pondělí 26. listopadu 2012

Prada, Tlumočnice, Svěrací kazajka, Libertin, Peter Sellers, Steve Zissou a další


Ďábel nosí Pradu (The Devil Wears Prada, 2006)
Prostředí je zajímavé, chlap většinou do něj moc nevidí, něco málo se o něm dozví, ale jde to povětšinou mimo něj. Muž nemá moc nároků odvětví módy pochopit, alespoň ne, pokud se o něj skutečně nezajímá, respektive není jedním z návrhářů. Osobně mě tohle docela míjí, a tak uvítám každou možnost, jak se trochu vzdělat v různých odlišných formách podnikání a zaměstnávání. Tohle prostředí se mi ani trochu nelíbí, i když nutno říct, že o módu zase tak moc nejde. Jde o korporátní Ameriku a o to, jak se ona dívá na lidi, kteří se nesnaží vyniknout. Semele je. "Ďábel nosí Pradu" je komedií, která má skvělé atributy. V hlavní roli příjemnou herečku, možná jednu z nejoblíbenějších, kterou já osobně můžu hodně. Anne Hathaway je sympatická, navíc je taková princeznovská. Co je ale důležitější, tak to je skutečnost, že Anne umí hrát, což dokázala už několikrát. "Ďábel nosí Pradu" je pro mě pak velmi dobrou komedií, která příliš nepřekračuje průměr žánru, ale pořád se jedná o film, který zaujme a pobaví. Jako racionální člověk však musím říct: Co to sakra mělo bejt?! Že by se žena vzdala kariéry - a že měla někam nakročeno - jenom proto, že miluje nějakého troubu, z kterého se teda jako náhodou stane sous-chef, aby se trochu zmírnila šílenost jejího rozhodnutí? Jestli si myslíme, že žijeme v pohádce, fajn, můžeme tenhle závěr přijmout, ale jsem si jistý, že 99 % žen by takovou práci nepustilo, hlavně ne ve chvíli, kdy to nejhorší měli vlastně za sebou.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když máte rádi ženy-mrchy v konfrontaci s mladými nevinnými slečnami.
Hodnocení: 60% za to, že je to pořád nadprůměr v žánru, ale stejně mě štve, jak je to vlastně na konci hloupé a naivní, ale účel to plní



Dveře v podlaze (The Door in the Floor, 2004)
Jeff Bridges je neskutečný herec, o čemž jsem se již několikrát přesvědčil. I když dělal dost věcí, které byly komerční ("TRON: Legacy 3D"), zapsal se do dějin kinematografie takovými kousky jako "Crazy Heart", Opravdová kuráž" nebo "Big Lebowski". A to jmenuji jen některé kousky. Obsazení tohohle herce je téměř záruka, že to dobře dopadne. I v tomhle případě to dobře dopadlo, jen se jedná až o příliš dlouhý film, který vypráví až příliš malý příběh, na který divák potřebuje neskutečně mnoho energie. Herecké výkony jsou výborné, platí to i pro další představitele včetně Kim Basinger, ale prostě by to chtělo něco trochu víc, co by více upoutalo pozornost. Jeff je spisovatel dětských knížek, který sem tam kreslí akty žen, jež mu rády pózují. Se svojí ženou má ale problémy. Přestěhovali se, protože došlo k nehodě jejich dvou synů, kdy oba zemřeli. Je to temný mrak, který se vznáší nad jejich životy, temný mrak, který se pokusili roztrhat narozením malé dcerky, kterou hraje Elle Fanning, jíž snesu spíš než její otravnou sestru, i když Elle v tomhle případě také dost předvádí, že mají v rodině hodně silné ječáky. I když měla být dcerka lékem na vztah dvou odcizených manželů, ukázalo se, že jejich manželství nic nezachrání. Spisovateli je téměř vše jedno, jako kdyby proplouval životem prázdný a naplňovala ho jenom dcera. Manželka se zase snaží najít smysl v mladém milenci, kterého připraví o panictví. Zajímavé a silné momenty fungují ve chvíli, kdy k nim dojde, ale jako celek je film přece jen trochu otazníkem. Kde vlastně došlo k chybě? Osobně si myslím, že je to právě v tom, že je kladen důraz na jednotlivé scény, ale ne na celek. Suma skvělých jednotlivostí nemusí dát dohromady výsledek, který je také skvělý. V tomhle případě se to potvrdilo. Film příjemně plyne, ale pak najednou skončí, nic se neuzavřelo a jede se prostě dál. Je to jako život, který není vždy ohromující, ale nikdy není úplně jednoduchý.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když máte rádi herecké výkony a nevadí vám, že mohou být trochu na úkor příběhu.
Hodnocení: 60% za to, že je to dobré, ale zase takový dojem to nezanechá



Zloději paměti (The Forgotten, 2004)
Julianne Moore je dobrá herečka - mám slabost pro zrzky -, ale ne vždy si musí vybrat dobrý film. V tomhle případě si vybrala mysteriózní thriller, což je žánr neskutečně ošidný. Když si scénář hodně dobře promyslíte, mohou z toho být neskutečné perly jako "Šestý smysl" nebo "Ti druzí". No, a když zas tak dobrý scénář nemáte, tak z toho nakonec vypadne snímek "Zloději paměti". Film jako "Zloději paměti" má jednu základní chybu - skvěle se jim daří vystavět atmosféru na začátku. Dostáváte se do situace, kdy nevíte, stejně jako hrdinové, na čem vlastně jste. Dějí se divné věci a vy chcete vědět, kde je vlastně pointa. Vytvoření napětí je neskutečně jednoduché. Když se na filmy podíváte, mnoho jich stojí na tom, - hlavně tedy thrillery, o kterých mluvím -, že vystaví zápletku na nečekané situaci, na zvláštním konání postav, aby tak vytvořili dokonalou nebo o něco méně dokonalou iluzi toho, že je všechno úplně jinak, než si myslíme. Samozřejmě, že je vše jinak, ale co je nejdůležitější, to je moment, kdy vše pochopíme a především samotné odhalení pravdy. Když se pointa odhalí moc brzy, divák pak jen ze setrvačnosti sleduje, jak se film skončí, když se dá pointa příliš pozdě, následují jen závěrečné titulky a divák si přichází o něco ochuzen. Pointa musí přijít ve vhodný okamžik. Jenže pointa musí být dobrá, aby byl i celý film dobrý. Některé film stojí na tom, že příběh, který sledujeme, je ne až tak zajímavý, ale pointa jím zamává. Jiné, jako třeba "Zloději paměti", stojí na tom, že ze začátku je film dobrý, ale čím víc se dovídáme, tím je film méně a méně zajímavý a příjemný. Prostě vás přestane bavit. Vyústění "Zlodějů paměti" je takové nezajímavé, možná až moc odtržené od reality tam, kde by si to zasloužilo reálnější řešení. Nebo jen moje očekávání byla jiná. Budiž, nedá se nic dělat. Sledujeme celkem sterilní a ne až tak násilnou podívanou, která napíná a napíná, až nakonec přepne, guma praskne a nám zbydou jen ty závěrečné titulky a nezbytné happy end. Jde přece o děti a děti v amerických filmech neumírají.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když se vám líbí napínavé thrillery se sci-fi prvky.
Hodnocení: 40% za to, že se to dobře rozjíždí, ale vysvětlení to posouvá o hodně níže



Tlumočnice (The Interpreter, 2005)
Překvapivě další film s Nicole Kidman, který mě bavil. Jaký byl ten předchozí? Asi příliš roztahaná "Austrálie". Jenže v tomhle případě to není hereččiným výkonem, ale výkonem hereckým. Sean Penn je prostě frajer, který, překvapivě, dokáže dobře zahrát i ostříleného specialistu na ochranu osob, který má pořádné rodinné problémy, respektive traumata z rodinného života, která ho provázejí. Celkem hluboká postava, která je ale scenáristicky podána docela mělce a její hloubka zde neslouží žádnému účelu. Škoda. Více je zaměřeno na Nicole Kidman, která je tlumočnicí z afrického jazyka, který zná asi osm lidí v Americe.  Jako tlumočnice je jednou náhodou svědkyní toho, jak někdo chce někoho zabít. Slova jsou pronesena právě v jazyce, kterému rozumí ona. Trochu moc náhoda, ale dobře. Tohle je přece Sydney Pollack. Na filmu je hodně vidět, že měl schopného režiséra a je postupně veden až ke svému konci, nutno říct, že poměrně dobrému, přijatelnému. Na druhou stranu je dle mého názoru poměrně málo vytěženo z tématu afrických diktátorů. Film mohl být v tomto směru mnohem drsnější, méně umírněný. Děj se však nezaměřuje pouze na afrického diktátora, jehož vláda není přijímána právě jako lidská a mírumilovná, ale hlavní postavou stále zůstává žena s tváří Nicole Kidman. Její ženský prvek, žen, která se snaží postavit osudu, aby se postupně objevovala její temná minulost, je poměrně zajímavou, na druhou stranu mohl být ještě větší prostor věnován i postavám dalším, především pak Seanu Pennovi, jehož ochránce rozhodně není tak patetický jako ten Costnerův. Od filmu čekáte, co vlastně přijde v závěru, abyste nakonec odcházeli z pocitem docela dobře odvedené práce. Jenže jsem si stejně říkal, že tomu chybělo trochu víc citu, trochu víc emocí, které by se přenesly i na diváka. Výbuch autobusu, velmi silná scéna, byl prostě jen strašnou událostí, která se ale dala očekávat. Něco muselo děj eskalovat.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když vás zajímá politika a hlavně Afrika a její diktátoři.
Hodnocení: 70% za to, že se mi to jednoduše líbilo, i když to nebylo nijak příběhově převratné, přesto to bylo natočeno dost zajímavě na to, aby to slupnul i s navijákem



Svěrací kazajka (The Jacket, 2005)
Mám rád divné filmy a "Svěrací kazajka" mi hodně připomněla snímek "Jakubův žebřík", který ve mně zanechal silný dojem. "Svěrací kazajka" se také o něco podobného pokusila, což se jí nakonec i povedlo, i když musím říct, že moje hodnocení mi v konečném důsledku připadá přece jen trochu přemrštěné. Ale film se mi líbil. Romantická rovina je zde podtržena především výkonem dvou hlavních představitelů - Adrien Brody a Keira Knightley -, kterým to - ať už máte na kohokoli z nich jakýkoli názor - dohromady funguje prostě skvěle. Velkým pozitivem je pak skutečnost, že snímek je prostě divný. Postava, kterou ztvárnil Adrien Brody, zemřela. Přesto ale prožíváme její osudy. Některé v přítomnosti, některé v minulosti, některé budoucnosti. Časová rovina je velmi těžká na uchopení a nelze přesně vysvětlit, proč a hlavně jak se vlastně různé časy prolínají. Je schránka v psychiatrické léčebně strojem času? Nebo se pacient sám dostává do stavu, kdy je schopen cestovat do jiného těla v jiném čase? Myslím si, že v tomhle směru je film celkem zajímavý a já musím říct, že mě bavil. Nebude bavit každého, je prostě divný, ale když se s jeho logikou smíříte, je to zajímavý romantický film, kde zase jednou může dobro zvítězit nad zlem, anebo ho alespoň překonat a žít dál. Film není zásadním přínosem světové kinematografii, ale myslím si, že dokáže na chvíli zaujmout. U mě se to povedlo, i když nejvíc ze všeho mě stejně dostala ta romantická rovina, která není až tak hrozně sladkobolná, ale je velmi snesitelná.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když si rádi necháte oblbnout hlavu šílenými skoky v čase.
Hodnocení: 70% za to, že si prostě nemůžu pomoct a nějak měknu



Libertin (The Libertine, 2004)
Johnny Depp si zahrál jednu z dalších figurek. Není jí nikdo menší než John Wilmot. Že vám to nic neřekne? A co třeba Hrabě z Rochesteru? Ani to nic? Tak potom vězte, že John Wilmot byl zhýralec, nechápu, proč musí být český název filmu "Libertin", který si užíval života, jak jen mohl. John byl na dvoře Karla II., krále Anglie, Skotska a Irska, ale dvůr ho zajímal minimálně. O co se staral, to byla jeho literární tvorba, nemluvě pak o zahálce a užívání si. Alkohol a ženy, to byla naprosto přirozená součást jeho života. Karel II. z toho neměl velkou radost, ale co mohl dělat? Na každém kroku ho určitě hlídat nemohl. A tak si John užíval. Ženy pochybné pověsti, alkohol ve větším než malém množství. Muselo se to na něm projevit. Byl nemocný. Velmi nemocný. Ke konci má pak člověk, čím více Johnova nemoc graduje, že Johnny trochu přestal hrát. Johnny má na sobě masku nemocného, ale pod ní je pořád zdravý člověk. Nemoc jsem mu prostě nevěřil. Jeho výkon je ale jinak dobrý, hraje celkem zajímavý charakter, ale podle scénáristů stačí, když se vezme zajímavá a kontroverzní postava, příběh pak není ani tak důležitý. Ta postava na sebe strhne pozornost a ono to postačí. Film bude dobrý. Zas tak dobrý není. Jsou zde zajímavé scény, ale sami tvůrci se moc do kontroverze nehrnuli a zůstávali na hranici vkusu. Nikdy ji nepřekročí natolik, aby kontroverzní osobnost vykreslili skutečně kontroverzně. Film je stejně hodnocen jako "R" tedy druhý nejpřísnější stupeň přístupnosti. V zásadě však ničím nešokuje.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když máte v oblibě kostýmní drama.
Hodnocení: 55% za dobrého Deppa, který ke konci přestal hrát



Život a smrt Petera Sellerse (The Life and Death of Peter Sellers, 2004)
Peter Sellers byl rozhodně osobností filmu, jedním z nejunikátnějších herců, jací kdy žili. Většina lidí si ho pamatuje jako inspektora Clouseaua ze série "Růžový panter". Jenže on byl mnohem všestrannějším hercem, zároveň ale zvláštní osobností, člověkem s kterým nebylo těžké vyjít. Naprosto mě odrovnala jedna scéna z filmu "Život a smrt Petera Sellerse", která poměrně jasně definuje, jakým byl člověkem, i když ne samozřejmě v celé jeho hloubce. Seznámil se se Sophií Loren, s kterou měl točit film. Na první pohled je jasné, že se do ní okamžitě zamiloval. Sophia ale měla svou životní lásku - Carla Pontiho. Když se jejich strach prohlubuje, alespoň ze strany Sellerse, ona mu dává najevo, že by se měl vrátit k rodině a neblbnout. On se k rodině skutečně vrátí. Své ženě řekne, že miluje Sophii. Přijde k němu jeho malá dcerka a zeptá se ho: "Tatínku, to znamená, že už nás nemáš rád?" A tatínek odpoví: "Ale to víš, že vás mám rád. Jenom ne tolik jako Sophii Loren." Co byste udělali být manželka takového člověka, který tohle klidně řekne svému dítěti? To je na zabití. Peter Sellers od rodiny skutečně odešel a opravdu přiznal, že Sophii Loren miloval jako žádnou jinou ženu. Byl ale pouze trubadúrem, jehož láska zůstala platonická. Snad i díky tomuto nenaplněnému vztahu nikdy nenašel pořádné rodinné štěstí, snad i díky tomu se životem procházel jako člověk, který vlastně neví, kým doopravdy je. Film prezentuje skvělou eskalaci uvědomění si vlastní prázdnoty. Stanley Kubrick (hraje ho Stanley Tucci) nabídl Sellersovi čtyři role ve filmu "Dr. Divnoláska aneb Jak jsem se naučil nedělat si starosti a mít rád bombu", ale on dokázal ztvárnit jenom tři. Tenkrát - alespoň podle filmu a knihy, podle níž byl snímek "Život a smrt Petera Sellerse" natočen - si uvědomil, jak prázdný vlastně je a že mezi všemi těmi různorodými postavami nedokáže najít sám sebe. Silné poselství, které je ale zabaleno do podivné formy, kterou vytvořilo HBO. Divné vypravěčské mezihry dle mého názoru nejsou ku prospěchu věci, ale trochu otravují, jediné co ukáží, tak skutečnou rozpolcenost Sellerse, kterého naprosto dokonale ztvárnil Geoffrey Rush, což je opravdu ten jediný, kdo Sellerse mohl hrát. Oba dva jsou výjimeční.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když vás zajímají životopisné snímky.
Hodnocení: 60% za až příliš hloupé zásahy formy, které narušují strukturu filmu nevhodným způsobem



Život pod vodou (The Life Aquatic with Steve Zissou, 2004)
Wes Anderson je skutečně unikátní filmař, který nesedne každému. Každému nesedne ani film "Život pod vodou", který je jednoduše divný. Můžete si říkat, co chcete, ale pokud tomu nepřijdete na chuť hned, nepřijdete tomu na chuť vůbec. "Život pod vodou" je unikátní film, který se snaží tak trochu navazovat na tradici Jacquese Cousteaua a představuje nám lidi, kteří se plaví na lodi, kterou zkoumají svět pod vodou. Je tam toho ještě tolik, co neznáme. Jenže ono to vlastně není pojato jako dokumentární film, jako objevování nových druhů, i když ani tomu se nevyhneme. Zde Anderson prezentuje svou hravost, když nám předvádí naprosto nové druhy, navíc v krásných animovaných sekvencích. Jsou to zajímavé skoky, které potěší. Na první pohled by se mohlo zdát, že se bude příběh točit okolo snahy ulovit žraloka, který sežral jednoho člena posádky. Ale ne, ani to není hlavní náplň filmu. Že by to byl tedy vztah Steva Zissoua a jeho nově nalezeného syna? Ani tohle není to nejdůležitější. Film je vlastně o lidech a jejích vztazích, kdy místy si nejste jistí, jestli to celé vlastně není jen jedno velké absurdní drama. Absurdní prvky zde rozhodně jsou, což je pro mě vždy v hodnocení pár bodů navíc. Filmu ale chybí dějová konzistentnost. Je to opravdu, jako kdybychom sledovali pár dní s posádkou. Materiál někdo sestříhal, spoustu nudného vynechal, něco málo nezajímavého ponechal, ale komplexně se nám dělá obrázek o divných lidech, kteří ale nemusí mít ani tak daleko od lidí skutečných. Film je plný lásky, naděje, humoru i snahy žít podle svého za každou cenu. Film není totálně pozitivistický, ale Bill Murray zase podává jeden ze svých výborných výkonů. Všichni ostatní mu skvěle sekundují. Dobrý film, ale určitě ne pro všechny.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když si rádi dopřejete nevšední zážitek.
Hodnocení: 70% za neskutečný film s jedinečným kouzlem a atmosférou



Ztracené město (The Lost City, 2005)
Je to romantický film? Je to historické drama? Je to zachycení revoluce? Nebo snad film mafiánský? Všechno z toho a zároveň nic. Andy Garcia se rozhodl, že si natočí film, který bude hodně vlastenecký, ale který určitě nebude velebit Fidela a jeho režim. Kubu a především jednu rodinu sledujeme v době, kdy končí vláda prezidenta Batisty a pomalu se k moci dostávají revolucionáři v čele s Castrem. Nesledujeme životy významných osobností, ale jedné rodiny, která sice měla jméno, ale do politiky vlastně ani tolik nezasahovala. Nic nezmohli, když se režim měnil, spíše si jen uvědomili, jak křehká jsou rodinná pouta. Fuj, to je věta jako z nějakého nekonečného seriálu. Andy Garcia je jedním ze synů Dona Fellove. Spolu s bratry  se snaží žít, jak to jen jde. Fico (Garcia) má luxusní klub, kde se tančí, Luis (Nestor Carbonell) je přesvědčený, že musí udělat něco s režimem Batisty, a Ricardo (Enrique Murciano), nejmladší ze synů, je zase přesvědčen, že jedině spojení s Castrem mu přinese dobrou budoucnost. Ani jednomu z nich není přáno. Luis se vydává cestou revoluce a má být aktivním členem komanda, která má svrhnout Batistu. Nepodaří se a Luis umírá. Režim přesto padá a na místo prezidenta se dostává diktátor Castro. Režim se skutečně mění. Nesmí se hrát ani na saxofon, protože je to nástroj imperialistů. Jsem si jistý, že tohle je to jediné, co mi v hlavě utkví z celého filmu. Ricardo se stává vojákem revoluce a sám jde vlastnímu strýci sdělit, že stát zabírá jeho pozemky a jeho majetek ve prospěch společného vlastnictví. Strýc umírá na selhání srdce a Ricardo si až pozdě uvědomuje, co provedl. Vinu nesnese. Ani Fico to nemá jednoduché. Kromě toho, že v klubu nesmí hrát na saxofon, musí se postarat o milovanou ženu mrtvého Luise. Postará se o ní tak, že se do sebe zamilují. Ani jejich lásce není přáno. Jak to tak vyprávím, film skutečně vyznívá jako lepší verze nekonečné telenovely. Příběhy se zde všechny neuzavřou, některé jsou otevřené, happy end čekat nemůžeme. Historické události jsou zde podány dobře, jsou tu i silné momenty, ale Garcia se až moc cpe do hlavní role, i když má člověk pocit, že by mu slušela spíše role někde v pozadí. tu za něj ale dokonale vzal Bill Murray, který opět - a na velmi malém prostoru - ukázal, jak je skvělým hercem a jak na sebe dokáže strhnout pozornost. Je to zajímavý film, ale pro pochopení doby bych si klidně nejdřív přečetl "Motocyklové deníky" a pak třeba něco, co psal Castro z vězení. Představa o době bude lepší, podána i z druhé strany a budete pak moct konfrontovat. Guevara je zde podán například jako hejsek a pitomec, ale je to jen karikatura skutečné, i když velmi kontroverzní osobnosti.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když vám tak moc nesejde na dobrém zachycení historických událostí, ale chcete se na ně podívat očima "obyčejných" lidí.
Hodnocení: 45% za to, že se Garcia moc snažil, je to jeho snímek a jeho rodina je na něj určitě pyšná

pondělí 19. listopadu 2012

Sahara, Stormbreaker, Syriana, Andělský podíl, 96 hodin, Dahlia, Grimmové a další


Sahara (Sahara, 2005)
"Sahara" je klasický americký akční film. Naprosto ničím nevybočuje, snaží se pobavit, jak humorem, tak akčními skopičinami. Daří se obojí, i když se v žádném případě nejedná o nějaké velké umění. Co si budeme povídat, ani v daném žánru to není nic ojedinělého. Zajímavé exteriéry, svalnatí hrdinové, krásné hrdinky, většinou s přednostmi, které mužskému oku lahodí, do toho nějaký nekňuba, který přijde se špatným vtipem a sem tam se blýskne i dobrým humorem, aby nakonec něco zachránil, protože tam přece jen nebyl zbytečně. Nutno říct, že některé béčkové koncepty jsou v "Sahaře" potlačeny, ale pořád to zůstává v mezích všední podívané, která pro vás nemá žádnou přidanou hodnotu, snad jedině tu, že si s rodinou zase jednou vyjdete na společný výlet. Sice do kina, ale aspoň něco. Matthew McConaughey podává obvyklý výkon, pro ženy příjemný, chlapy většinou moc štvát nebude. Steve Zahn si zase hraje jednoho ze svých nekňubů. Nemá moc prostoru, neurazí, sem tam pobaví a vždycky je to skvělý parťák, na něhož je možné se spolehnout. Penélope Cruz toho nemá co říct, naštěstí není využívána jako sex symbol, jak tomu bylo ve filmu "Sexy Pistols", její role je trochu hlubší a navíc není kladen důraz ani na romantickou rovinu. Kdybych si tedy měl vybrat mezi Saharou a podobně laděným snímkem "Bláznovo zlato", vyberu si raději "Saharu". Hlavně i proto, že Penélope můžu a Kate Hudson opravdu těžko snáším.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když chcete zažít jedno z mnoha dobrodružství filmového plátna, kterým se Indy neobtěžoval.
Hodnocení: 35% za to, že to ještě není tak úplně, úplně špatné a sem tam to má i trochu nápad, i když pořád jen sem tam



Sejmi eso (Smokin' Aces, 2006)
Quentin Tarantino znamenal hodně pro americkou, ale i světovou kinematografii, o něco menší, ale stále významný vliv na další umělce a autory měl Guy Ritchie. Jeho filmy dokážou zaujmout, a to jednoduše proto, že spolu s násilím a hláškami jedou v takovém tempu, které ne každý dokáže ukočírovat, ale když už se to povede, je to skutečně adrenalinová jízda. Spousta novodobých mafiánů, flákačů a vrahů, kteří to nemyslí až tak špatně, ale vždycky jsou na druhé straně zákona. O něco podobného jako třeba "RocknRolla" se pokusil i Joe Carnahan, který v poslední době zaujal filmovou předělávkou seriálu "A-Team" a některé nadchnul, některé méně, drsným hororem "Mezi vlky", který drží nad vodou především skvělý Liam Neeson. "Sejmi eso" je filmem, který se točí kolem jednoho chlapíka, jeho vraždy, peněz a dalších důležitých věcí. Máme zde neskutečné množství postav a postaviček, které se úplně nepletou a dokážete je rozlišit od sebe. Nic to však nemění na tom, že je film přeplácaný a z jednoduché zápletky je uděláno drsné divadlo, kde se daří sem tam zahláškovat, sem tam se otřepete nad tím, jak drsná byla některá scéna. Nešetří se krví a v závěru je to vážně docela masakr. Zajímavou postavu má Chris Pine, která mi u něj sedí víc než třeba jeho agent ve filmu "Tohle je válka!". Film vás může strhnout, ale stejně po jeho skončení budete mít ten zvláštní pocit, kdy si budete říkat: "A o čem to vlastně celé ty dvě hodiny bylo?"
Kdy je na film vhodné kouknout: Když si myslíte, že Guy Ritchie může mít pomalejší dvojče.
Hodnocení: 55% za to, že to má mnoho zbytečných postav, které nemají jiný úkol, než udělat podívanou efektnější

Dokonalá skrýš (Stash House, 2012)
Dolph Lundgren má jednoduše obličej pro záporné hrdiny. Hlavně z tohoto důvodu si ve čtvrtém Rockym zahrál ruského boxera Ivana Draga. O to víc mě potěšilo, když si v "Expendables" nakonec přece jen střihnul kladnou roli, protože i ta mu sedí dobře. "Dokonalá skrýš" je ale návrat ke starým pořádkům. On nikdy není úplně správňáckým hrdinům, což dokázala "Hra pro jednoho", ale "Dokonalá skrýš" nám ho představuje jako čistého záporáka. Dvojice mladých manželů si koupila nový dům, respektive si ho může koupit. Manžílek chtěl svoji milou překvapit a na narozeniny jí umožní nastěhování do nového domu, pokud ona bude souhlasit. Proč by nesouhlasila. To místo vypadá prostě dokonale. Samozřejmě, že ani omylem dokonalé není. Je to tak trochu pevnost a tak trochu vězení, protože právě tím se pro titulní pár stává. Jdou po nich dva zabijáci, kteří něco z domu chtějí. Velmi předvídatelný film, který v rámci akčního žánru ničím nezaujme, je možná až příliš dlouhý na to, že se tam vlastně nic zásadního neděje. Dvě postavy, které chtějí přežít, další dvě, které chtějí za každou cenu získat něco strašlivě důležitého. Ve výsledku obyčejný akční film, co používá scény z jiných filmů, nevymýšlí si žádné nové a nedá ani pořádně vyniknout svojí hlavní hvězdě. Tedy předpokládám, že to byl právě Dolph, který měl tenhle film prodat. Prostor v závěru je dobrý, ale jeho postava směšná.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když máte rádi Dolpha Lundgrena a nevadí vám, koho hraje.
Hodnocení: 30% za předvídatelnost s nějakou tou dávkou napětí



Stormbreaker (Stormbreaker, 2006)
Který mladý kluk by nechtěl být tajným agentem? Umět všechna bojová umění, nemít strach, dobře se rozhodnout v každou chvíli, i během toho největšího nebezpečí? Alex Rider není zrovna z těch kluků, ale přitom má záliby, které by mu možná i James bond záviděl. Leze po horách, lyžuje, sjíždí řeky, chodí na různé kurzy, kde se učí, jak by se měl bránit. Celou dobu si myslí, že jsou to jen hobby, ke kterým ho přivedl jeho nudný strýc. Jenže když strýc zemře a Alex zjistí, že jeho pěstoun nebyl nudným úředníkem, ale právě tajným agentem, mladíkův život se změní. Sám se má totiž stát agentem britské tajné organizace. Nejprve následuje tvrdý výcvik, kde zazáří. Pak je ale poslán na akci, kde to bude ještě náročnější. Stojí totiž proti šílenci s tváří Mickeyho Rourka a musí odhalit jeho spiknutí. Není přece jenom příliš mladý? Velmi nepodstatná otázka, protože je jasné, že odpověď je záporná. Ne, vůbec není příliš mladý, má akorát věk na to, aby zachránil celou Británii. Film se v nepříliš inovativním příběhu snaží britské agenty přiblížit i mladším divákům, a to včetně serepetiček, které agenti většinou dostávají na své operace. Nebude tedy chybět superkyselina, padák, nebo pero s vystřelovací šipkou napuštěnou látkou, která donutí zasaženou osobu vyslechnout všechny příkazy. Film také představuje Alexe Pettyfera, který se tak mohl stát miláčkem nejedné dívky, což se snažil potvrdit i filmem "Bez kalhot", kde už měl přece jen dospělejší look. "Stormbreaker" má především pobavit a myslím, že na jedno odpoledne to není špatný film. Uteče vám, možná se sem tam usmějete a pak se prostě podíváte na "Skyfall" a pořádně do toho vlétnete.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když máte děti a ty už nechtějí koukat na animáky.
Hodnocení: 40% za to, že je to celkem zábavné, nenáročné a akční



Syriana (Syriana, 2005)
Blízký Východ a dnes i trochu vzdálenější Východ za Perským zálivem jsou nadále velmi palčivé otázky, které sužují obyvatelstvo a samozřejmě i politiky. Jak se zachovat k teroristické hrozbě, jaké nástroje použít? A co udělat s lidmi, s vlastními lidmi, kteří pro vládu vykonali dost špinavé práce, ale pro další postup se stávají minimálně nepohodlnými? Některé postupy vlády jsou jednoduše neomluvitelné, ale o to spíše by se o nich mělo vědět. Film "Syriana" ukazuje na to, co se může s lidmi stát, pokud sledují cíle, o kterých si myslí, že jsou v nejlepším zájmu národa. Je ale na hrstce vyvolený, aby tohle dokázali poznat a sami rozhodnout? Otázka je dost zbytečná, protože tak to prostě chodí. Nevíme, co dělá vláda s jednotlivci, víme jen to, co dělá pro celý národ. Agenti to nemají jednoduché, a to nikoli pouze proto, že s nimi jejich nepřátelé mohou zacházet, jak je jim libo, ale někdy se nemohou spolehnout ani na své nejbližší. George Clooney v tomhle filmu konečně dostal roli, za kterou si vysloužil Oscara. Je krásnou ukázkou toho, jak se seriálový herec může stát uznávaným hercem, ale vlastně i tvůrcem, protože je i režisérem a scénáristou a v obou kategoriích má nominace na Oscara. Role mu sedla jako ulitá,, ale nemá zde zase tolik prostoru. Jeho výkon ve filmu je závislý i na tom, že docela přibral a také se naučil cizí jazyky. Musím říct, že jinak mě tak nenadchnul, ale nemyslím si, že za to může svým výkonem. "Syriana" mi obecně nesedla jako celek, což je hlavně proto, že politické filmy my poslední dobou nějak nejedou. Asi bych si je měl nechat na vhodnější rozpoložení.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když vás zajímá politika.
Hodnocení: 70% za to, že film je obecně dobrý, ale téma mě prostě nechytlo



Andělský podíl (The Angels' Share, 2012)
Víte, co je andělský podíl? Pokud jste neviděli stejnojmenný film, tak vám to trochu objasním. Andělský podíl je to, co unikne z whisky, když se poprvé otevře sud. Je to vlastně část, která je přenechána andělům. Člověk má smůlu a musí se smířit s tím, že tahle drobná část mu nepřináleží. Možná si řeknete, co to má společného s filmem, který se odehrává v prostředí osob, které za sebou mají už nějaký ten přestupek proti zákonu, který si mají odpracovat, ale v rámci jejich nápravy se dostávají na ochutnávku whisky, která toho hodně změní. Dovídají se o tom, že má být otevřen velmi unikátní sud, kde je whisky, která je mnohými považována za tu vůbec nejlepší, jaká kdy byla vypálena. Chtějí se na akci, která je pro vybrané, dostat, což se jim také nakonec povede. Jejich záměry ale nejsou obdivné, naopak, jsou velmi podlé. Chtějí si trochu ukrást pro sebe. Film je o tom, jak si i ve Skotsku žije nižším vrstvám blbě a jak mají co dělat, aby se uživili. Kriminální činnost tak není něco neobvyklého. Jde to ale sledovat s humorem a nadhledem. "Andělský podíl" je takovým filmem. Sledujeme trpké osudy hlavních postav, ale přesto si s sebou neseme naději, která nám vykresluje lepší zítřky. Film není o dokonale dobrých lidech, ale něco v sobě přece jen mají. Osobně se přiznám, že film jsem sledoval hlavně proto, že jsem zjistil, že v něm zaznívá geniální píseň "I'm Gonna Be (500 Miles)" od skotských Proclaimers. Jestli někdy pojedete na dlouhou cestu, tuhle píseň si pusťte. Bude s vámi dělat divy a možná si připomenete i snímek "Andělský podíl, kterému kralují neherci s neskutečně přirozenými výkony. Někdy není důležité mít skvělé a drahé herce, někdy stačí mít zajímavý příběh. Alkohol nepiji, alespoň ne takhle silný, ale stejně jsem měl po filmu chuť se o whisky dovědět víc.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když máte rádi whisky a chcete se o ní něco dovědět.
Hodnocení: 75% za to, že je to výborná sociální komedie, kde mají hlavní protagonisté takové přízvuky, až se vám z toho bude žaludek stahovat



Zabiji Nixona (The Assassination of Richard Nixon, 2004)
Věděli jste, že chtěl někdo spáchat atentát na Richarda Nixona? Přiznám se, že se pořád divím tomu, že se o to někdo skutečně nepokusil. Případ, který by měl blízko k úspěchu, neexistuje, ale přece jen žil člověk, který se rozhodl, že to zkusí. A půjde do toho rovnou s letadlem. Ještě několik desítek let před arabskými teroristy unese letadlo plné lidí a napálí to s ním rovnou do Bílého domu. Skvělý plán, jen mu něco chybělo - příčetnost. Sam Bicke je neúspěšný člověk. Selhává na všech frontách, kde to jen jde. S manželkou mají vztah, který by se ani nedal nazvat oddělené ložnice. Prostě rovnou oddělené byty. On však žije v domnění, že je to jen přechodné a časem se všechno vyřeší. Ani v práci to nemá dvakrát jednoduché. Jeho šéf je klasický malý žralok, který se snaží zákazníka oškubat, ale přitom se tváří jako Svatý Petr před branou nebeskou. Sam nemá potřebnou průbojnost, nemá v sobě tu sílu, ale snaží se trochu změnit. Učí se novým technikám, v hlavě má nějaké ty nápady. Chtěl by zase rozjet starý rodinný obchod s pneumatikami, protože v tom je budoucnost. Má i celý podnikatelský plán, jen stačí počkat na vyjádření banky, jestli mu povolí úvěr. Ve své hlavě vidí budoucnost růžovou, ale všechno je proti němu. Když si uvědomíme, op čem snímek vlastně je, záhy zjistíme, že je to jenom hluboký pád jedince do temnoty vlastní duše. "Volný pád" bez napětí, ale se skvělým hereckým výkonem Seana Penna. Snímek bohužel padá s tím, že se jedná o skutečnou událost, ale ta je pojata tak, že sledujeme hlavního hrdinu, kterému se všechno hroutí. Problém s ním je, že ani divák si k němu nenajde cestu. Sam není příjemnou postavou, s kterou se dá ztotožnit. Jenom budete mít pocit, že svět je prostě nefér, ale zas nemá cenu blbnout a snažit se proto zabíjet prezidenty.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když máte náladu na skvělý herecký výkon v nezajímavém příběhu.
Hodnocení: 60% za to, že Sean Penn tomu dal všechno, což je jediný důvod, aby film nezapadl



96 hodin (Taken, 2008)
O filmu "96 hodin" jsem slyšel jenom dobré, ale přesto jsem si říkal, že na akčním thrilleru něco zas tak unikátního být nemůže. Jenže ono je. A k popisu stačí dvě slova - Liam Neeson. Liam Neeson se na stará kolena stal neskutečným akčním hrdinou. Díky jeho charismatu sledujeme člověka, kterého si můžeme zamilovat, ale to ještě netušíme, co tenhle dnes již šedesátník dokáže ve chvíli, kdy přijde na akci. Je neskutečně dobrý a uvěřitelný. Sledujete někoho, kdo opravdu může být akčním hrdinou nového věku. Otec od rodiny, který má tajemství, není vybavený muskulaturou, ale schopnostmi, které z něj dělají nejnebezpečnějšího vraha. Co na tom, že je to veterán? Když na to člověk má, tak na to prostě má. Liamovi uvěříte všechno. Jeho klid, když v přímém přenosu poslouchá, jak jeho dceru unáší, tady je vidět, že prostě koukáte na někoho, kdo je totální profesionál. Jste s ním a fandíte mu. Tohle je velké pozitivum filmu, které překvapivě nestojí na nijak komplikované zápletce. Právě Liam z toho ale dělá podívanou naprosto jinou. Jeho kroky jsou logické, a i když víte, jak to nakonec asi dopadne, stejně jen čekáte, co přijde a jak se vlastně ke své dceři dostane. Filmu trochu pomohlo, že si autoři vybrali Paříž (není to nic tak divného, když scénář psal Luc Besson), ale lokace v tomhle případě není rozhodující. Klidně by to mohla být Praha, když už jsme u toho. "96 hodin" vám nepřináší děj, který vás ohromí, ale setkáte se s hrdinou, který vás celou dobu udrží v napětí a v naději, že najde svou dceru a všechno dopadne tak dobře, jak jen to dopadnout může. Musí prostě všem hajzlům nakopat zadek. Pokračování filmu mi bohužel v kině uniklo - nechtěl jsem ho vidět, dokud jsem neviděl jedničku - ale bojím se, že si Besson ke stolu znovu sedl jen proto, aby z úspěšné značky vytřískal o malinko víc. Kvalitativně tomu ale moc nevěřím a jak zjišťuji v názorech kritiků a diváků, jsou moje obavy opodstatněné. Jednička je ale mistrovské dílo moderního (rozuměj současného) akčního filmu.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když chcete být celý film v napětí.
Hodnocení: 80% za výborný akční zážitek s hercem, od kterého byste něco podobného nečekali



Černá Dahlia (The Black Dahlia, 2006)
Brian De Palam byl podle mnohých jeden z mála režisérů (spolu s ním ještě Steven Soderbergh), kteří mohli v dnešní době natočit film noir. Nevím, jak Soderberghovi - časem určitě zjistím -, ale De Palmovi se to jednoduše nepovedlo. Jeho příspěvkem do skvělého žánru 40. let měl být právě film "Černá Dahlia", která vycházela ze skutečných událostí z druhé poloviny 40. let minulého století ve Spojených státech. Byla nalezena ošklivě znetvořená mrtvola ženy a bylo nutné najít vraha. O to se měli postarat především dva policisté  jeden s tváří Joshe Hartnetta a druhý s dentovskou tváří Aarona Eckharta. Mimochodem film měl obecně dobré obsazení, a to i na ženských postech - Scarlett Johansson a Hilary Swank jsou obě moje oblíbenkyně. Příběh se tedy mohl rozvíjet, ale místo toho, aby se De Palma zaměřil na scénář, sledoval hlavně formu. Noir styl přiblížil dnešnímu divákovi, jak nejlépe dokázal. Asi by to lépe ani nešlo. Josh Hartnett je silným hrdinou, vypravěčem, který se nebojí rány rozdávat a ani je přijímat. Nechybí zde ani ženy (ženy), do které by se mohla zamilovat, natožpak spousta lidí, kteří se na první pohled tváří jinak, než jakými ve skutečnosti jsou. Vizuální i hudební stránka jsou skvělé, nic nemůžu vytknout kostýmu. Jenže pak je tu příběh, který se snaží být plný zvratů, aby se sám v sobě nakonec zamotal a nepřinesl vůbec nic dobrého. Buď bych se pokusil o trošku přímočařejší přístup, anebo děj trochu víc rozpracovat, aby i divák měl možnost odhalit, kdo za vše může. Vodítka, náznaky a finální uvědomění si. To by fungovalo dobře. Takhle je ale až moc cítit, že se vše odehrává podle scénáře. Není asi úplně správné, pokud mě více než vrah zajímá, jak dopadne vztah mezi mladým detektivem a ženou jeho parťáka.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když se chcete vrátit do 40. let a zapadnout do nich.
Hodnocení: 40% za to, že De Palma chtěl tak moc natočit film noir, až se v té formě úplně ztratil



Kletba Bratří Grimmů (The Brothers Grimm, 2005)
Já nevím. Asi jsem nikdy pořádně nepochopil, jak to Terry Gilliam vlastně myslí. Film "Kletba Bratří Grimmů" obsahuje digitální efekty, které jsou příšerné, ale také efekty, které jsou krásné. Je to šílená báchorka, který je různě poskládaná s povídek bratří Grimmů, stejně taková je vlastně i hlavní zápletka. Pohádková a celkem zajímavá, jenže i jednoduchá. Důraz tedy byl kladen na vizuál, který se místy dává až tak moc na odiv, že je to spíše ukázka toho, jak se chtěl Gilliam na filmu sám pro sebe ukojit, a tak se ani moc nevěnoval příběhu a radši si hrál s různými filtry, triky, loutkami, CGI, prostě se vším, co má rád. Navíc si do hlavních rolí objednal oblíbené herce (Matt Damon a Heath Ledger), což by mu mělo stačit na to, aby natočil něco, na co lidé půjdou a on bude zase moct zkusit něco, co bude nejen vizuálně zajímavé, ale i nějak smysluplné. Tahle pohádka není a místy je prostě až moc ujetá a až moc se snaží být zajímavá, že vás to přestane bavit. Co trochu vyniká, to je účast českých herců, kteří nemají pouze štěky, ale zahrají si docela důležité role, ať už je to Miroslav Táborský nebo Tomáš Hanák. Velké herecké výkony jim role ale nepřisoudily. Celý film je trochu škoda, protože v důsledku je to divnost nad divnost a celek je takový zvláštně pocuchaný, že člověk neví, co si myslet. Film vás může nadchnout, ale bude to skutečně jen proto, že máte rádi Gilliama. A možná i jako vzpomínka na skvělého Heatha. Jinak je to ale další splněný sen jednoho se tam až moc osobitého umělce, který vždycky měl blíže k vizuální stránce a její podobě než k příběhu.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když si chcete zavzpomínat na Heatha Ledgera a přitom potrápit fantazii.
Hodnocení: 40% za to, že se Terry snažil, ale svůj stín nepřekročil ani zdaleka

pondělí 12. listopadu 2012

Arbitrage, Interview, Malé děti, Neznámý svůdce, Producenti, Restitution, Co je šeptem..., Bokovka


Arbitrage (2012)
Richard Gere už není tím bohatým chlapem, co si jednou vybere tu správnou prostitutku, z které by mohl udělat princeznu. Časy romantických komedií už podle všeho skončily, nutno říct, že "Pretty Woman" jen těžko překoná. V posledních letech se vrhl spíše na thrillery a nutno říct, že mu to celkem jde. Je to jednoduše dobrý herec. Pravda, asi si tím nezíská takovou popularitu jako Liam Neeson, ale přece jen mu podobné role sedí. Dokáže nasadit ten správný výraz, kterým se vžije do role hodného tatínka i pořádného hajzla, který ovládá lidi kolem sebe a ti o tom ani pořádně neví. Robert Miller je velmi bohatý člověk, který vlastní rozsáhlou společnost a má zaděláno na velmi spokojený důchod. Robert Miller je muž, který má milující ženu a dceru a podle všeho žije šťastný život. Jenže všechno je samozřejmě jinak. Jeho společnost má problémy a nejspíš se do nich dostane i on kvůli nějakým těm podvodům. To ale není všechno. Miller má možná šťastnou rodinu, což mu však nijak nebrání v tom, aby měl milenku. Jenže co se stane, když milenka umře při autonehodě, kterou on zaviní. Uteče, anebo se policii přizná? Miller si nevybírá tu nejjednodušší cestu, a tak se dostává stále hlouběji a hlouběji do kolotoče, na kterém sedí, ale který už rozhodně neřídí. Všechno se s ním točí a on dělá poslední zoufalá rozhodnutí, která by teoreticky měla vést k nápravě, což se ale neděje. Gerovi skvěle sekundují Susan Sarandon a Tim Roth, což je jeden z nejvíce nedoceněných herců, a to i rolemi. "Arbitrage" není špatný film, má svou gradaci, ale ten závěr je možná až příliš symbolický.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když vás ani tak nezajímá ekonomika, ale spíš lidské osudy v kritických situacích.
Hodnocení: 60% za to, že Richard Gere nemusí hrát jenom milionáře, který mění život šlapky v život princezny



Interview (Interview, 2007)
Steve Buscemi není jen hercem, ale jak se ukázalo, tak také celkem zdatným režisérem. "Interview" je jeho již čtvrtým filmem, který natočil od roku 1996. Nejedná se  přímo o autorský snímek, i když je pravdou, že jeho jméno je uvedeno nejen na místě režiséra, ale také u scénáře a hlavní role. "Interview" totiž není přímo originálním filmem, ale je remakem nizozemského snímku se stejným názvem, který natočil Theo Van Gogh podle scénáře Theodora Holmana. Zápletka není nijak složitá. Uznávaný novinář, který se specializuje na politiku, musí udělat rozhovor s mladou hvězdou béčkových filmů, která je ale u fanoušků velmi oblíbená. Má se s ní sejít v restauraci, kam ona přijde o hodinu později. On z toho není příliš nadšený, ona není příliš odvázaná z toho, že on o ní ví doslova kulové a na rozhovor se totálně vykašlal a vůbec se nepřipravil. I když se po večeři velmi rychle rozejdou - k večeři vlastně vůbec nedojde, ani k rozhovoru - osud je přesto svede dohromady a oni rozhovor vykonají. Mají na sebe dost času a v jejich konverzaci dochází k mnoha zvratům. Postupně přestáváme věřit tomu, že sledujeme stále ty stejné lidi jako na začátku. Kdo je vlastně větší lhář? Ona, která se lhaním živí, je herečka, anebo on, kdo by se naopak měl živit pravdou, ale podle všeho k ní také má docela nejasný vztah. Velmi zajímavé je pak sledovat jejich společný vztah, který se vyvíjí jako na horské dráze. Vzniká mezi nimi něco? Nebo je to všechno jen přetvářka? Nebýt Steva a Sienny, film by byl mnohem méně zajímavý. Oni jsou těmi, kdo vás drží v naději, že to nějak zajímavě skončí. Pontu film přímo nemá, ničím vás nepraští, ale stejně si myslím, že si z tohohle snímku něco odnesete.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když vyhledáváte komorní dramata s nábojem a nevadí vám remaky.
Hodnocení: 60% za dobré herecké výkony Steva a Sienny, které vás donutí vydržet až do konce



Jako malé děti (Little Children, 2006)
"Jako malé děti" je film, který mě neskutečně překvapil. Rovnou se přiznám, že jsem o něm nic nevěděl, ani jsem netušil, že byl kdy natočený. O to více mě to překvapuje, když vím, že tam hráli herci jako Kate Winslet, Jennifer Connelly, Patrick Wilson nebo Jackie Earle Haley. Především první dvě by se daly považovat za prvoligové, Patrick k první lize nemá daleko a Jackie je rozhodně jedním z nejlepších psychoušů, jaké v posledních letech můžeme ve filmovém světě vidět. O čem tedy asi bude film, který disponuje těmito postavami? Jedná se o film, který se zabývá nevěrou. I když se zdá, že by to mohl být film o jednom pedofilovi, ve skutečnosti se tak daleko nezajde. Lidé se přece mohou napravit, nebo v sobě svoji zvrácenou podstatu potlačit. Sarah (Kate Winslet) je žena v domácnosti, které nesedí předměstí. Nezapadá mezi paničky a rozhodně nezapadá ani do života, který se kolem ní vytvořil. Její manžel je podle všeho velmi fixovaný na jednu internetovou krásku, jejíž kalhotky si rád natahuje na hlavu a masturbuje při sledování fotek své virtuální milé. Ani Brad (Patrick Wilson) to nemá dvakrát jednoduché. Je mužem v domácnosti, ženami milován, ale svou vlastní ženou v určitém smyslu opomíjen. Nemá pro něj tolik lásky, kterou by vyžadoval, její dokumentární filmy se pro ni zdají důležitější. Sarah i Brad mají děti a chodí s nimi dopoledne ven. Zde se poznají. A zamilují se do sebe. Velmi vášnivě. Jak to s nimi dopadne? A jak to souvisí s pedofilem, který se přistěhoval do sousedství? Velmi silný film, který ve vás určitě vyvolává nějaké emoce, ale je to malinko uzemněno závěrem, který je sice opět symbolický, ale ukažte mi nějakého dospělého chlapa, který se vykašle na svůj plán jenom proto, aby si mohla na šílených schodech skočit ze skatu, na které nestál snad nikdy, a pokud, tak před hodně, hodně roky. Je to zvláštní zvrat a přijde mi dětinský, ale je to hlavně můj názor. Film si rozhodně nadprůměrné hodnocení zaslouží, a to nejen za herecké výkony, ale i za scénář.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když přemýšlíte, jestli má nevěra smysl.
Hodnocení: 70% za zajímavý příběh, který mohl být ještě lepší nebýt toho blbého skejtu



Neznámý svůdce (Perfect Stranger, 2007)
Moje uznání patří Giovanni Ribisimu. Tohohle člověka sleduji už od "Přátel" a musím říct, že ho s každým dalším filmem mám raději. Pravda, hodně dostává role vyšinutých cvoků, spíš komických postaviček, ale když konečně dostane něco, kde může hrát, je skvělý. Tohle je ten případ. Nevýrazná figurka, která na sebe místy dokonale strhává pozornost. Ve společnosti Halle Berry to zase není tak těžké, protože, cop si budeme povídat, ona hraje hlavně tělem a zase tak skvělá herečka to není, nebo se alespoň tolik nesnaží. Dice má už v rukou Oscara, ale je jen málo filmů, v nichž by mě přesvědčila, že se na hraní nevykašlala. To, že si na sebe bere kostýmy, kde vynikne její postava, je sice hezké, ale na druhou stranu mi to přijde málo. Bruce Willis hraje svoje optimum, navíc je zápornou postavou, alespoň částečně určitě. Film stojí na linii s Giovannim Ribisim, která je skvělá a zajímala mě, jenže je to vlastně jen vedlejší motiv. Důležitější je vyšetřování, které postava, novinářka, kterou Berry ztvárnila, pátrá po vrahovi své kamarádky. Dostává se do celkem zajímavé hry se zbytečnými postavami, jejichž úkolem je pouze zamlžit děj. Jakmile se dovídáme pointu filmu, všechno dobré, co by film mohl přinést, padá, a z "Neznámého svůdce" se stává jen obyčejný akční thriller, který se v závěru nedařilo ukočírovat. Až příliš se hrálo na pointu, která je tak děsivě špatná, že to hezké není. Obrací film naruby, ale bez toho, aby se dostavil šok jako při filmech "Šestý smysl" nebo "Ti druzí". Film nemá tak dobrý průběh, tak promyšlený, aby to v závěru všechno dokonale zapadlo do sebe. Je to tak jen náznak dobrého filmu, který byl ztracen ve zbytečné snaze - neschopnosti - šokovat diváka, který už je přece jen zvyklý na různé věci.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když si myslíte, že sledujete dobrý thriller, ale ono je to vlastně celé jen psychoblábolem.
Hodnocení: 30% za závěrem dokonale zabitý celkem zajímavý


Producenti (The Producers, 1968)
První verze "Producentů", kterou jsem kdy viděl, byla ta z roku 2005. Myslím, že není úplně ono, když člověk vidí prvně remake, ale stejně pak může srovnávat. "Producenti" z roku 2005 jsou klasickým muzikálem, který je švihnut crazy komedií. "Producenti" z roku 2005 nemají msty daleko od crazy komedie, ale pořád je to především satira na to, jak funguje zákulisí vytváření muzikálů, a to se všemi jeho nedostatky a podvody. Max Bialystock získává peníze na svoje špatné hry díky tomu, že uspokojuje bohaté paničky v důchodu, které mu pak podepíší jeho "šečíček", bez něhož nemůže hry produkovat. Právě během jednoho takového uspokojování k němu dorazí Leo Bloom, četní, který mu hodlá udělat pořádek v knihách. A zjistí jednu zajímavou věc. Mohou vydělat obrovské množství peněz na tom, když udělají hru, která bude naprostý propadák. A tak začínají dělat na hře, která se jmenuje "Springtime for Hitler" ("Jaro pro Hitlera"). Věřte tomu, že ústřední melodie vám bude - chtě, nechtě - znít v hlavě ještě nějakou dobu po skončení filmu.  Původní "Producenti" nejsou muzikálem v tom pravém smyslu slova. Zpěv se zde objevuje až ve chvíli, kdy se hra nacvičuje, případně když je hra přímo prezentována nejprve velmi nespokojenému publiku. Tam, kde je pro "Producenty" v roce 2005 rozhodující homosexuální pojetí, tam zase Mel Brooks těžil z toho, že 60. léta byly éra hippies a pro film to fungovalo dokonale. Hitler v tomhle provedení byl prostě dokonalý. Mel Brooks nevytvořil film, který je tak plný zvratů, jeho zápletka je přímočará, o to je jednodušší se zaměřit na komediální složku, která zde funguje dokonale. Legendární film, který remake nepotřeboval, ale stalo se. Mnohým divákům asi bude nová verze přijatelnější, ale v jejím provedení vypadá komika jako hloupá groteska.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když si zase jednou chcete připomenout, že vše lze dělat s humorem.
Hodnocení: 80% za neskutečně pozitivní film, kterému se jeho remake nevyrovná ani díky pompéznosti


Restitution (2011)
"Restitution" je přesně jedním z těch filmů, u kterých od začátku víte, že si nejspíš hraje na něco, co není. Je pravda, že jediný důvod, proč jsem o tenhle kousek projevil zájem, je Mena Suvari. Mám pro tuhle maličkou blondýnku slabost už od Americké krásy - kdo by se Kevinovi Spaceymu divil? Mena Suvari ale nemá tolik prostoru, kolik bych chtěl, aby měla, navíc se ještě jmenuje Heather, takže má člověk pocit, že přišla rovnou z "Prci, prci, prciček". Je barmankou, která se dá dohromady s chlapíkem, který podle všeho něco vyšetřuje, někoho sleduje. Věci se nakonec nevyvinou takovým způsobem, jakým si přál. "Restitution" je filmem, který si hraje na chytrý thriller s pointou, ale ve skutečnosti je to jenom akční film, kterému jakákoli složka překvapení chybí. Několikaminutový úvod, který je přerušen výrazným zvratem, jen odkazuje na to, že musí mít nějaký smysl. Ten smysl není tak těžké poměrně brzy odhalit. Je to škoda, protože kromě závěrečného twistu a odhalení pravdy nemá snímek co nabídnout. Není nijak drsný, nejsou zde dialogy, které vás uzemní, celé je to jen obyčejné střílení a zabíjení, které má většinou jen jeden jediný smysl - pomstu. Hlavní hrdina ani jeho kumpán, kterého nechtěně získá, nejsou lidé, které by si mohl divák oblíbit, žádná jiná zajímavá zde není, a tak je film jen o tom, jestli chcete, nebo nechcete průhlednou podívanou bez skutečných zvratů, bez překvapení, bez koření, prostě jenom nudnou jízdu s postavami, které jsou vám ukradené.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když už jste viděli všechno.
Hodnocení: 30% za to, že zápletka není nijak skvělá, hodně průhledná a herecké výkony nevýrazné a nezajímavé



Co je šeptem... (Rumor Has It..., 2005)
Film "Absolvent" je klasika, stejně tak román, podle kterého byl film natočen. Beau Burroughs je člověk, podle kterého měl být román napsán. Nejprve měl poměr s ženou, která měla už něco přes čtyřicet, aby se hned na to mohl vyspat s její dcerou. Jenže příběh nekončí, posouváme se o nějaký třicet let dál a zjišťujeme, že v generaci dvou žen je další dívka, která chce zjistit, jestli Beau Burroughs náhodou není jejím otcem. Komedie s Jennifer Aniston ale vlastně vůbec není o hledání otce, protože to je velmi rychle vyřešeno, ale o tom, aby zjistila, jaké je vlastně místo jednoho člověka ve městě, kde ona sama chce být. Film vlastně říká, že pokud si nejste jistí tím, že vaše připravovaná svatba je skutečně s tím pravým, vyspěte se s chlapem, který to dělal s vaší babičkou i matkou, ono se tím hodně vyřeší. Váš nastávající vám všechno odpustí, přece jenom Beau Burroughs je pořád Kevin Costner a Mark Ruffalo je zase jednou splachovací. Vůbec tedy nejde o nějaké vztahy, ale jenom o to, že si jedna žena není jistá, trochu si užije a všechno bude zapomenuto. Co se stane ve Vegas, zůstane ve Vegas. Jenže podle téhle definice je Vegas celý její život. Může dělat, jaká chce špatná rozhodnutí, nakonec je jí ale všechno stejně odpuštěno, protože je to přece krásná hollywoodská ženská. Chlap na ni čeká, trochu dělá drahoty, ale stejně jí nakonec padne do náruče. Nezachrání to ani pár dobrých vtipů, výborná, i když až příliš karikovaná Shirley MacLaine, či charismatický Kevin Costner. Jennifer Aniston tímhle filmem zase poklidně zapadla do svých obvyklých mantinelů a hraje asi tolik jako hokejista na střídačce s bruslí v rukou brusiče. Má na sobě dres, chrániče, všechno, ale gól stejně nedá. Chybí tomu tah na branku. Neříkám, že komedie musí uctívat nějaké hodnoty, ale já mám pocit, že tenhle film to dělá, akorát nějakým hodně divným způsobem.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když se chcete pobavit jen trochu.
Hodnocení: 30% za to, že je to místy celkem vtipné, ale bohužel jen místy



Bokovka (Sideways, 2004)
Thomas Haden Church, Virginia Madsen a Paul Giamatti. Tohle je prostě koncertní trio, které rozjelo neskutečně civilní herecké vystoupení, z toho dva z nich (Madsen a Church) si dokonce mohli sáhnout na Oscara, ale zůstalo jen u nominace. Přiznám se, docela se divím, že nebyl nominován i Giamatti, ale asi by to bylo moc, tři nominace za herecký výkon v jednom filmu. To ovšem nic nemění na tom, že film chcete sledovat kvůli postavám, které herci hrají. Anebo spíš, kterými herci jsou. Miles a Jack jsou přátelé, i když je každý jiný. Jack se má ženit a s Milsem vyráží na týden, kdy by si měli naposled pořádně užít. Jack to chce vzít ve velkém a pořádně si užít s nějakou ženou. Žení se, ale co, stejně má pochybnosti, a tak se chce ujistit, koho vlastně miluje. Miles je úplně jiný než Jack. Je více introvertní, odborník na víno, který se snaží prorazit jako spisovatel, ale nedaří se mu to, vzpamatovává se z rozvodu se svou ženou před dvěma lety a stále není schopen se dát dohromady, navíc ještě musí okrádat svou starou matku, aby měl aspoň nějaké peníze. Společně s Jackem se vydávají za vínem, on Jacka učí, jak víno vychutnávat a musím říct, že i když filmem není zaměřen na víno třeba tak jako "Bobule", člověk se zde toho o víně dozví docela dost. Přes víno se dá seznamovat, a tak se Jack seznámí se Stephanie a jde s ní, s Milesem a Mayou, která po Milesovi očividně jede, na večeři, kde se seznámí. Jack si uvědomuje, koho vlastně jmenuje, stejně jako si Miles uvědomuje, že toho má ještě hodně nedořešeného. "Bokovka" je založená na dialozích a na lidských osudech. Alexander Payne zase dokazuje, jak je skvělým scénáristou a že ty dva Oscary za scénáře (jeden za "Bokovku" a druhý za "Děti moje") jsou naprosto oprávněné. Krásné malé příběhy o lidech, kteří nejsou na první pohled hvězdami, ale přesto jsou jejich osudy zajímavější než osudy většiny celebrit. Krásný film, který mě jednoduše dostal.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když si chcete užít dobré víno a tápající hrdiny.
Hodnocení: 90% za to, že pořád existují filmy, které mi dokážou vyrazit dech bez velkých efektů a epických příběhů

pondělí 5. listopadu 2012

Deja vu, Fred Claus, Oko dravce, Penelope, Bláznovo zlato, Magic Mike, Strings, Kouření, Producenti, Jane


Déjà Vu (Deja Vu, 2006)
Přiznám se, že podle posteru jsem si myslel, že "Déjà Vu" je filmem, který nebude mít daleko od takových jako "Training Day" nebo spíš "Muž v ohni". Nutno říct, že ale nakonec se musím přiklonit k tomu, že "Déjà Vu" je filmem, který má blíž k "Training Day". No, abych byl přesný, je něco mezi oběma. Co musím jako první vyzdvihnout, to je sci-fi prvek, který jsem jednoduše nečekal. Dívám se na film a najednou si říkám, o čem to sakra melou? Tohle většinou není klasický prvek akčních thrillerů, ale objevuje se nám tu něco, co rozhodně musíme nazvat sci-fi prvkem, protože to prohlížení minulosti, doslova projektování s tím, že můžeme do minulosti něco vložit, přece jen je. Představte si, že řešíte případ, hodně závažný, jak nám úvod filmu představí v celé kráse. Ale nemáte dostatek důkazů, abyste zjistili, co se opravdu stalo. Existuje však velmi speciální metoda. S tou se má seznámit Denzel Washington, jehož postava se jmenuje Doug Carlin a je agentem protiteroristických jednotek. Denzel je natolik zkušeným hercem, který umí hrát neskutečně příjemně, že vám v tomhle filmu prostě sedne. Ať už v sobě máte nějaké rasové předsudky, nebo ne, Denzel jednoduše hraje tak, že jeho postava je jednoduše kladná. Možná až moc, i když se přece jen sem tam snaží být trochu drsný. Přesto neudělá nic, co by ho jakkoli vytrhlo ze škatulky "správných chlapů". Zajímavější jsou některé vedlejší postavy, především pak tým, s kterým Carlin spolupracuje. Val Kilmer ještě nenabral tolik na váze a Adam Goldberg je prostě ujetý sympaťák. Romantika, která se zde objeví především na konci, je zbytečná jako nápis "Vánoce" nad nazdobeným vánočním stromkem, ale tak co byste chtěli. Tony Scott věděl, jak natočit celkem napínavý film, který má nejen dobrý nápad, ale také spád a dobrou akci. Jim Caviezel sice dostal klasickou roli záporáka, ale tak někdo to udělat musel. O něj vlastně v tomhle filmu zase tak moc nejde.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když chcete vědět, jak vypadá akční thriller se zajímavým sci-fi prvkem.
Hodnocení: 60% za to, že mě překvapilo, jak zajímavý tenhle film ve skutečnosti je



Santa má bráchu (Fred Claus, 2007)
Po skvělé komedii "Nesvadbovi" jsem byl ochoten Vince Vaughna bránit za každou cenu, protože ten film se povedl. Jenže po každém dalším snímku, který jsem s ním viděl, jsem si uvědomoval, že jednou tohohle herce stačí vidět, a pak dost. Jednou jednoduše proto, že podruhé se budete divit, proč se vám vlastně líbil, poněkolikáté už ho budete rozdýchávat jenom velmi těžko. Uvědomíte si, že nemá žádný herecký rejstřík a je ještě protivnější než Sandler, protože je prostě neskutečně toporný. "Rozchod!", "Trable v ráji". "Dilema" a nakonec právě "Santa má bráchu" (píši v pořadí, v jakém jsem filmy viděl) mi jen dokázaly, že tohle opravdu není herec, který je schopný dobrých hlavních rolí a spíše se hodí pro vedlejšáky, což dokonale předvedl ve filmu "Útěk do divočiny". "Santa má bráchu" je komedie, která bude těžit z toho, že lidé milují Vánoce a milují vánoční filmy. Santa Claus je v Americe jednou z nejoblíbenějších postav, v posledních letech má stále navrch nad prezidentem. Paul Giammati je herec, kterého bych si nikdy jako Santu nepřestavil, přesto ho zvládl výborně. Vince Vaughn je jeho neurvalý bratr, který jednoduše trpí tím, že jeho bratr je tak populární. Žije obyčejný život, což mu vyhovuje. Bohužel musí dojít k tomu, že se znovu dostane do kontaktu se svým bratrem, což vede k tomu, že jen velmi těžko drží nervy na uzdě. O čem to je? No samozřejmě že o tom, jak se z hajzla stane milující bratr. Dvouhodinový film, kde je všechno dané předem. Budete chtít brečet, budete se chtít smát, ale všechno jenom proto, že takhle je to jednoduše dáno, takhle to má být. Všechno jede v zajetých kolejích, využívají se přesně takové zvraty, jaké čekáte, takže je vám i nalajnováno, kdy se máte jak chovat. Proč dávat do filmu srdce, když stačí jenom udělat něco, co tu bylo, jenom na to napasovat trochu jiný příběh a celkem velkolepý Severní pól? Člověk se ani nediví, že se vytvořila skupinka - no, možná pořádná skupina - lidí, kteří zatracují americkou tvorbu a raději se kloní k evropskému nebo japonskému filmu. Když se člověk dívá na moc filmů, prostě si musí uvědomit, jak jsou klišovité, bez nápadu a jen se snahou vydělat peníze. Kde je umění? Kde je snaha na diváka zapůsobit jinak, než jenom velkolepostí? Že by se Hollywood snažil umění zabít?
Kdy je na film vhodné kouknout: Když chcete vědět - a možná ani nechcete - jak to bylo se Santa Clausovým starším bratrem.
Hodnocení: 30% za to, že Vince Vaughn je opravdu příšerný herec, ale sladkobolnost celého filmu ho na konci přece jen vymaže



Oko dravce (Eagle Eye, 2008)
Ještě jeden akční thriller po snímku "Déjà Vu". "Déjà Vu" se mi přece jen zamlouvalo trochu více, což je dáno možná i tím, že Shia LaBeuof  si to u mě hodně rozházel filmy "Transformers", ale hlavně to bude asi proto, že dobrá myšlenka není zase tak úžasně provedena. D. J. Caruso není zrovna prvoligový filmař, ale natáčí alespoň béčka, která se jako áčkové filmy tváří. "Oko dravce" je přesně takovým filmem. Známé herecká jména a celkem profesionální vzhled, ale stejně nakonec máte pocit, že sledujete jenom dobře vypadající béčko a nic jiného. Myšlenka není špatná. Co když existuje entita, ať už je to člověk, či nikoli, která dokáže sledovat každý náš krok. Ta myšlenka není špatná. Co když nás někdo nejen sleduje, ale zároveň dokáže ovlivňovat to, co děláme? Co když existuje někdo, kdo si bude hrát na boha? "Oko dravce" se nám snaží ukázat, jak moc jsme závislí na technologiích a jak moc si to neuvědomujeme. Naše životy jsou díky Facebooku veřejné, nevadí nám dát na vlastní profil, že odjíždíme na dovolenou. Jako kdybychom dávali zlodějům klíče od bytu. "Sám doma" by už nebyl tak zábavný snímek. Kdysi jsem viděl film "Más de mil cámaras velan por tu seguridad", což mělo velmi podobnou zápletku, jenom tam nešlo o nějaký skvělý výdobytek technologie, ale prostě jenom o lidi. "Más de mil cámaras velan por tu seguridad" není žádný geniální film, celkem špatný horor, ale jak říkám, efekt to na mě ve své době mělo velký. Však mi bylo něco kolem sedmnácti, pokud se nemýlím. "Oko dravce" je zajímavým filmem, ale pořád jde hlavně o to, že dvě hlavní postavy před někým unikají. Prvek "Velkého bratra" je dobrý, ale stále si myslím, že není využit dokonale. Kdyby Caruso tak příšerně nelpěl na tom, aby své filmy končil dobře, hned by si vysloužil minimálně o 10 % lepší hodnocení. Takhle je to jen fajn nápad, který nebyl dotažen do konce, což mě v závěru hodně zamrzelo.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když máte rádi thrillery, které jsou napínavé a mají celkem spád.
Hodnocení: 50% za to, že nápad je dobrý, můj oblíbený, místy je to napínavé, ale zas takový unikát to není



Penelope (Penelope, 2006)
Ani se mi o tomhle filmu nechce nic moc psát. Když zjistíte, co je zač hlavní hrdinka, dojde vám, o co vlastně půjde. Není to nic jiného než pohádka "O ošklivém káčátku". Je to hrozně předvídatelné, hrozně srdcebolné a hraje si na emoce, ale v konečném důsledku je to celkem dobře odvedená práce. Je zde snaha o vtip, nějaká ta snaha o celkem zajímavý příběh, ale pořád budete mít pocit, že je to jen něco, co už jste někde četli, co už jste někde viděli. Duši tomu dávají jen herci, kteří jsou prostě příjemní. Christina Ricci je prostě milá holka, i když "Zrůda" jí vykreslila i trochu jinak, je princeznovsky pěkná a nic na tom nezmění ani skutečnost, že má místo nosu rypáček. Taková drobná vada na kráse se zdá horší, než postižení, kterým trpěl John Merrick. Ve skutečnosti je Penelope celkem roztomilá a hon na čarodějnici, který je zde pořádán, je trochu přemrštěný. Ale tak film musí mít i nějakou jinou, než jen milostnou zápletku. Aby byla romantika romantikou, v americkém filmu se musí jeden z páru, většinou dívka, případně oba dva, zklamat ve svém mužnějším protějšku. Mužným protějškem je James McAvoy, což je příjemný herec, který nikdy úplně nezklame a já se na něj podruhé budu těšit jako na Profesora Xaviera. Tady má prostor hlavně zpočátku, pak už se všechno točí kolem "Penelope", která je hlavní postavou, káčátkem, z kterého se musí stát labuť. To se děje a příběh se uzavírá. Romantika se pak v závěru zdá docela zbytečná, ale tak přece by nemohla chybět, že? Na to jsou určitě pravidla a mohla by se platit i pokuta, že divák nedostal, co si přál. V Americe je možné všechno.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když chcete romantiku, kde romantika chybí.
Hodnocení: 40% za to, že je to jenom variace na "Ošklivé káčátko" a nic víc



Bláznovo zlato (Fool's Gold, 2008)
Matthew McConaughey je docela fajn chlap, a i když režiséři často staví filmy na jeho sex appealu, myslím si, že je to skvělý komediální herec. Dokazuje to i v případě filmu "Bláznovo zlato", kde mu už podruhé dělá ženský protějšek Kate Hudson, což pro mě osobně zas taková výhra není, protože Kate je jednou z hereček, které snáším opravdu velmi těžko. "Bláznovo zlato" je hlavně film, který nesází na její herecké schopnosti, ale jenom na to, že naprosto dokonale vypadá v bikinách, pokud tedy máte rádi drobné ženy, na kterých zase není až tolik zajímavého. O co vlastně jde? O co jiného než o poklad. Finn (Matthew McConaughey) je lovec pokladů, který nemá příliš štěstí. Dlouho pátrá po ztraceném pokladu a nemůže ho najít. Když se konečně zdá, že se na něj usmálo štěstí, tak má problémy jinde. Nemá loď a nakonec přijde i o manželku Tess (Kate Hudson), která se s ním rozvede, protože je to vlastně budižkničemu, který se umí jenom potápět. Nebudu se rozepisovat o tom, jak skvělý happy end film má, spíš bych řekl něco o tom, co je zde ještě špatně. Součástí filmů je celkem velké množství postaviček-karikatur, které nejsou vtipné, snad jen Donald Sutherland je tak příjemně nablblý, což se promítlo i do jeho filmové dcery, což je úžasně zbytečná postava. Nakonec těch je zde víc, ale tak musíme se smířit s tím, že při hledání pokladů nesmí chybět někdo, kdo po vás půjde, protože poklad vždycky hledají minimálně dva. "Bláznovo zlato" je opět příliš dlouhý film, který zas nemá tolik co nabídnout. Rozhodně se nebudete popadat za břicho, stejně jako nebudete hlavnímu páru přít, ať se dají dohromady, spíš budete s tichou nadějí trpět a přát si, ať jeden z nich skoná. No, jen si konec domyslete sami. A jestli máte nějaké manželské problémy, vydejte se na výpravu za pokladem, při níž se všechno vyřeší.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když pořád ještě nejste unaveni předvídatelnými americkými romanticko-dobrodružnými komediemi.
Hodnocení: 20% za to, že je to prostě příšerná nuda s hroznou Kate Hudson



Bez kalhot (Magic Mike, 2012)
Matthew McConaughey podruhé, i když tentokrát se nejedná o hlavní roli, ale pouze o roli vedlejší, i když i tak má celkem dost prostoru. Je to jen dobře. Hlavní pozornost se ale soustředí na Chaninga Tatuma, což je chlap, který učaroval snad miliónům žen. Myslím, že je to parádní protiklad vedle vyzáblého, na slunci se třpytícího Pattinson, který se nás v poslední době snaží přesvědčit, že není jen hodně špatný upír, ale i celkem dobrý herec. Steven Soderbergh si natočil v roce 2011 dva filmy, které kritiky hodnotí velmi obdobně. Jedná se o snímky "Nákaza" a "Zkrat". Musím říct, že "Nákaza" je na tom mnohem lépe a "zkrat" je jen filmem, který si hraje na něco víc, než jakým ve skutečnosti je. To, že hlavní akční hrdinkou je žena, která to natře všem borcům, dle mého zase není až tak objevný prvek, abych musel o filmu pět chválu. Stejně tak je to i s filmem "Bez kalhot". Je skvělé, že se Soderbergh pustil do poměrně kontroverzního tématu, kterému mnozí nerozumí, ale opět si hraje na nějaké pozlátko, které má kolem svého jména, ale nakonec nepředvádí to, co by se od něj čekalo. Pořád je to však lepší než "Zkrat". Pánský striptýz je pro protagonisty mnohdy umění, mnohdy práce, pro divačky je to podle všeho skvělý zážitek, pro mnohé nezúčastněné naprosto nepochopitelné představení, kdy se mnozí ptají, co na tom ty ženy vlastně vidí, když ani nemají možnost  si nějak pohrát s tím, co zůstává většinu času skryto. Na podobnou otázku neodpovím, nejsem žena, ale myslím si, že prostředí je zde pojato velmi dobře, dokonce i s jednou scénou, která ukazuje trochu víc, než by puritánský divák snesl. Dobře mu tak. Film se mi líbil, prostředí je zde zachyceno báječně, ale jakmile jdeme někam trochu dál, je to pořád jen film o tom, jak kolektiv kabaretu nefunguje, jak jsou zde rozkoly, jak se neplní sny a jak láska všechno řeší. Ano, pokud jde o romantickou notu, určitě jsem od Soderbergha čekal trochu víc, než jsem dostal. Možná je to ale jen tím, že o něm mám trochu větší mínění, než jaké si ve skutečnosti zaslouží. "Bez kalhot" spíš jen potvrzuje, že mu jde udělat celkem efektní podívaná, které ale něco chybí k dokonalosti.
Kdy je na film vhodné kouknout: Hlavně pro ženy, které mají rády pohled na vypracovaná mužská těla.
Hodnocení: 65% za výborné herecké výkony a zmršený konec


Strings (Strings, 2004)
Po stránce formální nechybí nic k dokonalosti filmu "Strings". Chtěli jste někdy vidět film, kde budou loutky, jejichž provázky uvidíte? Na jedu stranu to může být doložení toho, že filmaři neměli mnoho peněz, na druhou stranu to může být záměr tvůrců, aby vytvořili něco, co tu ještě nebylo. Pokud se tedy kloníte spíše k první variantě, tak vězte, že tvůrci těžili z problematiky mnohem více, než by se dalo čekat. Ovládací provázky loutek zde nejsou pouze jako kuriozita, ale jako skutečná součást příběhu. Kolem loutek je vystavěn zvláštní fantasy svět. Když jsem se na film díval, skoro jsem si říkal, že takhle, přesně takhle, by mohl být natočen snímek podle knihy Stephena Kinga s názvem "Dračí oči". Neskutečně by to tou slušelo, protože tuhle Kingovu pohádku mám velmi rád a navíc si myslím, že příběh "Strings" s ní má společné některé prvky. Bohužel ale právě příběh je dle mého názoru to, co sráží "Strings" trochu do kolen. Není to až tak špatné, nápad je zajímavý a pro fantasy se loutky jednoduše hodí, ale také si myslím, že by to celé šlo udělat zajímavěji, barvitěji. Je to však dáno i tím, jak byla volena vizuální stránka, která spíše odkazuje na temné fantasy než na takového "Hobita". Jako začátek série by byl film zajímavější, dal by se na takovém stylu vystavět velmi zajímavý svět se svébytnými prvky, ale jako jediný snímek to místy vyznívá spíše jako experiment, snaha udělat věci trochu jinak, než touha přimět jiné, aby se jinak dělaly. Je to škoda, hlavně je škoda, že snímek trochu zapadl - je totiž evropský -, než aby výrazně ovlivnil další tvorbu jiných umělců, kteří by film podobného ražení také stvořili. Je však pravda, že širokému publiku se podobným filmem těžko zalíbíte. A bez širokého publika jen těžko budou finance na další, podobný film nebo pokračování.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když máte rádi trochu jiné animované filmy a nevadí vám experimenty.
Hodnocení: 60% za formu, která má rozhodně navrch nad příběhem



Děkujeme, že kouříte (Thank You for Smoking, 2005)
Jsou filmy, o kterých člověk slyší, ale nějak úspěšně se jim vyhýbá. "Děkujeme, že kouříte" je přesně takovým filmem. Slyšel jsem na něj samou chválu, čemuž jsem velmi rád uvěřil, ale trvalo mi celkem dlouho, než jsem se o výjimečnosti snímku mohl sám přesvědčit. Podařilo se a já můžu říct, že "Děkujeme, že kouříte" je jednoduše nejlepší film, který jsem v tomto týdnu viděl. Je satirický, ironický, rozhodně se nedrží konvencí, a i když by se to mohlo na první pohled zdát, tak určitě neadoruje kouření. Vlastně razí cestu, kterou razí i hlavní hrdina Nick Naylor v podání skvělého "Aarona Eckharta". Nenuťte děti, aby nekouřily, nechte je, aby se v tom správném věku samy rozhodli. Tohle je i na vás. Rozmyslete se vy sami, jestli je tohle film o cigaretách a jejich propagaci, či zákazu, anebo zda se jedná o snímek, který se nám snaží ukázat, jak je člověk korporátním světem mlet na kaši a jak jen málo východisek ve skutečnosti má. Vše je stále podáváno formou, která vás bude držet v napětí, i když zde vlastně žádná akce moc není. Budete chtít vědět, jak hrdina skončí, jak se nakonec vlastně on sám postaví tomu, o čem mluví. Aaron Eckhart svého Nicka Naylora zahrál neskutečně, je přesně tím typem, kterému věříme, že může být tak cynický, a to i ve chvíli, kdy mluví o svém synovi, který ho přese všechno zbožňuje. Nick není dokonalý chlap, ale pořád má nějaké zásady. Budete mu fandit, jako fandíte třeba doktoru Housovi. Nick není tak velký hajzl, ale pokud jste odpůrci kouření, tak si s vámi nejspíš vytře zadek. Pokud tedy nemáte náhodou při ruce několik desítek balení nikotinových náplastí.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když jste kuřáci a chcete věty na obhajobu, když jste nekuřáci a chcete vidět kuřáka poníženého.
Hodnocení: 75% za to, že je to film s nábojem, který vás dostane, ať už jste, nebo nejste kuřák



Producenti (The Producers, 2005)
Když jsem se díval na film "Producenti" - myslím tenhle z roku 2005 - napadla mě jedna myšlenky. Proč se producenti vlastně nevykašlou na to, aby natáčeli úplně nové filmy, když místo toho mohou vzít ty staré, oprášit je a udělat novou premiéru. Ona odpověď je nasnadě. Zaprvé je problém v tom, že diváci by na starý film nejspíš nešli. Alespoň ne v takovém množství, jak by si producenti přáli. Přece jen, obraz před 40 lety byl trochu někde jinde. Herci hráli jinak, nemělo to vždy potřebné pozlátko. Zadruhé, jaký by pak mělo smysl mít herce, když by se pořád jen remakovalo? Já vím, že jsou i originální filmy, ale remaků je až moc. Trochu se bojím toho, aby Disney, když je novým vlastníkem Lucasfilm, neudělal remake "Star Wars". To už by byl skutečně vrchol veškeré hrabivosti, nemluvě o tom, že rádoby 3D verze "Star Wars" už jsou dost velkým parazitem, který má diváka vysát, aniž by mu jakoukoli hodnotu přidal. Remakovat se jednoduše bude, a to i přesto, že je předloha skvělá. "Producenti" Mela Brookse, jeho režijní prvotina, jsou legendární satirou a parodií, která má neskutečně chytlavé písně. Jenže už jí je dost před 40 let. Proto se dostalo i na ně  a v roce 2005 jsme si mohli užít novou verzi. Je větší, delší, ve více barvách, ale přesto je nudnější, roztahanější a méně zábavná. Matthew Broderick hraje tak, že ho budete buď milovat, nebo nesnášet. Stejně tak i Nathan Lane. Umu Thurman jsem v jejím pitvoření jednoduše nevydýchal, ale za to může skutečnost, že jí snesu jenom v Tarantinových filmech. "Producenti" nejsou špatní, ale jaký má smysl dělat nevýjimečnou kopii výjimečného díla.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když máte bezmezně rádi remaky.
Hodnocení: 50% za to, že je to jen delší kopie skvělého filmu Mela Brookse



Vášeň a cit (Becoming Jane, 2007)
Po skvělé zpracování knihy "Pýcha a předsudek" jsem si myslel, že film o životě Jane Austen bude podobný. Silní hrdinové, krásné prostředí, skvělé zpracování po stránce věrohodnosti. Pokud se týká kostýmu, není možné v podstatě nic vytknout. Doba je zachycena skvěle, kostýmy prostě krásné. Jenže tady se tak nějak končí. Silné postavy zde trochu chybí, opravdu se na ně především hraje. James McAvoy je příjemný chlapík, jak už jsem tady jednou říkal, ale jeho obličej je pořád trochu dětinský a těžko přístupný hrdina se mu těžko věří, na rozdíl od chvíle, kdy dává najevo city. to už je lepší. Podobně je na tom i Anne Hathaway a její Jane Austen. Není špatná, je tápající hrdinkou, ale Keira Knightley v sobě měla drzost, která z ní učinila skutečně silnou ženu. Anne je pořád trochu slabá. Proč pořád srovnávám oba filmy? Především pak proto, že mají dějově mnoho podobného, i když je pravda, že finále je v obou případech jiné. "Vášeň a cit" má být životopisným filmem, ale stále je více zaměřeno na romantickou notu. Nesledujeme tak skutečně věrohodný životopisný film, ale pouze další verzi některé z knih hlavní hrdinky.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když máte rádi kostýmní romantiku.
Hodnocení: 50% za to, že je to na oko hezké, ale i když se tam dá Jane Austen, nepřestane to být obyčejným romantickým filmem