středa 25. září 2013

jOBS (2013) - 60 %

File:Jobs (film).jpg
jOBS (jOBS, 2013)

Apple nikdy nebyl značka, kterou bych preferoval a přiznám se, že jsem si od této společnosti nikdy nic nekoupil. A ano, jeden z rozhodujících faktorů byla cena. Ten druhý skutečnost, že věci od IBM, Microsoftu a jím podobných jsou mi prostě bližší. Osobnost Steva Jobse však byla vždy do jisté míry fascinující, proto mě docela vyděsilo, když si tohoto vizionáře a pravděpodobně i génia - záleží, jak takovou osobnost chápeme - zahrál Ashton Kutcher, kterého rozhodně nepovažuji za dobrého herce. Velice mě potěšilo, když mě vyvedl z omylu.

První trailer mi řekl, že tohle nebude dobrý film. Bude to patetické, bude to zaměřené jednostranně na tuto osobnost a Ashton Kutcher bude tím, kdo to potopí na dno. Jenže se stalo něco neočekávaného, alespoň z mého pohledu. Film je patetický, je jednostranně zaměřený a postavu Steva Jobse jednoznačně adoruje, i když je zde několik momentů, které jasně ukazují, že svoje chyby měl. To ale každý tak nějak věděl už za jeho života. Jenže Ashton Kutcher film nepotopil, naopak. Je tím, kdo ho táhne od obyčejného životopisu o nějakém člověku, k něčemu trochu lepšímu.

Snímek "jOBS" nebo "Jobs", jak chcete, je životopis, který se vyhýbá tomu skutečně smutnému, nechce hlodat do zdravotního stavu, opomíjí některé důležité události, naprosto ignoruje obrovský boom Applu v posledních letech, jako nejnovější produkt zmiňuje iPhone, což je přece jen dost málo. Proč se zde nemluví o Stevově nemoci? Tohle je přece jeden z nejsilnějších momentů jeho života? Proč neukázat titána, který sice zemřel, ale za sebou zanechal dílo, které bude těžko překonáno? Byl jeho vztah s Wozem skutečně tak pohodový, jak se ve filmu ukazuje? Jasně, Jobs ve filmu místy ukazuje, že byl celkem šmejd a city u něj sem tam byly a na druhém, třetím - desátém? - místě, ale je tohle to nejhorší? ale tvůrci se celkem pochopitelně drželi hesla "O mrtvých jen dobře", a tak spíš jen naznačili, než aby to nějak rozvedli.

"jOBS" je pak vlastně filmem o tom, jak jeden člověk měl vizi, tu dotáhl k vytvoření obrovské společnosti, která dostala na prdel od Billa Gatese, ať už legální nebo nelegální cestou, valná hromada se ujistila, že Steve už Apple dál potápět nebude, aby si o pár let později uvědomili, že potřebují toho zahradníka a znovu ho zaměstnají jako CEO. Nakonec to bylo rozhodnutí geniální a celý svět se může těšit ze všech těch iVěciček, které můžeme najít v obchodech i Apple Storech. Není to vlastně film o člověku, který byl dobrým podnikatelem? Ono vlastně ve filmu ani není moc vidět, co dokázal, ale hodně se o tom mluví. Dáno je to i stylem natáčení, kdy sledujeme spíše jen útržky z života, útržky, které možná nejsou ani tak moc důležité. Opravdu byl Steve od vyhození z Applu jen zahradníkem? Ne, jasně, bylo tam víc, ale to je silně přeskočeno. Jako životopis má "jOBS" celkem dost mezer, které by stálo za to zaplnit.

Co se ale týká hereckého obsazení, to bylo výborné. Herci jsou svým předobrazům podobní, což oceňuji. Michael Bay ve svém "Pot a krev" na nějakou podobnost nakašlal. Nejde však jen o podobnost, ale o to, jak se svých rolí zhostili. Zhostili se jich s umem a v podstatě nikdo zde nekazí celý film z pohledu postav. Ashton Kutcher nevyčnívá tolik, jako jiné hvězdy v hlavních rolích životopisů, ale to je dobře. I život Steva Jobse byl o jiných lidech. Ashton sem tam přehrává, ale to k němu už tak nějak patří. Jinak se opravdu snažil a je to poznat. Když nebude hrát v každé kravině, co mu přinese peníze, možná by ještě mohl světu ukázat, že je schopným hercem. Jsem na to docela zvědavý. Jinak "jOBS" neoslní, ale takový propadá, jaký jsem čekal, to také není.

Kdy je na film vhodné kouknout: Když chcete vidět něco málo z Jobsovaživota.
Hodnocení: 60 % za oslavu "hrdiny", ale jinak za celkem dobré herecké výkony, překvapivě



neděle 22. září 2013

Zlatá Sindibádova cesta (1973) - 80 %

File:Golden Voyage of Sinbad.jpg
Zlatá Sindibádova cesta (The Golden Voyage of Sinbad, 1973)

Sindibád se vydal na další cestu, tentokrát proto, aby nasel tři zlaté pláty, které, pokud budou vhozeny do studně osudu, mohou člověku přinést věčné mládí a bohatství. Sindibád má díky osudu v rukou jednu z desek, ta další je v rukou vezíra, který se Sindibádem loď podnikne, no a ta třetí se nachází na tajemném ostrově Lemurii, což je jeden z bájných ostrovů, o němž se vypráví různé pověsti. V cestě jim ale stojí zlý čaroděj Koura, což je jména pro zločince jako dělané. To on chce pro sebe moc desek a je ochoten udělat skoro všechno. Hlavně skoro všechno druhým osobám.

Kentauři, obři, malí létající šmejdi, velcí létající šmejdi, indické bohyně, oživlé sochy, tohle všechno a mnohem více, potká Sindibáda na jeho cestě na ostrov. Cestě, která rozhodně nebude probíhat způsobem, jenž by si přál. Sindibáda i jeho posádku čeká utrpění, blízkost smrti téměř neustálá, musí se vypořádat s krásnými ženami i zlotřilými zlosyny. Velmi akční film, který dal opět prostor vyniknout trikovému mágovi z největších. Ray Harryhausen zde opět předvádí v tom nejlepším možném světle a dokazuje nám, že za mistra nebyl považován jen tak náhodou, ale proto, že byl skutečně schopný. Myslím, že by si hodně rozuměl s tvůrci starých českých trikových filmů, především pak s tvůrci snímku "Cesta do pravěku".

Co si budeme povídat, Sindibádova dobrodružství se mi zamlouvají hlavně díky své trikové stránce, protože to je prostě něco, co se jen tak nevidí. Líbí se mi současný trend vizuálního šílenství, kdy na plátnech můžeme vidět věci, které bychom jinak neviděli, ale na druhou stranu si říkám, že by to chtělo i něco trochu jiného. Asi srdce. A to z mnohých filmů současné tvorby prostě necítím. "Zlatá Sindibádova cesta" je přesně tím filmem, který mi to srdce ukazuje, a já jsem rád, že se na takový film mohu koukat. Je to potěšení, takové, že člověk promine i nějaké ty slabiny, které zde rozhodně jsou.

Kde slabiny hledat? Tak do jisté míry v příběhu, který je vlastně celkem jednoduchý, i když pravda, alespoň takový mytologický, i když mám pocit, že s mytologií a její geografií si nikdo moc hlavu nelámal. Jsou zde řecké, arabské i indické prvky v jednom. A vypadá to dobře, to zase ne, že ne. Herecké výkony nejsou nijak závratné, ale potěší například přítomnost Martina Shawa, kterého jistě většina českých diváků zná ze seriálu "Profesionálové".  Je to představitel Doyla. Ženská hrdinka je zde hlavně proto, že je to kočka, ale tak to přece k dobrodružstvím patří - krásné ženy. "Zlatá Sindibádova cesta" je tak v konečném důsledku další skvělou dobrodružnou podívanou, kde se budete těšit na každý další trikovou scénu, která má přijít.

Kdy je na film vhodné kouknout: Když chcete vidět příběh, který je celkem naivní, ale s efekty, které jsou opět úžasné.
Hodnocení: 80 % za to, že jsem měl zase jednou pocit, že krása filmu je v ruční práci


Sedmá Sindibádova cesta (1958) - 80 %

File:Seventh voyage of sinbad.jpg
Sedmá Sindibádova cesta (The 7th Voyage of Sinbad, 1958)

Když už jsem viděl snímek "Jáson a Argonauti", říkal jsem si, že by bylo docela fajn se podívat i na další tvorbu trikového mága Raye Harryhausena. A tohle byl můj cíl. Nepočítal jsem s tím, že budu svědkem nějakého skvělého filmu, co se týká stránky herecké  nebo scenáristické, ale počítal jsem s tím, že budu sledovat naprosto úžasné vizuální efekty. To se mi opět splnilo a Ray Harryhausen ukázal, že i jeho starší kousky jsou vizuálně naprosto dokonalé.

Když říkám naprosto dokonalé, myslím to opravdu vážně. "Sedmá Sindibádova cesta" - a nejen o na - je krásnou ukázkou toho, jak jsou všechny trikové scény dotahovány k dokonalosti. Hledejte zde chyby, ale najdete jich skutečně málo, pokud vůbec nějakou. V dnešní době je skoro normální, že každý film obsahuje nějakou chybu. Je to třeba část techniky, která se hloupě objeví v záběru, nebo je to herec komparsu, který se objeví v cestě kulky, ale přitom zůstane nezraněn. A to není jen případ nízkorozpočtové produkce, tohle je problém, který se týká i drahých a těch skutečně drahých filmů. Jak je možné, že Ray Harryhausen měl tohle všechno vychytané?

Měl na to čas. To bude asi jeden ze základních důvodů. Některé scény dělal skutečně dlouho. Na druhou stranu, i v dnešní době je na vychytání nedostatků celkem čas, jen se zjistí až pozdě, třeba ve střižně, a to už je docela problém něco přetáčet. Proč se chyby nevychytají hned na začátku, během natáčení? Mám skoro pocit, že v dnešní době je naprosto normální snažit se diváka trochu ochcat a nenabídnout mu to nejlepší, ale jen to, co se jako nejlepší tváří. O to více pak potěší film, který už za pár let bude mít na krku šedesát křížků. Potěší tím, že se dbalo na detaily, myslelo se na to, jak bude scéna vypadat, jak realistické a přesné všechno bude. Filmy, které se natáčely později a tvářily se jako něco naprosto převratného, byly jen výsměchem Harryhausenově snaze. A také výsměchem divákovi.

"Sedmá Sindibádova cesta" pojednává o tom, jak se Sindibád snaží pomoct princezně Parise, která byla zmenšena na velikost láhve. Už zde je jasné, jaký byl prostor pro triky. To ale zdaleka nebylo všechno. Vzhledem k tomu, že jí mohlo pomoct jedině vejce obrovského ptáka, čekalo na diváky další krásné monstrum. Ani to nebylo jediné. Ray Harryhausen nechal monstra bojovat, a to jsou teprve divácké orgie. Nádherné animace, které jsou krásné. Tohle je nostalgie, tohle je umění. Je mi jasné, že ne každý současný divák, to bude mít s těmito staršími filmy stejně, ale já si nemohu pomoct, mě prostě dokáží okouzlit. "Sedmá Sindibádova cesta" je krásnou ukázkou toho, jak vypadá dobrodružství na plátnech.

Kdy je na film vhodné kouknout: Když chcete mít pocit, že se film dělá s láskou a dbá se na každý detail.
Hodnocení: 75 % za to, že je to hlavně o Rayi Harryhausenovi



Jáson a Argonauti (1963) - 80 %

File:Jason and the argounauts.jpg
Jáson a Argonauti (Jason and the Argonauts, 1963)

Možná si řeknete, proč se vracím zrovna k tomuhle starému americkému filmu, který je klasickým provedením řeckých bájí, tedy takovým, které ignoruje příběhy samotné a upravuje si je podle sebe. Jenže ten důvod je prozaický a jsou to přesně dvě slova - Ray Harryhausen.

V dnešní době je trendem filmů, těch vysokorozpočtových, předvést co nejlepší triky, snažit se diváka co nejvíce ohromit, až se zapomíná na příběh. V tomhle směru je naprosto dokonale osvěžující vrátit se právě třeba o padesát let zpátky k filmu "Jáson a Argonauti", nebo k jiným skvělým kouskům, např. "Souboj Titánů". Tyhle filmy dýchají úžasným kouzlem, a to nejen díky tomu, že se jedná o filmy, které si na nic nehrají, jen vyprávějí příběhy, někdy trochu směšné, někdy hodně upravené, ale především díky tomu, že tyhle filmy obsahují sekvence, akční i méně akční, které byly trikově vytvořeny Rayem Harryhausenem. A věřte tomu, že jsou to triky, na které jen tak nezapomenete.

Film "Jáson a Argonauti" jsem viděl kdysi dříve, ale nepamatoval jsem si ho celý, pamatoval jsem si jedinou scénu, a to samozřejmě scénu s kostlivci. Dokonale na mě zapůsobila a já jsem nechápal, jak mohli něco takového vytvořit. No, přiznám se, že to nechápu ani dnes. Člověk může vědět, jak se triky dělali, že to je stop motion, ale stejně zůstává naprosto neuvěřitelné, jak se podařilo tak krásně sesynchronizovat souboje loutek se skutečnými herci. Tam snad nenajdete chybu, což se o dnešních digitálně "dokonalých" filmech říct nedá. Proto je snímek "Jáson a Argonauti" tak krásný, i když v ostatních ohledech se o tak výjimečné dílo nejedná.

Příběh vychází z klasické řecké báje o Jásonovi a jeho námořnících, Argonautech, kteří se s ním vydávají za zlatým rounem, artefaktem, který by mu měl zajistit trůn, jenž mu stejně právo platně patří. Současný král však nechce Jásona na trůn pustit. Film si dále s bájí trochu hraje a upravuje ji podle toho, jak se to hodilo filmařům. Zkrátili celé putování, trochu pozměnili scény. Tvůrci se hodně zaměřili na bojové scény, což je jen dobře. Ukazuje se tak skvělá Harryhausenova práce, a to nejen v souboji s kostlivci, ale také v souboji s hydrou anebo bronzovým rytířem. Mimochodem, scéna s kostlivci se natáčela čtyři měsíce. Jak je ve filmu patrné, tenhle čas rozhodně nepřišel vniveč a byl využit dokonale. Právem se jedná o vrchol filmu, jak byl očividně také chápán, protože se jedná o scénu v podstatě závěrečnou.

"Jáson a Argonauti" má v konečném důsledku celkem jalový scénář. Je to obyčejný příběh o touze něčeho dosáhnout a jít za tím přes všechny překážky. Je to také příběh o lásce, což je sice hezké, ale závěr klasické báje je naprosto jiný. "Jáson a Argonauti" tak končí klasickým happy endem, což naprosto ničí báji a její smysl. Jenže stejně si nemůžu pomoct. Za ty scény, na kterých dělal Ray Harryhausen, prostě musím dát vyšší hodnocení. Je to naprosto neskutečné a současné triky s tím nemohou soutěžit. Kéž by se vrátila éra ručně dělaných triků. Nebo ani ne éra, ale kdyby existovalo studio, které se na ně zaměří, byl bych opravdu šťastný. Snad se to někdy stane.

Kdy je na film vhodné kouknout: Když chcete vidět, jak se mají dělat triky.
Hodnocení: 80 % za to, že lepší bitvu s kostlivci prostě neuvidíte



Big Lebowski (1998) - 80 %

File:Biglebowskiposter.jpg
Big Lebowski (The Big Lebowski, 1998)

Jsou filmy, ke kterým se člověk rád vrátí, protože mu něco daly, protože byly jiné, protože se na ně prostě nezapomíná. "Big Lebowski" je jedním z takových filmů. Bratři Coenové jím ukázali, jakým mají smysl pro černý až absurdní humor a na světlo světa vyslali jednu z nejikoničtějších postav filmu vůbec. Není to člověk, který by se zasloužil o něco velkého, není to superhrdina, není to ani známý a úspěšný detektiv, nebo naopak velký padouch ražení Hannibala Lectera. Dude je naprosto obyčejný člověk, ale přece jen v něčem vyniká. Je to neskutečný flákač. Člověk, který snad nikdy nepracoval, člověk, který jen ukázkou toho, že lze žít bez toho, aby člověk dělal něco smysluplného. A takovému člověku, že máte fandit? Ano, přesně tak! A budete mu fandit rádi.

Dude se nachází v nezáviděníhodné situaci. Do jeho domu vnikli dva bouchači a jasně mu dají najevo, že musí svoje dluhy splatit. Nutno přiznat k Dudovu dobru, že on dluhy nemá, respektive nijaké, o kterých by věděl, že by je měl splatit zrovna těmhle dvěma a jejich šéfovi. Dva frajeři si Duda totiž spletli s jeho jmenovcem, také Lebowskim, který je náhodou multimilionář. Ale tak on drban i boháč vypadají stejně. Dude by tohle nedorozumění ani moc neřešil, kdyby nedošlo k jedné události, která všechno změní. Jeden z gangsterů se totiž vymočí na Dudův koberec. A tohle je věc, která se nedělá. Ne jeho milovanému koberci. Takhle začíná neskutečný spletenec událostí, kde mimo jiné i umírají lidé.

Bowling, nihilisti, sabat, ženy, co chtějí počít, uřezané prsty, mexičtí vejtahové, invalidní multimilionář, jedna urna s prachem zemřelého, rozmazlené holky, atd. Je toho tolik, co na vás udělá dojem a co se v tomhle snímku objeví, že se až budete divit, jak je možné tohle všechno vymyslet. Ale tohle jsou bratři Coenové a ti, když se spojí, tak většinou pouštějí do světa něco nečekaného, originálního. "Big Lebowski" je krásnou ukázkou. Nejde jen o jednotlivé atributy toho snímku, kdy největším jsou postavy samotné, ale také o scény, které se vryjí do paměti. I pitomá bouračka tady najednou vyznívá naprosto geniální v souvislosti se situací a atmosférou. A to je to jen bouračka do popelnice.

Film má jednu obrovskou výhodu - herecké představitele. Jeff Bridges vytvořil nezapomenutelnou postavu a je v roli Duda naprosto geniální, ale není to jen on, kdo tenhle film táhne. John Goodman zde vytvořil jednu ze svých geniálních šílených rolí a on je tím, kdo na sebe velmi často strhne všechnu pozornost. Skvělý je i Steve Buscemi, který je tím třetím vzadu a v podstatě nemá co hrát. Dále jsou to Julianne Moore, Peter Stormare nebo John Torturro. Jejich role jsou nezapomenutelné. Ale to je celý "Big Lebowski". Snímek o tom, že i být flákačem je vlastně někdy o život. A hlavně je to naprosto bizarní paráda, která vás oslní svým jedinečným humorem. Přitom jde pořád jen o jeden pochcaný koberec... O něco podobného se bratři Coenové pokusili i se snímkem "Po přečtení spalte", ale ten už neměl takovou lehkost a vlastně ani tak skvělé postavy.

Kdy je na film vhodné kouknout: Když chcete vidět flákače, který prostě stojí za to. A geniálního Goodmana.
Hodnocení: 80 % za to, že podobný film prostě neuvidíte a bude vás bavit


neděle 15. září 2013

Diagnóza smrti (1979) - 50 %

Diagnóza smrti
Diagnóza smrti (1979)

"Diagnózu smrti" jsem viděl hned po tom, jak jsem dokoukal konec filmu "Vrah skrývá tvář". Vzhledem k tomu, že film "Vrah skrývá tvář" jsem neviděl celý, nechtěl jsem psát recenzi, a tak moje první recenze na film s majorem Kalašem bude o snímku "Diagnóza" smrti", který je obecně považován za nejhorší ze série filmů s tímto hrdinou. Nedá se ale nic dělat, tohle je moje první bližší seznámení s tímhle hrdinou, respektive první film, který jsem viděl komplet v jeho celé délce a nikoli pouze útržky.

Rudolf Hrušínský je Pan Herec, o tom se nedá pochybovat, a do Kalaše dává kus sebe, kus svého minimalistického herectví, kdy jeho mimika je v podstatě nulová a on si vystačí s tím, že se tváří v podstatě celou dobu stejně. Jenže v tomhle je jeho síla, o čemž jsme se přesvědčili jak v dramatech, tak i komediích. Díky svému pojetí a své dikci je naprosto jedinečný a ve svém stylu nepřekonatelný. Rolí Kalaše vytvořil do jisté míry prototyp detektiva, který nemá daleko od Colomba s tím, že Kalaš je nepříjemnější a rozhodně není troubovitý. Jde si za svým a nevíte, co od něj čekat. Přesto není dokonalým mužem a dělá omyly, což je patrné v závěru "Diagnózy smrti", kdy dochází k odhalení vraha.

Zápletka filmu není špatná a dochází zde k postupnému odhalování toho, kdo je vrah. Jsou zde různé indicie a navíc se scénář snaží o svedení na scestí. Dojde k dopravní nehodě, při které řidič nákladního vozu přijde o ledvinu. Lékaři bohužel zjistí, že už od narození mu nepracovala ani ta, co mu zbyla. Muž je tedy bez ledviny, což rozhodně není standardní stav těla. Dochází ale k zajímavé situaci. V nemocnici se ocitá žena, která utrpěla zranění hlavy a zdá se, že to je charakteru neslučitelného se životem. Mohla by ona být dárcem? Ano, vypadá to jako nemocniční drama, ale Kalaš nastupuje na scénu právě díky dívce, která byla napadena a do stavu nevědomí přivedena druhou osobou. Kdo je vrahem? Zásadní otázka, která je však odpovězena poměrně záhy.

Tady není problém ve scénáři, který však není tak zamotaný, jak by se zdálo, ale je spíše v castingu, který dost zásadně narušil celé pátrání a celé utajování toho, kdo je vlastně vrah. Postava vraha je zde většinou snímána ve scénách, kdy divákovi dojde, že zrovna tahle postava není úplně v pořádku, a přidává tomu ještě samotný představitel, který je prostě na první pohled takový... nepříjemný. Tady trochu mlžím, takže se pak nedivte, jaké bude rozuzlení, ale nechci zase tak moc spoilerovat.

"Diagnóza smrti" není špatný film, jen je zde trochu moc patrné, že se někdo snažil o zápletku amerického stylu, která úplně nevyšla. Film ale rozhodně nepůsobí směšně a daří se udržet diváka napjatého. A pro někoho může být finální odhalení překvapením, stejně jako je překvapením pro Kalaše. Oproti ale části filmu "Vrah skrývá tvář" se mi přece jen zdá, že scenáristicky není "Diagnóza smrti" tak propracovaná a že Kalaš nemá tak dobrý tah na bránu. Jedná se pak jen o celkem obyčejné vyšetřování, které je ozvláštněno nemocničním prostředím a zápletkou s ledvinou.

Kdy je na film vhodné kouknout: Když chcete vidět majora Kalaše v horší kondici.
Hodnocení: 50 % za dobrého Hrušínského a celkem obstojnou zápletku

Práskač (2013) - 50 %

File:Snitch Poster.jpg
Práskač (Snitch, 2013)

Dwayne Johnson umí hrát. Já mu vždycky věřil, že v sobě má něco víc. Nakonec v takovém "Pot a krev" si ze sebe uměl udělat srandu. "Práskač" je ale přesně ten film, kde mohl ukázat, že má schopnosti herecké a ne jen akční. Ukázal, že tomu tak skutečně je. Právě on a jeho výkon jsou nejsvětlejšími momenty tohoto filmu, který měl rozhodně větší ambice, než jaké nakonec prokázal. snímek, který by mohl jít na dno společnosti, ale rozhodl se ukázat jen jeden příběh. Jeden příběh, který zase tolik nevyniká.

Dwayne je otec od rodiny, který se snaží žít dobře. Jeho syn ale podobné potřeby nesdílí. Namísto toho se rozhodně trochu kšeftovat s drogami a hned se mu to nevyplatí. Hned je zatčen a vypadá to s ním hodně bledě. Jeho otec ví, že tohle mu naprosto zničí život. Ale je zde možnost. Právě on, nevinný člověk, se může dostat na kobylku drogovému gangu a svému synovi tak pomoct. Vzhledem k tomu, že nechce, aby si jeho syn skutečně zničil život, jde do toho. Chce dokázat, že svět je ještě pořád dobré místo pro život a že jeho synek si zaslouží druhou šanci.

Dobře, proč ne. Film se tak stal do jisté míry koncertem Dwayna Johsona a Jona Bernthala, který je známý hlavně ze seriálu "The Walking Dead", kde je však již jeho postava mrtvá. Společně se tyhle dva herci ve svých postavách dostávají na dno, mají se stát kriminálníky, aby všechno dobře dopadlo. Skoro se zdá, že film si bere příklad z britské školy, ze syrovosti Londýna a gangsterek, které se zde odehrávají. A bere si ten příklad dobře, jen tomu dává větší, veřejný rozměr, nezaměřuje se tolik na jedince, i když to by tady mělo platit v první řadě. A pořád je to americký akční film, takže to sem tam chce nějakou tu pořádnou akční scénu, nějaké to auto letící vzduchem. Bez toho by to prostě nešlo. Nejsou na to nějaké americké zákony?

I když zde hraje Susan Sarandon, je spíše do počtu, i když její postava je celkem zajímavá, nebo by zajímavá být mohla. Film má jednoznačně nezvládnutý scénář, kdy prostředí nebylo využito a ani zápletka. Rozuzlení je nereálné, prostě nevěřím tomu, že by se tohle opravdu stalo. Filmu by slušel přesně opačný závěr, ale nedá se nic dělat. Naděje umírá poslední a happy endy jsou pro americkou produkci téměř nezbytností, dalším dogmatem, které se porušuje jen málo. To opravdu lidé ještě tak moc chtějí happy endy i v takových filmech? Copak nemůžeme přijmout filmy, které končí blbě? V životě to taky končí blbě, proč se sem tam nepokusit o zaznamenání toho, jak blbě to může skončit? Takhle to pak skoro vypadá, že dealovat je v pohodě, když s tím ale hodně rychle přestanete, anebo máte namakaného otce, který kvůli vám chytne pár kulek a vlítne do vosího hnízda.

Mohl to být krásně depresivní film s Rockem v hlavní roli, který by mohl překvapit ještě víc. Takhle ale tenhle snímek prostě zapadne, nedá se nic dělat. Z Británie poslední dobou nepřicházejí zrovna velké pecky, ale ať se jedná o jakýkoli krimi film z okrajové čtvrti, vždycky je sociální postavení protagonistů znázorněno naprosto skvěle. V "Práskačovi" to prostě jenom ujde. Pořád je to celkem hollywoodské, pořád je v tom něco nablýskaného. Chybí tomu syrovost.

Kdy je na film vhodné kouknout: Když chcete vidět Rocka hrát.
Hodnocení: 50 % za to, že tam alespoň nějaká snaha byla


Z cizího krev neteče (2013) - 20 %

File:Identity Thief Poster.jpg
Z cizího krev neteče (Identity Thief, 2013)

Příšerný, příšerný film. Myslel jsem si, že komedie s Jasonem Batemanem mě nemůže zklamat, ale Melissa McCarthy mě přesvědčila, že její hvězda je možná přece jen trochu nezasloužená, anebo se jí producenti a ona sama snaží udržovat tím, že neustále opakuje své role. To znamená, že je tlustou, protivnou ženskou. Ve filmu "Ženy sobě" to bylo ještě vtipné, protože byla skvěle šílená, aloe tady už je to prostě nuda. Nebo spíš otrava. Je hezké, že si umí udělat srandu sama ze sebe a z toho, jaké má proporce, ale to rozhodně není klíč k tomu, aby film uspěl.

Komedie "Z cizího krev neteče" - opět hezký český název, který sice nekoresponduje s tím americkým, ale pěkně vyjadřuje to, o co vlastně jde - upozorňuje na celkem závažné téma. Snadno se vzdáváme svých osobních údajů, což může mít za následek, že toho někdo neužije. Přesně tohle udělá Sandy Patterson - ano, z jeho ženského křestního jména se dělají vtipy po celý film. Haha. Sandy poskytne své údaje podvodnici, ač samozřejmě netuší, že ona podvodnicí je. Dělá to proto, aby se bránil. Jen se ukazuje, jak důvěřiví jsme. Není to jen v tom, jak se Sandy zachová, ale i v tom, jak se chováme sami. Kolik osobních informací dáváme na internet? Jak snadno se k nám mohou lidé dostat? A to i ti lidé, kteří to s námi nebudou myslet až tak dobře.

Sandy za nějakou chvíli zjistí, že jeho karty jsou přečerpány. Je z toho zmatený, protože nic nekupoval - rozhodně ne na Floridě, když je z Colorada. A tak postupně zjišťuje, kde je pravda. Film ještě poukazuje na to, jak zkostnatělý je právní systém a jak nahrává grázlům, ale pak už to začíná být obyčejný road movie s protivnými postavami, bizarním humorem a debilní zápletkou.

Nevadí mi, že je Melissa McCarthy tlustá, ona, když se upraví, tak je docela kočka, ale její postava je prostě protivná. Ta ženská je šmejd, ale od začátku musíme být připraveni na to, že na základě nějakého neuvěřitelného prozření pochopí, jak doposud žila, a změní se. Už tohle je předpoklad toho, že film nebude fungovat. A nefunguje. Zápletka je nesmyslná, místy hodně postrádá logiku a jednotlivé sekvence zde jsou proto, aby se zde dělo něco vtipného. Nebo mělo dít. Jenže tady film pokulhává. Autoři nevěděli, čím přesně naplnit prázdný prostor, a tak si vybrali ty nejblbější nápady, co se na nich shodli. Scéna v motelu nebo na dálnici, to jsou krásné důkazy.

Vyhněte se téhle komedii. Opravdu si myslím, že to je to nejlepší řešení. Já jsem si film protrpěl a přítelkyně měla stejné pocity. Oba jsme byli rádi, že je to za námi a že už se na to nemusíme koukat. Melisse by měli zkusit vybrat jiné role, protože protivná ženská je vtipná jednou, ale počtvrté, to už není úplně ono. Takové zaškatulkování pro ni není dobré, protože ona schopnosti rozhodně má. Stejně jako Jason Bateman. Chytré komedie mu sluší mnohem víc.

Kdy je na film vhodné kouknout: Když máte rádi odpudivé postavy.
Hodnocení: 20 % za jednu z nejpříšernějších komedií poslední doby, co navíc šla do kina


Millerovi na tripu (2013) - 60 %

File:We're-The-Millers-Poster.jpg
Millerovi na tripu (We're the Millers, 2013)

Vzhledem k tomu, že jsem snímek "Millerovi na tripu" viděl ve velmi krátké době spolu se snímkem "Z cizího krev neteče", je jasné, že "Millerovi na tripu" - i přes svůj otřesný český název - budou v tomto pomyslném klání vítězi na plné čáře. A to i přesto, že se mi film zase tak moc nelíbil. Proč? Tak těch důvodů je hned několik.

Tak v první řadě ten příběh... Není to až tak špatné, nápad zde je, vypadá to i na celkem nekonvenční komedii, ale přesto si film neodpustí nějaké ty pády na hubu. Jason Sudeikis hraje dealera marihuany, který se díky jednomu pitomému hrdinskému činu dostane do pořádných problémů a od svého dodavatele dostane speciální úkol - dovést pořádný balík marihuany rovnou z Mexika. Je v průseru, to je mu jasné, protože se svým ksichtem je podezřelý na první pohled. Dostane ale geniální nápad. Pojede přes hranice jako otec šťastné rodiny. Nebylo by to špatné, kdyby nějakou rodinu měl.

Co není, může bát. V domě, kde žije, se mu pořád vnucuje kluk od sousedů, který se chce kamarádit. Je podle všeho malinko hloupý anebo jen zakřiknutý. Super, syna by měl, k tomu ještě matku. Tou by se mohla stát striptérka odvedle, do které je Sudeikisova postava tajně zamilovaná a s kterou se nesnese. Vzhledem k tomu, že striptérku si zahrála Jennifer Aniston, bude se na co koukat. A opravdu, tohle je obrovská deviza filmu. Aniston se zde nesvleče, neuvidíte úplnou nahotu, ale proč také? Její striptýz je vrcholem filmu (pro pánské publikum) a ona je v té roli skvělá. Je sexy, stejně jako umí být mateřská, a je sem tam i uvěřitelná, což se o většině jejích rolí říct nedá.

No, ještě nesmím zapomenout dcerku v podání Emmy Roberts, které blond přeliv sluší, stejně jako protivná teenagerská role. Tak a rodinka by byla kompletní, může se jet do Mexika pro pořádný balík marihuany. To by bylo sice hezké, ale ono se to všechno začíná komplikovat. Hned několikrát se mi však stalo, že jsem měl pocit, že scénáristé se chtěli z dané scény vyvléknout a namísto toho, aby přišlo nějaké vyvrcholení, rozuzlení, zlom, tak se finále zajímavé scény odehraje jen v rychlosti, bez vyústění a rychle se pokračuje dál v cestě. Nejlepším, momentem, alespoň pro mě, se pak - kromě striptýzu - stává scéna s rodinou, v jejíž společnosti musejí Millerovi na nějakou dobu najít nedobrovolné útočiště. Vtipy pak nejsou nijak nabušené, abych se smál nahlas, což jsem si všiml i u zbytku kina, které bylo, pravda, téměř prázdné. Ve srovnání s "Machry 2" celkem zajímavé. Závěr je pak celkem předvídatelný, stejně jako průběh, kde jsou zlomy na místech, které očekáváte a v podobě, v jaké je očekáváte.

Ed Helms, podobně jako Steve Carell, by neměl za žádnou cenu přehrávat, protože pak vypadá jako debil. Jeho role je jednou z nejprotivnějších a konkurovat mu může snad jedině Melissa McCarthy se svojí zlodějkou identit. Co tedy říct závěrem? Ale jo, nakonec vlastně celkem dobrá komedie, protože člověk by měl srovnávat s tím, co z USA jinak přichází. A jinak je to celkem děs a hrůza. "Millerovi" tak vynikají, jen ne zase o tolik. Já jsem čekal trochu lepší zábavu, lepší scénář, prostě něco navíc, co by ospravedlňovalo tak vysoká hodnocení. Je však pravdou, že co se týká castingu, tak pro jednou u toho Američané přemýšleli a titulní rodinka má neskutečnou chemii.

Kdy je na film vhodné kouknout: Když chcete nepoříliš zábavnou komedii.
Hodnocení: 50% za průměr, kde nemůžete čekat opravdu vtipné vtipy, jen celkem fungující chemii herců


Riddick: Temná hrozba (krátký film, 2004) - 50 %

Riddick: Temná hrozba (The Chronicles of Riddick: Dark Fury, 2004)

Nevěděl jsem, co přesně od snímku "Riddick: Temná hrozba" čekat. Věděl jsem pouze to, že se jedná o snímek animovaný, který disponuje i hlasem Vina Diesela v hlavní roli. Až po chvíli sledování jsem zjistil, že se jedná o film, který je dějově zařazen mezi filmy "Černočerná tma" a "Riddick: Kronika temna". V podstatě zjistíme, co se stalo, když Riddick a Imam s Jackem odletěli s planety potvor a také se dovíme to, proč Riddicka pronásledují lovci odměn. Ne, že bychom k tomu nějaká moc zásadní vysvětlení potřebovali.

Co se mi na tomhle více méně půl hodinovém snímku moc nelíbilo, to je animace. Někdy byly použity 3D prvky, jindy to zase byla animace, která je standardní pro japonskou oblast. Vedlo to však tomu, že záběry z vesmíru na jednotlivá plavidla vypadaly prostě divně, vedle toho také celkem nehezky vypadaly i pohyby, především pak na větší skupinu postav. Jako kdyby se animace místy nevedla, všechno bylo až neskutečně synchronní, což nakonec vedlo k podivnosti a pocitu nereálna.

Jinak se ale jedná o celkem dobrý příběh, který je určen především těm, kteří mají rádi Riddicka a jeho svět. Příběh sem zapadá a dokresluje nějaké nejasnosti, ale nejedná se o nic zásadního, co by přinášelo něco zásadního z hlediska vypravěčského anebo vizuálního. Navíc se mi stalo, že jsem u filmu usínal, což v případě třicetiminutového kraťasu zase není až tak dobrá vizitka. Ač pravda, byl jsem celkem unavený už předtím.

Hodnocení: 50 % za dobrý most mezi filmy "Černočerná tma" a "Riddick: Kronika temna" s ne až tak skvělou animací

neděle 8. září 2013

Pot a krev (2013) - 40 %

File:Pain & Gain film poster.jpg
Pot a krev (Pain & Gain, 2013)

Viděl jsem trailer, kde posiloval nasvalený Mark Wahlberg, který věřil ve fitness. Líbilo se mi to. Potom, se do toho přidala trocha humoru, když Anthiny Mackie přišel za Rebel Wilson se speciální žádostí o pomoc, zdravotnickou pomoc. No a nakonec přispěchal i namakaný Rock, který má neskutečné ruce. To je herec/wrestler, kterého mám prostě rád a těším se na každý jeho kousek, ať už bude v závěru sebeblbější. Ale zůstaňme u traileru, protože ten vypadal pořád neskutečně dobře, nemluvě o tom, že se do toho herecky přidali ještě Tony Shalhoub a Ed Harris, který sice trochu práchniví, ale charisma v sobě pořád má. Jenže pak přišla základní informace o tom, kdo je režisér. Michael Bay. Celý trailer se mi tím zkazil a na film už jsem se ani tolik netěšil. Přesto jsem ho vidět chtěl.

Já vím, člověk by neměl mít předsudky, jenže Bay dokáže udělat adrenalinovou, nebo v tomhle případě spíš steroidovou jízdu, ale ani na chvíli jsem nemohl věřit tomu, že by skutečně byl schopen natočit něco, co by se byť jen trochu podobalo dobrému příběhu. Skutečnost, že to je navíc ještě příběh podle skutečné události, tomu rozhodně moc nepomáhala, ale spíš tomu uškodila. Ale dobře, člověk se může i tak splést. Rozhodující je to, co nakonec skutečně vidí. A já jsem viděl... No... Začněme pěkně pomalu, příběhem, který se na nás vychrlil.

Mark Wahlberg je Daniel Lugo, člověk, co věří v posilování, věří v to, že člověk musí být krásný, aby mohl být k něčemu. Jenže má takový menší problém. Je to nýmand. Sice dělá to, co ho baví - a věří tomu - jenže nežije svůj americký sen. Vidí ty nakynuté hnusáky - takhle o nich smýšlí - jak si jezdí v těch drahých fárech, a on přitom chodí pěšky, i když je krásně namakaný a měl by si žít svůj americký sen. Ne ti tlusťoši, co o sebe nedbají, ale on, krásný chlap. Chvíli to vypadá, že to je v pohodě, ale pak už to v Dannym bouchne a on se rozhodne, že něco udělá. Zlanaří pro to svého parťáka, Adriana, ale aby byli skuteční borci, tak ještě potřebují někoho, kdo v tom umí chodit. Tím je Paul, bývalý trestanec, který chce ve jménu Ježíše konat jen dobro, jen je problém, že v něm docela snadno bouchnou saze a navíc celkem rád šňupe.

Postavy jsou neskutečně blbé a mě by zajímalo, jestli až takhle blbé byly i ve skutečnosti. Michael Bay si příliš nelámal hlavu s tím, jestli budou herečtí představitelé podobní, protože proč také, že? Když budou vedle sebe Wahlberg a Johnson, tak to bude vypadat naprosto skvěle, ne? A o to jde! Michael Bay nenatáčí filmy proto, že jsou dobré, ale natáčí je proto, že může masturbovat nad tím, co ho baví a co vypadá strašně cool. Chce mít filmy, které jsou vymazlené, ale ne ve smyslu dobrého řemesla, ale ve smyslu steroidové krásy. S filmem "Pot a krev" je to podobné jako s postavou Adriana. Je to celkem svalovec... No, dobře, rock to rozhodně není, ale jde mi o metaforu. Je to borec, co do sebe cpe steroidy, aby vypadal dobře a mohl dát každému nakládačku, ale v konečném důsledku zase takový borec není a navíc mu všechny ty steroidy způsobují impotenci. A takový je i film. Skvěle nablýskaný, ale upocený a nakonec i impotentní, za což mohou debilní postavy a roztahaný děj. Ano, dá se to snést, ale velký zážitek z toho člověk nemá. Ono je to nakonec vlastně prázdné a na Baye tu v podstatě není žádná akce. Hlavně, že všechny postavy jsou kreténi. -je však fakt, že Wahlberg se hodně snaží a toho debila mu snad i uvěříte.

Kdy je na film vhodné kouknout: Když chcete vidět naprosté blbce v akci.
Hodnocení: 40 % za to, že na Baye to není špatné

Machři 2 (2013) - 90 %

File:Grown Ups 2 Poster.jpg
Machři 2 (Grown Ups 2, 2013)

Je mi jasné, že si teď většina lidí klepe na hlavu, co mi hráblo a proč dávám zrovna tomuhle filmu takové hodnocení, jaké jsem mu dal. Já vím, že to je přehnané, je to pořádně přehnané, ale copak nemám alespoň jedno prostor na trochu subjektivity? Tak tohle je zrovna ta chvíle a já bych chtěl něco málo napsat o filmu, který mě donutil se v kině smát většinu jeho stopáže. Ano, mnohdy proto, že některé scény byly hodně trapné a blbé, ale v tu chvíli mi to vůbec nevadilo. Naprosto jednoduchá zábava, za kterou jsem šel. Nic jiného jsem nechtěl, chtěl jsem se jenom zasmát, uvolnit se. No, a to se mi také podařilo. Vzhledem k tomu, že jsem poté viděl další dvě komedie, "Millerovi na tripu" a "Z cizího krev neteče", jejichž úroveň zábavy, které by se dalo smát, byla strmě klesající, jsem rád, že Adam Sandler kašle na všechny škarohlídy a pořád točí podle sebe. Aby ne, komerčně se mu to vyplácí.

"Machři 2" si na sebe vydělali bez problémů jen na domácím hřišti, při přičtení tržeb mezinárodních se jedná o skutečný úspěch, který by možná mohl být ještě zopakován. O co vlastně jde? Tak jde o to, že se zase dává dohromady ujetá parta v podání Adam Sandler, Kevin James, Chris Rock a David Spade. Adam je otec od rodiny, který má nádhernou ženu a je celkem dobrým otcem, jen by si ještě chtěl sem tam užít a ne mít čtvrté dítě. Los v ložnici je vlastně takovým symbolem toho, že se něco bude hroutit. Kevin se s matkou dívá na nekonečné seriály, ale vlastní manželce se to bojí říct. Nemluvě o tom, že jeho syn je očividně debil. Chris je uřvaný, jako obvykle, ale jinak je to milující otec, který musí svou dceru dát všanc jednomu z nejděsivějších kluků, jaké si pro svou dceru dovedete představit. A nakonec je zde David, který si ve svém věku pořád užívá, někdy s podivnými ženami, ale zrovna zjišťuje, že si jednou užíval bez ochrany až moc. Na nádraží čeká na svého syna, který ho chce očividně zabít.

"Machři 2" nemají úplně jasně daný rámec, spíš to vypadá, že si scénáristé stanovili časový rámec, jeden den, a pokusili se do toho narvat co nejvíc zvratů, co nejvíc brutálních vtipů. A uspěli. Je mi jedno, jestli se vám film nebude líbit, nedoporučuji vám ho. Říkám vám, že mě se líbil nesmírně a že jsem si ho užil. Ano, dovedu si užít umělecky náročnější snímky, stejně jako komedie, kde se používá i fekální humor. Jasně, tohle mě trochu mrzí, ale k Sandlerovi to patří. Stejně jako morality na závěr. I ten největší trouba se polepší, i ten největší debil má nakonec štěstí a my si ho musíme přeškatulkovat.

Na "Machrech" se mi líbí, jak si všichni ti herci skvěle sedli. Je to proto, že se dlouho znají, jsou to přátelé a natáčení si užívají, včetně ostatních herců, ať už je to stále krásná Salma Hayek, Maria Bello, Maya Rudolph, Steve Austin Steve Buscemi nebo takový Shaquille O'Neal. Jasně, že ty postavy jsou karikatury, jasně, že to je všechno točené proto, aby to byla zábava. Ale mě to prostě bavilo. Nic neřešit, jen sedět v kině a sledovat nálož drsného humoru, vulgarit a Salmy Hayek. Co vám budu povídat, já bych se na ni mohl dívat furt. Není to skvělá herečka, i když má světlé momenty, ale to tělo... Povrchní? Ano. Stejně jako film,  který je klišovitý, předvídatelný, přehnaný a absurdní. Ale co jako? Copak nemáte nějaké svoje neřesti? Ne, nebudu používat guilty pleasure, přece jen mám raději češtinu. A není krásné jednou vidět Taylora Lautnera, když se ani nesnaží hrát, ale je sám sebou?

Kdy je na film vhodné kouknout: Když se chcete zasmát.
Hodnocení: 90 % za to, že jsem se zase jednou mohl u filmu uvolnit a zasmát



Hluboké hrdlo (1972) - 40 %

File:Deep Throat poster 2.jpg
Hluboké hrdlo (Deep Throat, 1972)

Ke zhlédnutí tohoto snímku mě inspiroval film "Lovelace: Pravdivá zpověď královny porna". Přece jen, o tomhle snímku jsem slyšel hodně. Dobře, rovnou se přiznám, že už jsem ty nejzajímavější scény viděl i dřív, ale tentokrát jsem si řekl, že je čas se na to kouknout jako na film - asi ne zrovna jako na umělecký artikl - ale na něco, co bylo natáčeno pro to, aby zabavilo a nikoli pouze potěšilo mužské libido a případně napomohlo k dosažení lepšího orgasmu. Takže pěkně bez předsudků, pojďme se podívat na tenhle legendární snímek, která proslavil ženu, jež nechtěla mít s pornem vlastně vůbec nic společného. Údajně měla jen smůlu...

Linda Lovelace - ano, se jménem hlavní postavy si moc nervy nedělali, i když pravda, Lindino rodné příjmení je Boreman - přijíždí do města, aby zde konečně našla to, co hledá. První, co mě zaujalo, to je skutečnost, že automobil, kterým jela ve filmu "Hluboké hrdlo", měl jinou barvu než ten automobil, kterým jela v záběrech v "Lovelace: Pravdivá zpověď královny porna". Zvláštní, a pro mě trochu nepochopitelná mýlka, pokud se týká věrohodnosti životopisného filmu novějšího data. Ale budiž, o to zase tolik nejde. Hned další scéna, a že ta úvodní s autem je docela dlouhá, nás posílá do akce, kde Linda přijde domu a její spolubydlící se zatím nechává orálně uspokojovat. Když odhlédnete od toho, co se zde skutečně děje, zjistíte, jak krásně absurdní to je. Nebo nevím, já mít spolubydlícího a najít ho s holkou, co mu ho právě kouří, klidím se ze scény a je mi trapně. Ale o tom asi porno trochu je. Ta absurdita toho nahého hardcore světa.

Snažil jsem se dál sledovat příběh, i když to ze začátku vypadalo, že ten zde naprosto chybí. Jenže záhy zjistíme, že Linda má problém. Při sexu není uspokojena, nemůže najít způsob, jak dosáhnout orgasmu. Je z toho tak špatná že zkusí doktora, který skutečně příčinu najde. Linda nemá klitoris tam, kde většinou bývá, ale má ho umístěný hluboko v hrdle. Ve scéně, kde Linda srdceryvně pláče nad svým osudem zjišťujeme, že tahle dáma skutečně neměla na to stát se opravdovou herečkou a asi může být ráda, že si na plátně svých 15, vlastně o něco víc než šedesát minut slávy odbyla. I když je mi jasné, že tohle její vysněná role asi nebyla. Jenže Linda holt měla speciální schopnost, kterou ti správní, nebo spíš nesprávní muži využili. Linda byla schopna techniky deep throat, a to velmi profesionálně. Co si budeme povídat, tahle její schopnost je devizou filmu, který by jinak zapadl.

No dobře, jsou zde dva vtipy, kterým se dá zasmát, oba zazněli i v novém snímku "Lovelace: Pravdivá zpověď královny porna". Linda Lovelace zaujme vlastně jen svou technikou, jinak je to celkem obyčejná holka, která udělal trochu "štěstí" ve světě šoubyznysu. Film urazí, o tom žádná, místy je to prostě jen porno, nic jiného, ale jsou zde nějaké ty nápady, není to úplně nuda, jen ke konci už to začíná být trochu sám a děj jde do háje. Tvůrci se ale snažili o vtip, snažili se o nějaké ty metafory - asi podobně nenápadně jako "Bláznivá střela". Scénář je vlastně hodně jednoduchý... No co si budeme nalhávat. Scénář má nápad, ale stejně šlo jen o to, aby se natočily ty erotické scény. Ty se natočily, staly se legendární a ještě po čtyřiceti letech zasvěcení vědí, že Linda Lovelace redefinovala termín polykat.

Kdy je na film vhodné kouknout: Když chcete vidět téměř akrobatické kousky.
Hodnocení: 40 % za to, že tohle jen tak neuvidíte a místy je to i sranda

neděle 1. září 2013

Poslední Mohykán (1992) - 85 %

File:Mohicansposter.jpg
Poslední Mohykán (The Last of the Mohicans, 1992)

Michael Mann je režisérem, který má na svědomí celkem uznávané filmy jako "Insider: Muž, který věděl příliš mnoho", "Collateral", "Nelítostný souboj" nebo "Miami Vice". Ve všech případech se jedná o filmy, které mají dobré scénáře a samozřejmě také dobré obsazení. Všechny je spojuje ale také něco jiného. Kromě toho, že Mann se celkem vyžívá v akčních scénách, dbá i na to, jak snímek vypadá. Výprava pro něj není jen doplněk, ale důležitá součást každého snímku. A právě ve filmu "Poslední Mohykán" tohle dokázal s velkým přehledem.

Pro "Posledního Mohykána" neměl tak skvělé herce jako pro ostatní filmy, ale samozřejmě pro hlavní roli získal jednoho z nejlepších. I tentokrát se podařilo Danielu Day-Lewisovi zastínit většinu svých hereckých kolegů, i když je pravdou, že ti indiánští mu skvěle sekundují a jejich význam pro film je místy důležitější. Ve finále je to patrné na první pohled. Daniel Day-Lewis však ukazuje, jak moc je univerzálním herec, a zvládá zde i akční scény, které jsou místy celkem dost brutální, až jsem si říkal, že tohle jsou efekty a triky, které v moderních filmech docela chybí. A herci se jich nebáli ani Mann a bylo to dobře, protože film tak vyznívá ještě silněji, dojem z něj je ještě bezprostřednější a drsnější.

Ke snímku "Poslední Mohykán" jsem se dostal až díky komiksové adaptaci, kdy jsem si říkal, že už je možná na čase se na tohle dílo podívat. Je to jeden z těch filmů, co o nich roky víte, ale skoro záměrně se jim vyhýbáte, i když o jejich kvalitách moc nepochybujete. Nakonec jsem rád, že jsem se k tomu dostal, protože snímek na mě skutečně udělal dojem. Ani ne tak kvůli příběhu, který se stejně celkem odlišuje od původní verze, nebo alespoň od komiksové adaptace, kterou jsem četl, ale to nic nemění na tom, že zde nějaké poselství je, a to i v oblasti rasismu a přístupu k jiným lidem. Oproti románu jsou tu jiné postavy, případně mají jiné úkoly, finální vyznění je také trochu odlišné, ale to vlastně tolik nevadí, protože základní témata zůstávají zachována. A stejně jako u komiksu se nemohu rozhodnout, které jeto hlavní. Rasismus, láska, nenávist... Je toho víc.

Dohromady však snímek vytváří skvělý celek, který funguje hlavně na základě propracovaných záběrů, které jsou nádherně propojeny s děním na plátně, hereckými výkony a hlavně hudbou. Ta je naprosto neskutečná. Úžasná kombinace různých motivů. Věděl jsem, že ten soundtrack je dobrý, už jsem ho slyšel, ale když ho dáte do jednotlivých scén, všechno najednou získává naprosto nový význam. Randy Edelman a Trevor Jones odvedli naprosto skvělou práci a já jsem po dlouhé době v mnoha scénách více vnímal ten nádherný hudební podkres, který na sebe sem tam strhává pozornost, ale neměl jsem pocit, že to je v neprospěch snímku, ale naopak. Díky zpomalovaným záběrům, velkolepým scénám, "Poslední Mohykán" nabývá na grádech a získává naprosto nový level při sledování. Krásná kombinace všech uměleckých řemesel, která se na filmu podílejí.

Kdy je na film vhodné kouknout: Když chcete jednou fandit indiánům a ne přistěhovalcům.
Hodnocení: 85 % za nádhernou výpravu a neskutečný soundtrack