci si hrají a jiní velcí i menší kluci se mohou dívat. Když teď říkám kluci, mám na mysli samozřejmě i holky, kterým tohle sedí. Je to hra, v dobrém obalu. Obsah je slabší, sem tam přidává zbytečnosti - jako slepý mistr bojových umění, ale vzhledem k mojí slabosti pro RZA to vůbec není na škodu - a navíc se příběh vůbec neuzavře, ale je to prostě oddechovka. Tam, kde mě první film tolik neoslovil, tam už mě druhý film dostal svou hravostí. Škoda Channinga, ale režisér filmů "Let's Dance 2" a "Let's Dance 3D" ukázal, že zvládne akční podívanou, kde o nic jiného nejde. Kdyby se v kině k lístku ještě dávala malá postavička G. I. Joa budu naprosto spokojený.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když vás baví tenhle svět, který je skutečně z dětské vojenské fantazie.
Hodnocení: 65 % za zase jednu dobrou akci (sem tam s vtipem)


Tichý muž (1952) - 80 %


Poster - Quiet Man, The 01.jpg
Tichý muž (The Quiet Man, 1952)
Johna Wayna mají všichni spojeného s westerny a akčními filmy, ale když se na něj podíváte, je to člověk jako každý jiný. Pouze sám sebe zaškatulkoval. Hrál v tolik westernech, že je jen těžké si ho představit jinak než s kloboukem a s kolťáky nízko u pasu. Přesně takovým ale není ve filmu "Tichý muž", kdesi zahrál postavu poměrně obyčejnou, ale co je důležitější, to je skutečnost, že se jedná o komedii. Ano, je to komedie, ale nic v tom smyslu, jak je vytvářena dnes - hloupé vtipy, fekální humor, vulgarity, apod. Ne, nic takového. "Tichý muž" je klasika, a to klasika z nejklasičtějších. "Tichý muž" je totiž příběhem, který vychází z díla Williama Shakespeara, konkrétně z komedie "Zkrocení zlé ženy".
Autor literární předlohy filmu, Maurice Walsh napsal stejnojmennou knihu "The Quiet Man", která není přímo novou verzí díla "Zkrocení zlé ženy", ale jedná se o výrazný inspirační zdroj. Jedna zlá žena tu totiž je, i když příběh se rozhodně netočí jenom kolem ní. Nijak asi ale nepřekvapí, že John Wayne je tím, kdo by měl tuto zlou ženu zkrotit. Jako bývalý boxer se vrací z USA, kde udělal nějaký ten úspěch, do rodného Irska, kde se pokouší usadit. Nezdá se to jako komplikované, ale velmi brzy po příjezdu zjišťuje, že ve městečku ho čeká něco opravdu krásného. Ta krása se jmenuje Mary Kate Danaher a ztvárnila ji Maureen O'Hara, která je - na rozdíl od Wayna - skutečně narozena v Irsku. Tohle je obsazení, které si skvěle ladí. John je prostě chlap se vším všudy, ona zase není jen krásná žena. Mezi nimi je pak chemie, kterou podobný film potřebuje, protože stojí na hlavních postavách.
Boxer Sean Thornton se tedy vrací do rodného Irska, kde najde svou lásku. Trochu moc jednoduché na celou zápletku, že? Tak samozřejmě, že je toho ve filmu trochu víc. Ta láska není tak jednoduchá a on a ona k sobě nenajdou cestu hned. Ona je docela namyšlená, sobecká a urážlivá, on zase nechce se ženou, která se tak chová, na první pohled nic mít. Jenže tyhle dvě silné nátury se prostě přitahují. Vy jim to přejete, protože oba jsou sympatičtí, ale hlavně, spolu jim to prostě sluší. Takhle dobře by měl být obsazen každý pár. Jejich konverzace a chování prostě nutí k úsměvu. Není to komedie, u které by se dnešní divák klátil smíchy, ale předpokládám, že to nebudete dělat ani u shakespearovských komedií na divadle. Film je však zábavný a z postav na vás prostě dolehne radost, potěšení. Jednoduše film, který vám dokáže pozvednout náladu.
Problém je trochu s tím, že už se přece jen jedná o film starý a jeho vizuální stránka není zas tak skvělá. Rok 1952 už je dávno za námi a technicolorové zbarvení prostě nemusí sednout každému. Trochu to místy vizuálně připomíná film "Čaroděj ze země Oz". Když vám ale tahle kvalita nevadí - osobně ji mám rád, protože v sobě má kouzlo - film si díky tomu můžete užít ještě víc. Asi to nebude něco, co nadchne každého, přece jen, není to příliš zaměřeno na mladé, ale možná i oni, když dají filmu šanci, poznají, že komedie může být chytrá a zábavná a že vlastně nevadí, že už má více jak 60 let.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když jste na Duka zvědaví i v roli komediální.
Hodnocení: 80 % za trochu jiného Johna Wayna i Williama Shakespeara


Saw Misgivings (krátký film, 2012) - 75 %


Saw Misgivings (2012)
Parodie moc nemusím, alespoň ty americké ne. Film "Pár nenormálních aktivit" mě zase přesvědčil, že nestojí za to se dívat na afektované výkony a fekální humor. Jenže "Saw Misgivings" je krátkou parodií britskou, a to je poměrně důležitá skutečnost. Britský humor není založen na tom, že po obrazovce běhá nějaký cvok a bez smyslu řve, je založen hlavně na konverzaci, která má hlavu a patu. David Lilley, britský režisér, který má na svém kontě pouze krátké filmy, podle scénáře Marka O'Connella natočil parodii na "Saw - Hra o přežití" a nutno říct, že parodii celkem vydařenou.
Manželka je doma, připravuje se na slavnostní večeři. Má jen jeden problém. Na hlavě má jedno ze zařízení, která se často objevovala právě v "Saw". Zařízení, která dokáží hlavu roztrhnout, apod. Kraťas staví na tom, že se podobné zařízení dá do souvislosti se skutečným světem. Situace pak vyznívá nádherně bizarně. Navíc britský klid a jejich přístup je dokonalý, stejně jako přízvuk. Film má navíc i pointu, pro parodické prvky nevyžaduje třeštění a fekální humor. Zábavné, krátké, dobré.
Odkaz na film: Saw Misgivings (v angličtině bez titulků)
Hodnocení: 75 % za zajímavé pojetí "Saw"


sobota 30. března 2013

Máma (krátký film, 2008) - 85 %


Máma (Mamá, 2008)
Horor "Mama" je snímek, který mě v kině nadchnul, ale již v roce 2008 se objevil snímek, který nese španělský název "Mamá", česky se na festivale uvedl "Máma". Jedná se o krátký snímek, který měl jediný úkol - své diváky poděsit. Povedlo se to a snímeček vyděsil i Guillerma del Tora natolik, aby chlapec uvolnil peníze na celovečerní zpracování. Není se čemu divit, tenhle kraťas skutečně dokáže vyděsit, navíc je velmi profesionální a vypadá velmi dobře, ale je tu jeden problém. Je to tak nějak vystřižené z kontextu. Ani se nedivím del Torovi, že chtěl látku rozvinout do celovečerního filmu, aby se o příběhu dověděl trochu víc. Navíc byl tenhle krátký film téměř celý použit i jako jedna ze scén v celovečerním provedení.
"Máma" má skvělou atmosféru už od prvního záběru. To, jak se najednou otevřou dveře a jimi do ložnice vstupuje druhá dívka, nejde popředu, ale couvá, už tohle ve vás vzbuzuje podezření. A pak to přijde. Dlouhá minuta čekání na to, co je vrcholem tohohle filmečku. Díky skutečně skvělému obrazu a výborným trikům následuje jedna z nejděsivějších hororových scén, jaké se jen tak nevidí. Dokonalý kontrast statického neklidu a dynamického děsu. Jenže nesmíte vidět celovečerní snímek "Mama" jako první. Pak bude mít kraťas skutečně efekt. Na plátně a s pořádným zvukem by se vyjímal opravdu skvěle.
Odkaz na film: Mamá (ve španělštině a anglickými titulky)
Hodnocení: 50 % za to, že je to zbytečně dlouhé, aniž by pointa výrazně překvapila


Crawl Space (krátký film, 2007) - 50 %


Crawl Space (2007)
Rozhodl jsem se, že je škoda zanedbávat krátké filmy, a tak se jim budu na tomto blogu také věnovat. Právě dnes jsem v kině zhlédl snímek "Pár nenormálních aktivit" a musím říct, že jsem si chtěl trochu víc zjistit o člověku, který to natočil. Ne proto, že by byl snímek tak kvalitní, ale proto, že mě čistě zajímalo, jaké další kraviny má Michael Tiddes na svědomí. Zaujal mě filmeček "Crawl Space". Vzhledem k tomu, že jsem objevil kouzlo Vimea, nečinilo tak velký problém film najít a podívat se na něj.
Je to thriller spojený s klaustrofobickým hororem, který ale v konečném důsledku nemá takový efekt. Na snímku je příliš jasně vidět, že se jelo podle scénáře, který není v některých momentech příliš rozpracovaný - prstýnek, který se položí na to nejhloupější místo, lekačka s kočkou, ale má svou pointu. Kdyby se snímek trochu zkrátil a malinko se vylepšila atmosféra (hlavně scéna v ložnici - zběsilejší prostřihy, lepší herectví Erin Ross), bylo by to lepší. Tenhle film se rozhodl zaujmout obsahem a ne formou, a tak by bylo lepší se s ním ještě více pomazlit a zdokonalit ho. Takhle to vydá na průměr.
Odkaz na film: Crawl Space
Hodnocení: 50 % za to, že je to zbytečně dlouhé, aniž by pointa výrazně překvapila


pátek 29. března 2013

Bourneův odkaz (2012) - 50 %


Bourneův odkaz (The Bourne Legacy, 2012)
Když jsem se díval na snímek "Bourneův odkaz", zmocňovalo se mě něco, co jsem úplně neočekával. Byla to nuda. Nudil jsem se zhruba první polovinu filmu. Pravda, na jednu stranu za to může únava, ale na druhou stranu si myslím, že ani snímek samotný není úplně bez viny. V poslední době jsem sice unavený, ale film je částečně o tom, jak se jiné události děly ve chvíli, kdy se děly události filmů "Bournův mýtus" a "Bourneovo ultimátum". Hezké, napasovaly to docela dobře a chtěli nás ujistit, že tohle není úplně jiný film, ale že je zde souvislost. Nevykrádá se tak pouze dobré jméno pro komerční účely, ale návaznost je pak na první pohled patrná.
Dobře, to rozhodně oceňuji, na druhou stranu si ale říkám, proč to nemohlo být trochu jiné, trochu zajímavější, když už tu máme jiné postavy a jiné herce? Tedy většinou. Sem tam uvidíme i nějakou tu známou tvář, a to včetně agenta Jasona Bourna, i když v jeho případě jen na fotografii. Ne, bohužel, je  mi líto, ale Matt Damon se skutečně neobjeví, aby si střihnul nějaké vymazlené cameo. Kdo se objeví, to je Moby a musím říct, že tóny skladby "Extreme Ways" na konci filmu, těsně před titulky, pro mě byly tím nejlepším zážitkem na celém filmu. Pravda, tohle není zrovna nejlepší reklama pro film, který je většinou označován jako akční a od jako takového bychom od něj očekávali trochu té akce. Napsal jsem to dobře, protože jí opravdu je jen trochu. Akce tvoří asi tak 5 % filmu, no možná 10 %, abych mu nekřivdil, a to je málo. Navíc mě taková honička po městě ani nebavila. Bylo to jen předvádění se, nic, co by mě skutečně udrželo napjatého. A to jsme se přitom podívali do zajímavé lokace - Filipíny. Podle toho, co jsem viděl, by "Bourneův odkaz" rozhodně nemohl působit jako poutač cestovních kanceláří.
Původně jsem i myslel, že bych dal snímku 60 %, ale nakonec jsem přemýšlel a přemýšlel a "Bourneův odkaz" ve mně nezanechal nic zásadního, co bych měl hodnotit nadprůměrnou známkou. Do dokoukání jsem se musel nutit. Je to až příliš stejné jako předchozí filmy se skutečným Bournem, a i když se snaží tvářit jinak, je to pořád jen útěk před skupinou zlých vládních činitelům, kterým by měl vévodit Edward Norton, ale nějak se tak neděje, místo něho si zapamatujete hlavně Stacyho Keache. Vzhledem k tomu, že se poslední dobou vracím ke starým seriálům, určitě si někdy připomenu i jeho seriál "Mike Hammer", který mě kdysi k televizi přikoval, tak uvidíme, jestli bude mít podobné dopady i dnes, po nějakých více jak deseti letech. Že by už to bylo víc jak 15? Ale zpátky k filmu. "Bournův odkaz" je málo akční, herecky závislý na Rennerovi, který je dobrý, Rachel Weisz, která je krásná, no a pak na něčem, co by se asi dalo nazvat "Bournův mýtus". Na něm se snímek veze a možná mu to vydrží i v dalším pokračování, pokud bude nějaké natočeno. Tržby nasvědčují tomu, že se o komerční propadák nejednalo, i když se možná očekávalo víc.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když chcete vidět Bournův příběh i z jiného pohledu.
Hodnocení: 50 % za to, že místy je to prostě trochu hluché


úterý 26. března 2013

Gambit (2012) - 50 %


Gambit (Gambit, 2012)
Když jsem se díval na úvodní titulky filmu "Gambit", přemýšlel jsem o tom, jestli to náhodou není remake něčeho staršího. Stačilo se podívat na IMDb (vlastně nejdřív na Wikipedii), kde jsem zjistil, že tomu tak skutečně je. I když to v titulcích není přiznáno, v roce 1966 byl natočen snímek stejného názvu, kde si Harryho zahrál Michael Caine, jeho ženský protějšek Shirley MacLaine a Shahbandara Herbert Lom. Obsazení se změnilo, změnil se i příběh a řekl bych, že se tak úplně nestalo ku prospěchu věci, a to i přesto, že scénář pro novou verzi napsali bratři Coenové.
Ethan Coen a Joel Coen jsou bratři, kteří už toho na poli tvorby filmu udělali mnoho. Mezi jejich filmy se řadí "Zbytečná krutost", "Fargo", "Big Lebowski" nebo "Tahle země není pro starý". "Gambit" však není rozhodně tím nejlepším, co kdy udělali. Možná to je tím, že režii nechali na někom třetím, byl jím Michael Hoffman ("Sen noci svatojánské"), ale popravdě si myslím, že za všechno může prostě scénář. Není tak silný, aby udržel divák napjatého po celou dobu. Místy pozornost ochabuje, protože se děje hodně málo, nebo nic. Ke konci už to ale začala být celkem zábava a závěr jsem si užil.
"Gambit" patří k filmům jako "Po přečtení spalte" nebo "Lupiči paní domácí". Coeni si chtějí odskočit do klasičtějších komedií, ale místo toho dělají jen film, který v jejich zajímavé filmografii spíše zaniká. "Gambit" je takovým. Snímek, na který zapomenete chvíli po tom, co jste ho viděli. Je to proto, že se jedná o poměrně jednoduchý příběh, který na začátku moc nezaujme. Harry Deane (Colin Firth) se chce pomstít svému nesnesitelnému šéfovi (Alan Rickman). Harry chce využít kamaráda Majora (Tom Courtenay), který je schopným padělatelem, a na Shahbandara ušít boudu - nabídnou mu obraz, po kterém léta prahne, on jim za něj zaplatí a oni se budou topit v penězích. Jenže k dokonalosti potřebují jeden prvek - ženu. PJ Puznowski je rodilá Texasanka s přízvukem jako řemen. Tvář i hlas jí propůjčila Cameron Diaz. Cameron rozhodně nepatří k mým oblíbeným herečkám. Ke cti jí však slouží, že v tomhle případě byla více jak snesitelná.
Hlavní tíhu filmu na sobě nese Colin Firth, který je v téhle americké variaci na britský humor tím, kdo vás donutí se podívat až do konce. Je zajímavý, je vtipný, je zábavný. Alan Rickman je až moc klasickým hnusákem, a tak mu určitě nebudete fandit. Postavy jsou načrtnuty pouze povrchně, jediný Firth má nějakou hloubku, ale ani tak nepřestává být karikaturou. Ve druhé polovině už to však začíná být sranda a to je dobře. Snímek to potřeboval. Bohužel nedokáže dotáhnout vtipné scény, nebo alespoň potenciálně vtipné scény do takové podoby, aby skutečně bavily. Jako kdyby nechal režisér film plynout, ale neuvědomil si, že může s tempem něco udělat, že může vtipům ještě pomoct. Nevím, jak moc si Coeni svůj film kontrolovali, ale chtělo by to asi trochu lépe jednotlivé scény zkrotit. V takovém případě by se snímek mohl stát alespoň nadprůměrný. Takhle moc nechytne, i když by chtěl.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když chcete britský humor s přízvukem amerického Jihu.
Hodnocení: 50 % za to, že Coenové ani nezklamali, ani nenadchli


pondělí 25. března 2013

Croodsovi (2013) - 70 %


Croodsovi (The Croods, 2013)
Trailer na snímek "Croodsovi" mě zaujal, a tak jsem si řekl, že by byla škoda ho v kině propásnout. A tak jsme si na tenhle film vyšly. Animované filmy mám obecně rád, také kdo ne, že? Ale po několika minutách jsem začínal mít pocit, že tvůrci vystříleli všechny svoje náboje už v traileru a že snímek nebude mít čím zaujmout. Navíc začátek byl v duchu akce, aby to diváka rozpohybovalo, respektive nenudilo a navnadilo na další dění. Tohle akční běsnění, rychlé a v podstatě bezúčelné na mě mělo téměř opačný účinek. Skoro jsem si řekl, jestli by nestálo za to si na chvíli zdřímnout. Pak jsem ale byl rád, že jsem neusnul, neodešel, ani nic jiného.
Problém s filmem "Croodsovi" tkví v tom, že je do jisté míry podobný snímku "Rebelka". Především tedy dějově. V hlavní roli tu máme mladou zrzku, dceru statného otce rodiny, která nechce žít v jeskyni. Aha, asi bych měl dodat, že většina dění se motá okolo jeskynního člověka a jeho rodiny. Pravěk je však podán jako velmi imaginativní svět, kde se nesetkáte se zvířaty, na které jste zvyklí - tedy alespoň z knih nebo jiných podobných filmů. Jsou zde ptáci, kteří mají hlavu jako beran a také ji tak používají, želví ptáci, divní psi, ještě divnější pásky, velryby jsou na souši, sloni mají velikost myši i její ocas, atd. Fantazie pracuje skutečně na plné obrátky a je jen krása pohledět na tu pestrost a nádheru. Není to kýčovité, je to rozhodně zajímavé a originální.
Co není tak originální, to je příběh. Máme tu tedy rebelku, která nechce žít v jeskyni, ale chce poznávat svět, nové věci. Cože?! Nově věci?! Její otec vytvořil pravidla pro život přesně proto, aby se novým věcem vyhnuli. Musejí tyto pravidla dodržovat, aby přežili, a tak v podstatě nevylezou z jeskyně, jen když potřebují lovit. Jenže Iška, jak se nezbedná dcera jmenuje, v originále je to Eep, chce za světlem. A tak se jednou setká s Boyem, který je podobný. Chce poznávat, chce naplnit svůj sen - jít za sluncem. Tady bych se pozastavil nad "českými" jmény. V českém traileru se Iška představovala v původním Eep, ale musím říct, že Iška, i když je to divné, mi do českého filmu sedí víc. Její nový přítel se jmenuje v originále Guy, "česky" je to Boy, což mi hlava moc nebere... To to nemohl být třeba jenom Kluk? Anebo Guy, jako je v traileru? No a pak Pásek neboli Belt. Trailer prezentuje jméno Pásek, a to v jedné z nejlepších scén filmu, ale ve snímku samotném dabing uvádí anglické Belt. Je to na škodu. Zaprvé měla být jména sjednocena a asi bych dbal víc na češtinu. Pořád je to hlavně film pro děti.
"Croodsovi" mají ale neskutečnou střední část, v které se s hrdiny sžijete a rychle si na ně zvyknete. Jsou pak velmi sympatičtí a odpustíte jim i schématické jednání, hlavně moralizování na konci příběhu, ale to se dá čekat už od začátku a musíte na to být připraveni. Děti musí pochopit, jak je rodina důležitá. Beru to, s tímhle už se nic neudělá. Aspoň se to dětem vysvětluje zajímavou formou. "Croodsovi" nenadchnou jenom krásným vizuálním zpracováním, ty vlasy postav jsou vážně úžasné, místy má člověk pocit, že vidí hraný film, což by ale v současné době mělo být spíš standardem, ale film spoléhá i na dobré vtipy a musím říct, že ke konci už jsem se smál opravdu hodně a rád. Je to zábavný snímek, něco, co není jen obyčejnou snahou vydělat na dítěti. I když zde jsou klasické nešvary animovaných filmů (přílišné moralizování, schematičnost a kopírování z jiných snímků), pořád je to zábavná a zajímavá podívaná, kterou mohu s klidem doporučit nejen dětem.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když chcete rozjitřit svou fantazii v rodinném příběhu.
Hodnocení: 70 % za to, že rozjezd je nevýrazný, konec moralizující, ale to mezitím mě dostalo

The Persuaders! (seriál, 1971-1972) - 100 %


The Persuaders! (The Persuaders!, 1971-1972)
Jsem docela rád, že v časopise Cinema zavedli sekci, kde představují seriály ze 70. let. Díky téhle sekci jsem totiž objevil seriál "The Persuaders!", o kterém - přiznám se - jsem do té doby neslyšel. Musím říct, že je to škoda, protože tohle je rozhodně seriál, který si zaslouží moji - a nejen moji - pozornost. I když si někteří řeknou, že něco tak starého už nemůže fungovat, tak si jen vzpomeňte na jiné seriály z té doby, které si k nám našli cestou - když řeknu "Profesionálové", budu asi mluvit za všechny. "The Persuadres!" jsou také britským seriálem, což je docela důležité vědět, protože to samo o sobě o seriálu řekne dostatek.
"The Persuaders!" jsou kriminálním seriálem, kdy máte v hlavní roli dva muže, kteří nejsou tedy detektivové ani policisté, ale na vlastní triko řeší případy, na které si je najme třetí chlapík (soudce Fulton). Soudce Fulton je docela vychytralý chlapík, sice důchodce, který už soudcovskou praxi nevykonává, ale zosnoval plán, jak dát dohromady dva naprosto rozdílné lidi. Britského lorda Bretta Sinclaira, bohatého aristokratického muže, který nejde pro ránu daleko a navíc je sukničkářem, ale v životě nemá nic, co by ho skutečně naplňovalo, s americkým boháčem, který si vydělal obchody na Wall Streetu, Newyorčanem Dannym Wildem, který také nejde pro ránu daleko a ženy má ještě raději, svým osobitějším, méně džentlmenským způsobem. Tihle dva se po úvodní konfrontaci dostanou do společné rvačky a jsou zatčeni. Soudce jim vyhrožuje vězením. Ale je zde druhá možnost. Společně mohou vzít svoje životy, které nikam nesměřují, i když mají bohatství a schopnosti, a zkusit konečně udělat něco, dobrého. Pomáhat lidem a případně i zachránit jeden nebo dva životy.
Amerického lorda si zahrál muž, který má na svém kontě nejvíce filmů v roli Jamese Bonda. Jako 007 mě Roger Moore tolik neuchvátil, i když v konečném důsledku je mezi třemi nejoblíbenějšími agenty s povolením zabíjet, ale teprve v seriálu "The Persuaders!" mi ukázal, jak je skvělým hercem. Kromě toho, že je to prostě pořádný chlap, je také elegantní, stejně tak se umí rvát a navíc ještě hláškovat v klasickém suchém anglickém stylu. Vedle něj pak stojí Tony Curtis", kterého má většina lidí spojeného s legendárním snímkem "Někdo to rád horké". Já jsem ho bohužel nedávno viděl ve filmu "Mumie žije", což rozhodně není památník jeho umění, ale v seriálu "The Persuaders!" ukázal, jak skvělým a zábavným hercem ve skutečnosti je. Jeho americké hejskovství je ve skvělém kontrastu s lordem Sinclairem. Danny Wilde a Brett Sinclair tak tvoří dokonalou dvojici, která řeší zapeklité případy, snaží se získat stejné ženy, ale i když se zpočátku zdá, že nebudou nikdy skutečnými přáteli, ukáže se, že si sednou naprosto dokonale. I když se celou sérii popichují a dělají si sem tam i naschvály, když jde do tuhého, nikdy by se jeden na druhého nevykašlal. Takové buddy movies, vlastně series, prostě mohu.

Seriál má pouze jednu jedinou sezónu, celkem 24 dílů, která se poprvé vysílala v letech 1971 až 1972. V Americe, pro kterou byl především tvořen, se "The Persuaders!" nedočkali příliš nadšeného přijetí, o to nadšenější byli diváci v Evropě. Není se čemu divit, seriál byl prověřen časem, už má za sebou více jak 40 let, Tony Curtis (zemřel v roce 2010) a ani představitel soudce Fultona (zemřel 1992) nejsou mezi námi, Roger Moore letos oslaví 86. narozeniny, ale "The Persuaders!" jsou stále zábavným seriálem, který mě mnohokrát dohnal k tomu, abych se smál skutečně nahlas. Jejich hlášky jsou suché a zábavné, jejich akce, i když je někdy přece jen trochu kostrbatá, má pořád dobrý drive. Stejně ty rvačky vypadají lépe než některé novější snímky. Smysl pro nadsázku v pravou chvíli je seriálu vlastní, což je hlavně pro diváky, kteří mají rádi krimi, které se neberou tak strašně vážně. Herectví Rogera Moora - i postava sama - je zde celkem podobná té, kterou ztvárnil hned v roce 1973 a ještě šestkrát si ji zopakoval (naposledy mimochodem v roce 1985, kdy už mu bylo téměř 60 let!). Brett Sinclair je tak trochu 007, ale díky Tonymu Curtisovi je zde prvek, který dělá ze seriálu jeden z nejlepších buddy sérií, které se kdy vysílaly.
Kdy je na seriál vhodné kouknout: Když chcete zábavnou a chytrou akci s humorem, který vás skutečně umí dostat.
Hodnocení: 100 % za to, že pro mě je to jedno z největších seriálových překvapení, co jsem doposud zažil


sobota 23. března 2013

Babovřesky (2013) - 50 %


Babovřesky (2013)
Ano, i když jsem to nepředpokládal, nakonec jsem si koupil lístek a šel na "Babovřesky" do kina. Není to film, který bych normálně navštívil. Ne proto, že vyznávám artové filmy, ale prostě proto, že to není něco, co chci nutně vidět v kině. Když se řekne, že film natočil Zdeněk Troška a že je to komedie ve stylu "Slunce, seno...", většinou to stačí, aby se lidé na film dívali skrz prsty. Ono obvykle postačí jen režisérovo jméno. Nejsem rozhodně člověkem, který by ho za každou cenu odsuzoval. Naopak, myslím si, že ve filmu něco dokázal, i kdyby to mělo být jen to, že alespoň jednoho člověka jednou rozesmál.
Lidé - většinou mladí (viz komunita na ČSFD) - nadávají na to, že je to šmejdský režisér, že tenhle film je odpad, aniž by ho viděli, obviňují Trošku z toho, že je to neumětel, dávají mu různá jména, přirovnávají scénář k dobře rozmazanému hovnu. Takoví lidé jsou dle mého názoru pouze ignoranti a pozéři. Jak dobrý může být film, kde ze sebe lidi dělají blbce? Jak dobré může být něco, kde herci hrají místy poměrně špatně (Lucka Vondráčková, ač je krásná, je někdy na zabití, jak je sladká, Veronika Žilková je místy opravdu nesnesitelná a ani Lukáš Langmajer nemá vždy silné momenty) a kde je příběh jen nějakým sledem scének a hlavní linie je taková nijaká? Musím říct, že ten film rozhodně není tak špatný, jak vypadá po zhlédnutí traileru, a už vůbec není tak špatný, jak se mu snaží vnutit osoby hodnotící na ČSFD.
Podle čeho poměřovat úspěšnost filmu? Podle toho, kolik má negativních ohlasů? Anebo podle toho, kolik se prodá lístků? Jasně, tak 1 % populace, možná ani to ne, si řekne, že film je přece umění, což Troškův snímek nesplňuje. Takový film je pak naprostý brak. Z uměleckého hlediska asi ano. Ale - a odpusťte mi to slovo - doprdele, to si tihle lidé myslí, že film je jenom o umění? Něco je naprosto čistá zábava a ničím jiným nechce být. Že Troška není zábava? No tak to pardon, ale byl jsem na filmu měsíc a ještě několik dní k tomu a sál byl narvaný skoro k prasknutí. Ti lidé tam nebučeli, nenadávali, ale smáli se. Ano, některé vtipy byly slabé, některé předvídatelné, některé jednoduché. Ale lidé se smáli a to je dobře. A smálo se jich hodně. To je také dobře. Ať jsou lidé jakýkoli, ať je jejich humor jednoduchý, přišli do kina s tím, že se chtějí zasmát, a to dostali. Některým se to nelíbili, beru to a chápu, jiní řeknou, že se ji to nelíbilo, jen proto, aby nevypadali hloupě. To už chápu méně. Troška nenatočil náročný film, natočil film jednoduchý. Není to satyra na českého člověka, respektive ne tak skvělá jako "Slunce, seno, jahody", ale pořád je to o postavičkách, které českého diváka baví. A druhý je nenávidí. Je to i proto, že jsou nám prostě podobní. Ať si budeme říkat, co chceme, každý v sobě něco z těch postav má. Nejsme všichni intelektuálové. Ani by to nebylo dobře. Nebo spíš pseudointelektuálové. Pro takové Troška určitě netočí.
"Babovřesky" budou možná komerčně nejúspěšnějším českým film české historie. Přeji mu to. Přeji Zdeňkovi Troškovi, ať natáčí další filmy. Ne proto, že jsou to skvělá umělecká díla, ale proto, že to je něco, na co se dá dívat. Strašidelné momenty fungují, fungují momenty humorné, tohle není dílo člověka, který o režírování neví nic. Když je tohle druh filmu, který do kina dostane sta tisíce, budiž mu přáno. Díky němu budou mít možná naději i jiné filmy, na které by se jinak kvůli nedostatku financí nedostalo. A když ne, pořád je tu fakt, že se mnoho lidí baví. Pro ně to je především. Vy ostatní, proč na to chodíte, když stejně víte, že to budete jenom kritizovat, ať už je realita jakákoli? Proč vlastně podporujete režiséra, na kterého tolik nadáváte? Anebo kritizujete, aniž byste snímek skutečně viděli? No, potom přemýšlím, která česká vlastnost je mi vlastně milejší. Snaha se pobavit, nebo snaha si hrát na inteligentní lidi s "vlastním" názorem?
Kdy je na film vhodné kouknout: Když vám nevadí, že je to Troška.
Hodnocení: 50 % za to, že to jednoduše není film, který by se měl okamžitě odsoudit



čtvrtek 21. března 2013

Na divoké vlně (2012) - 70 %


Na divoké vlně (Chasing Mavericks, 2012)
Gerard Butler jednoduše bude navždy člověkem, co někomu sedí a někomu vůbec. Já se počítám k lidem, kteří mají tohohle herci velmi rádi a vždy se rád podívám na každý jeho film, ať už je to třeba nepříliš zajímavý kousek "Beowulf: Král barbarů", anebo naopak docela zajímavý kousek, jakým snímek "Na divoké vlně" dle mého skromného názoru je. A Gerard Butler rozhodně není tím, co ho táhne dolů, ale naopak ho drží nahoře. Vytvořil přesně toho správného mentora, kterého kluk, co chce sjíždět pořádně velké vlny, zrovna potřebuje.
Docela si dovedu představit, proč tenhle film bude odsuzován. Nepřináší zase nic tak velkého, navíc se zaměřuje na svět, který není každému blízký. Surfing a jeho další různé podoby přece jen není každému blízký, nám pak vůbec, když ani nemáme moře a nějaké ty větry nad Lipnem to moc nezachrání, i když windsurfing se u nás trochu praktikuje. Přesto si ale myslím, že tenhle film nemusí být ani pro ty, kdo se ve sportu vyznají a sami ho praktikují. Se snímkem "Na divoké vlně" je problém v tom, že má svou vlastní filosofii a jsem si jistý, že jí velké množství surfařů nevyznává. Surfování je zde totiž prezentováno jako náboženství, které nemá daleko k buddhismu. Je důležité sebeovládání, člověk se musí umět chovat, nejde jen o to umět stát na prkně, ale jde o to uvědomit si sama sebe ve světě, který je pořádně nebezpečný. I když je to adrenalinové, jde zde o život. Především ve chvíli, kdy se rozhodnete sjíždět Mavericks.
Mavericks je místo v Severní Karolíně, kde se v zimě objevují pořádné vlny. Těm se také říká Mavericks. Sjíždějí je jen skuteční borci, protože když se na ty vlny budete chvíli dívat, hodně rychle pochopíte, že tohle jsou jen o něco menší sourozenci tsunami a že mají pořádnou sílu. Dostat se pod ně, to by mohlo pořádně bolet. Mladý Jay Moriarty, kterému je šestnáct let, se rozhodne, že chce Mavericks sjet. Je na to poměrně mladý, ale nenechá se odbýt, a tak se jeho mentorem stává Frosty, surfařská legenda s tváří Butlera. Ten ho učí poznávat, jaké moře je, jaká je jeho síla, nutí ho ke cvičením, která mu pomohou posílit jeho muskulaturu, ale také jeho schopnosti vydržet bez dechu. Kromě toho se snaží podívat i do nitra jeho duše a pomáhá tak Jayovi objevovat sama sebe i svět kolem. Jde ale především o přípravu na surfování. I k tomu sjíždění Mavericks nakonec dojde.
Film má své problémy. Je možná až moc přemýšlivý, moc se zaměřuje na neakční aspekty příběhu. Toho surfování zde mnoho není. Musíte se přenést přes spíše konverzační pasáž, abyste se dostali k vrcholu, ale já si myslím, že právě to sbližování Frostyho a Jaye stojí za to. Nejde jen o surfing, ale jde i o vztahy mezi lidmi. Ze surfování se nakonec dozvíte celkem dost, ale rozhodně ne tolik, abyste rovnou mohli skočit na prkno. Film ukazuje, že je to krásný i nebezpečný sport. Stejně tak krásné i smutné jsou osudy lidí, kteří ho dělají. Jay Moriarty je skutečnou postavou, stejně jako všichni ostatní. Jeho osud psal sám život a my se s ním seznamujeme na vrcholu sil, v době, kdy chtěl dokazovat kousky, na které by si netroufl ani starší protřelý surfař. V současné době už jeho sjíždění vln obdivovat nemůžeme. Snímek nám dá odpovědi na všechno a dovíte se o osudu jednoho odhodlaného muže.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když nevíte o surfingu ani fň, ale chcete se trochu dovědět.
Hodnocení: 70 % za to, že mě film zaujal a prožil jsem si momenty Jayova snažení s emocemi


Univerzální voják (1992) - 70 %


Univerzální voják (Universal Soldier, 1992)
"Univerzální voják" je prostě klasika žánru. Na blogu jsem měl článek o filmu "Universal Soldier: Day of Reckoning", který mě docela příjemně překvapil, hlavně tím, že se vrátili oba hlavní hrdinové (Jean-Claude Van Damme a Dolph Lundgren), ale přece jen, tohle je klasický akční film, který jsem poprvé viděl snad v době, kdy se prvně vysílal v televizi. Nevím, ale je to skutečně dávno, kdy jsme s bratrem zkoušeli něco podobného jako JCVD v závěru filmu, kdy snožmo prokopne s Lundgrenem stodolu. Rozhodně doporučuji to nedělat proti pohovce, jejíž opěradlo výrazně pruží.
"Univerzální voják" není jen klasickým akčním filmem, ale má v sobě zásadní sci-fi prvek, který ho výrazně oživuje, i když hlavní hrdinové jsou vlastně mrtví. Sledujeme úvodní scénu, kde jsou Luc Deveraux (JCVD) a Andrew Scott (Dolph Lundgren) ve vietnamském pekle a mají se vypořádat s posledními přeživšími. Jenže se to nějak zvrtne. Andrew se ukáže jako sadistický vrah a to Luc prostě nemůže dopustit. Navzájem se zabijí. A to by mohl být konec příběhu, ale on zde ve skutečnosti opravdu jen začíná. Střihem se dostáváme k záchranné vojenské akci, kde skupina nedobrých lidí obsadila obrovskou přehradu. Tohle se odehrává o 23 let později. Jenže my se zde znovu setkáváme s oběma vojáky. Jenže teď jsou z nich univerzální vojáci. Jsou to mrtví lidé, kteří byli znovu oživeni a naprogramování tak, aby se stali v podstatě nezničitelnými stroji na zabíjení. Jejich mysl je ovládána počítačově a oni musí plnit rozkazy. Samozřejmě, že je jasné, že je jejich vzpomínky doženou, protože GR44 je pořád spravedlivý Deveraux a GR13 je zase vyšinutý Scott.
Roland Emmerich vstoupil snímkem "Univerzální voják" do Hollywoodu a také díky němu se zde uchytil, i když pak natočil komerčně výrazně úspěšnější filmy. "Univerzální voják" má však všechny atributy dobré akční zábavy. Je zde jeden hrdina a jeden skutečný záporák, krásná žena, která by se měla chránit a zároveň je tím, kdo hláškuje, takže nechybí ani humor. Humornou postavou je po setkání s reportérkou i GR44 a JCVD tak ukazuje, že mu nedělá problémy ani komická rovina. Docela se divím, že ho tak tvůrci nevyužívali víc, protože tak rozhodně dokáže film pozvednout a diváka zaujmout i jinak než pouze svými kopy, které jsou skvělé, o tom žádná.
JCVD a Lundgren si sedli dokonale a jejich nepřátelství je přesně takové, jaké divák chce vidět. Nenávist mezi nimi je velká, a tak může dojít i na závěrečný souboj, kde už to s naším kladným hrdinou vypadá špatně, ale přece jen není vše ztraceno. "Univerzální voják" je film, který funguje jak v akční rovině, tak i v rovině příběhové a ve scénách, kdy o akci nejde, ale děj se zklidňuje. Je vidět, že tohle natáčel někdo, kdo skutečně věděl, co dělá. Ať už je váš názor ne Emmericha jakýkoli, tenhle film se mu prostě povedl a pro mě to bude navždy akční klasika.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když chcete vidět, jak prokopnout chlápka stodolou.
Hodnocení: 70 % za to, že tohle je prostě akční klasika se všemi klady i zápory

středa 20. března 2013

Teenage Bank Heist (2012) - 20 %


Teenage Bank Heist (2012)
Heist movies neboli filmy o tom, jak se skupina lidí snaží dostat do banky, nebo jiného dobře střeženého místa, kde se skrývá pořádný balík peněz, jsou celkem oblíbené. Steven Soderbergh na tom založil svou trilogii "Dannyho parťáci". Byly to film povedené a hlavně promakané. Scénář šlapal na plné obrátky a byla doslova radost sledovat skupinu nesourodých "hrdinů", jak se snaží okrást někoho, kdo má pořádný balík peněz a možná si ho ani nezaslouží, anebo ho nepotřebuje, alespoň ne v takové výši, jakou má. Je ale jasné, že ti, kdo mají být okradeni, si to nenechají jen tak líbit, protože svoje špinavě vydělané prachy si hodlají chránit. Mnohdy je to styl grázl podvodník podvádí podvodníka.
Přesně takovým ale snímek "Teenage Bank Heist" není. Nejedná se film, který je nějak propracovaný, není zde napínavá zápletka, kdy nevíte, jak to dopadne a až v samotném konci si můžete říct: "Páni, ty to teda vymysleli!" Nejsou tu ani skvělí herci, kteří by přinesli trochu oživení do jinak poměrně nudného děje, je to prostě jedno velké klišé, boj dobra se zlem, kdy dobro bojuje zlem, ale proto, že je nám prezentováno jako dobro, musí zaručeně vyhrát. Dobro totiž má vždycky nějaký důvod, jak to svoje zlo okecat. I za loupeží v bance mohou být dobré úmysly.
Skupina mladíků vykrade banku. Mají masky a divné hlasy. Jako nechtěnou rukojmí pak berou mladou dívku, dceru jedné ze zaměstnankyň. Dcera v bance také brigádničila, samozřejmě, že musí mít s matkou na začátku nějaké neshody, aby se v závěru mohly obejmout a říct si, jak se strašně milují. Když si má člověk uvědomit, jak toho druhého má rád, nejlépe se to dělá přes krizové situace. Nic proti, film má pravdu, akorát je to už celkem ohrané a v tomhle pojetí i nudné a rozhodně ne inovativní. Co je zajímavé, to je důvod, proč byla banka vykradena a kým vlastně. Když se sundají masky, je to "velké" překvapení. No dobře, možná ne zas tak velké, ale aspoň je top něco. Pak nám je ale vše vysvětleno, musíme si projít nějakou tou očistou týmu, trochu se i vraždí, no ale co, že jo, protože to všechno bylo s dobrými úmysly, tak se moc nemusí řešit nějaká spravedlnost. Stačí, že to celé dobře dopadlo.
Snímek "Teenage Bank Heist" je snímkem, na který se nevyplatí koukat. Kromě toho, že tu jsou celkem pěkné mladé holky, je film naprosto prázdný, herecky je strašně umělý a skoro až primitivní. Možná mu trochu křivdím, protože je to hlavně scénářem, který vykreslil postavy, jež jsou spíše karikaturami, postavy, které jste už někde viděli. Film se nesnaží ani moc pracovat kamerou, ta je prostě zařízením, které film snímá, ale nepřidává mu nic navíc. Ale tohle je televizní tvorba, tak co se s tím moc babrat, ne? Dovolím si říct, že u nás ale vznikají zajímavější kriminální věci a že také u nás umějí natočit skutečně pořádnou kravinu a nejen pro televizi.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když chcete vidět, že i mladé holky umějí vykrást banku.
Hodnocení: 20 % za nablblý příběh, který je uvěřitelný jako dobré víno na festivalu maďarské kultury