pondělí 30. července 2012

Mistrovský plán, nerdi, Bel Ami, suši, Lorax, Spy Kids a mnoho průměrného


Mistrovský plán (Tower Heist, 2011)
Ekonomická krize zanechala v Američanech velmi rozporuplné dojmy o tom, jak je vlastně jejich ekonomika silná. Ti frajeři z Wall Street se najednou - zase - stali hyenami, které si nezaslouží obdiv, ale zlobu. Bylo na čase, kdy se objeví nějaký další film, kromě pokračování legendárního filmu "Wall Street". "Mistrovský plán" je jednou z těch vlaštovek. Stačí jmenovat obsazení - Ben Stiller, Eddie Murphy, Alan Alda - a hned je jasné, že se jedná o komedii. Ovšem je to komedie, která má silné dramatické základy. Přece jen, přijít o všechny peníze vadí, i když se to v té písničce zpívá jinak. A tak se zaměstnanec hotelu rozhodne, že spolu s dalšími lidmi okrade člověka, který okradl je. Makléř má tvář Alana Aldy, který je pořád ve skvělé formě. Člověk se sám sebe ptá, jestli věk Alana Aldy a jeho drobná podoba s Ruppertem Murdochem je čistě náhodná. Téma aktuální, navíc s dobrými hereckými výkony, a to i v případě Eddie Murphyho, který ukazuje, že má stále na to, aby byl komediální hvězdou, jen si musí vybírat lepší filmy. Skupinka zlodějů si sedla, Casey Affleck ukázal, že mu na žánru nesejde a že bude stejně dobrým hercem, jako je jeho bratr režisérem. V herectví ho přece jen překonal.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když máte rádi "Dannyho parťáky" a rádi zkusíte dobrou komedii, kde ta velká krádež zase tak úplně podle skvělého plánu nejde.
Hodnocení: 60% za to, že je "Mistrovský plán" sice komedie, ale skvěle se mu daří zvládat i vážné momenty.


Přizdis*áči (The Inbetweeners Movie, 2011)
Věřte tomu, že i v současné době je možné natočit výtečnou komedii o tom, že parta nerdů si chce "zasunout". V tomhle případě se ale nejedná o Američany, ale o Brity, kteří na tom jsou ale se sexuálními problémy stejně. Jen, jak se v případě komedie "Přizdis*áči" ukazuje, jsou schopni svůj problém řešit vtipněji a vulgárněji, ale s tím, že když máte rádi drsnější humor, budete se bavit. A bavit se budou i ti, kteří tak drsný humor nemusí. Film zachází hodně daleko. Ještě ne dvacetiletý mladík se olizuje se zhruba šedesátiletou ženou, která toho má na sobě asi tolik jako Borat na pláži, v bidetu leží hovno, které si užijete ve frontálním záběru, budete se cítit trapně, budete zhnuseni, ale pokud nejste puritáni, budete se s těmi pitomci pitomými neskutečně bavit. Dejte jim šanci, děti zavřete do jejich pokojů a užijte si zábavu, která  vás dostane. Ale jak říkám, musím vás varovat, protože místy je ten humor skutečně hrubozrnný, ale díky tomu, že je z Británie, uvědomíte si, že fekální vtipy pořád ještě mají šanci uspět a že nerdi jsou hrdiny dneška. Není to jen "Big Bangem", ale právě i seriálem "The Inbetweeners", na který snímek navazuje. Pro mě rozhodně palec nahoru. Trapnost pořád může být vtipná!
Kdy je na film vhodné kouknout: Když máte rádi skutečně dobré vulgární teenagerovské komedie a dokážete se smát hovnu v "dětském záchodku".
Hodnocení: 70% za to, že Britové prostě umějí natočit něco, co se přímo nepodobá "Prcičkám", ale rozhodně je to neskutečně vtipné


Moje krásná učitelka (Larry Crowne, 2011)
Tom Hanks je neskutečný slušňák, až má člověk touhu si ke sledování filmu "Moje krásná učitelka" vzít nějaký alkohol, aby mu na krku nezačala růst kravata a ze slovníku mu nevymizely všechny sprosté výrazy. Sám pro sebe a se sebou si legendární herec natočil snímek, který bych označil jako malý film o malém člověku. Radši jsem měl ale Hankse jako malého člověka ve velkém filmu. Samozřejmě narážím na "Forresta Gumpa", na snímek, který mnohým obsazuje přední příčky osobních žebříčků, jiní se na něj z principu odmítají podívat. Jeho Larry Crowne je chlápek, který doplatil na to, že ekonomická krize si vyžádala změny ve firmách, které chtějí ještě více vysokoškoláků. Ti, co vejšku nemají, mají jednoduše smůlu. Larry Crowne je propuštěn, žije sám a jeho život se zdá neutěšený, ale díky tváři Hankse vám stejně přijde, že je vlastně šťastný. Ale pravé štěstí má teprve najít, protože se sblíží s učitelkou komunikace/konverzace. I když je učitelka vdaná, rozhodně není šťastná. Ale může být v klidu, protože snímek je tak neskutečně sladkobolný, že je zde happy end pro všechny. Kromě jejího manžela. Mezi Hanksem a Roberts to ve filmu snad ani na chvíli nejiskří, ale tak ono už je z plakátu jasné, že ti dva to musí dát dohromady, tak proč se o něco snažit. Ona se jednou opije, začnou se líbat, to jako jiskření stačí, a to i přesto, že se film tváří jako melodramatická romantická komedie. Asi se nebudete úplně nudit, budete vzdychat nad tím, jak hezké to vlastně může být, budete trnout, jestli spolu nakonec skončí. Ano, tohle všechno se vám může přihodit, když jste ještě žádnou romantiku neviděli. Hanks jako herec nezklamal, ale jako režisér se opět moc neukázal. Ať si klidně produkuje, ale jako režisér by si měl zkusit vybrat lepší náměty a lépe je zpracovat. Takhle má člověk pocit, že akorát prodává své jméno.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když máte vážně rádi Hankse a Roberts a nesejde vám na tom, že se dají dohromady, i když vlastně nevíte proč, neboť si vůbec nesednou.
Hodnocení: 35% za to, že je to příliš přímočaré, příliš se to snaží zalíbit a nemá to v sobě potřebný náboj


Muž na hraně (Man on a Ledge, 2012)
Elizabeth Banks by potřebovala trochu víc, abych jí věřil, že je skutečně profík ve vyjednávání. Ale začněme pěkně od začátku. Již od začátku nám totiž "Muž na hraně" všechno prozradí. Ve filmu nezůstává jediné tajemství a to je špatně. Prví čtvrt hodina ještě vypadá dobře, ale pak jsou najednou všechny karty odhaleny. Jak by pak vypadal poker, kdyby všichni vyložili karty na stůl a až pak se rozhodovali, kolik kdo přihodí a kdo hru vzdá. Na takový poker by se každý vykašlal. Sam Worthington hraje Nicka Cassidyho, který ze svého hotelového pokoje vyleze na římsu a zdá se, že chce skočit. Nečiní tak a vyčkává na policii, aby si mohl objednat specialistku na vyjednáváním zmiňovanou Elizabeth Bank, která je prostě příšerná. Jako kdyby vůbec nevěděla, co vlastně hraje. Když se trochu zakecají, divák najednou zjišťuje, skutečně velmi brzy, proč je Nick na střeše. V tu chvíli divák přestává mít o děj zájem, protože je mu vše řečeno. Z poměrně dobrého thrilleru se pak stává obyčejný heist film - jednoduše film o loupeži, který nezachrání ani hláškující Jamie Bell a jeho sexy kolegyně. Tíživé okamžiky ze začátku jsou zabity rádoby komediálními prvky, takže se nic ve stylu Kinga a jeho povídky Římsa nekoná. Závěr je už naprosto hollywoodsky přiblblý, což si Ed Harris, který je největším pozitivem, nezasloužil. Proti tomuhle filmu bych dal z poslední doby rozhodně přednost filmu "Mistrovský plán".
Kdy je na film vhodné kouknout: Když si myslíte, že se chcete dívat na thriller, ale ve skutečnosti máte zájem o nevtipnou, rádoby romantickou akčárnu.
Hodnocení: 30% za to, že skvělí herci se jen snaží utáhnout scénář bez nápadu parazitující na všem, co žánr nabízí


Miláček (Bel Ami, 2012)
Když se dívám na film s Robertem Pattinsonem, nejprve se musím zbavit představy, jak by se mu asi v obličeji vyjímala baseballová pálka. Robert je prostě hvězda, které to vyšlo, na druhou stranu, je to z "Twilight ságy" asi hvězda nejzářivější. Kristen Stewart se také docela našla, zbytek jenom paběrkuje, ale ještě o takové Anně Kendrick určitě uslyšíme. Ale k "Miláčkovi". Pattinsonovi se musí nechat, že se sakramentsky snaží. Toho prohnaného vidláka, který se od zadělaných bot dostal až do kalhotek nejvlivnějších žen v Paříži, mu uvěříte. Výrazy, které používá, jsou odpovídající a musím říct, že mi v té roli hodně seděl. Herečky, které byly vybrány pro role jeho milenek, jsou obstojné, ani jedna není špatný, i když Kristin Scott Thomas se v některých chvílích chová až příliš hloupě, což k ní prostě nesedí. Na filmu zamrzí nejvíce, že od začátku to vypadá na temný konec, ale Miláček si nakonec najde cestu, jak přežít a jak se dostat přesně tam, kam chce. Konec je ale v tomhle podání rozhodně neuspokojivý. V předloze je přímo řečeno, co se Miláčkovi honí hlavou, a co si budeme povídat, na papíře ten konec vypadá lépe, než v tomhle provedení, které je, řekněme, trochu mrzuté. Divák bude odcházet s tím, že si nejspíš řekne, kam se podělo těch posledních pár minut. Pro znalce předlohy v pořádku, pro neznalce trochu slabé. Intriky ale fungují, i když v některých případech je používána až příliš nejasná zkratka, která všechno o záměrech a úmyslech nepoví a může v divákovi opět vyvolat pocit, že se dívá na něco, co není úplně dotažené k dokonalosti. Jako kostýmní drama ale funguje skvěle, oči nebudou přecházet, ale kostymérům se musí vzdát poklona.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když nevíte co s večerem a máte chuť na romantiku, která ve skutečnosti romantikou vůbec není.
Hodnocení: 50% za to, že je to vcelku průměrná podívaná s dobrými hereckými výkony, ale příběhem, který si člověk užije nejspíš více v původní knižní verzi


Žraloci na s(o)uši (SeaFood, 2011)
Nemo se podle všeho ještě nenašel, jinak si nedokážu vysvětlit, proč byl natočen takový film jako "Žraloci na s(o)uši". Z pixarovské klasiky to kopíruje tolik, až to vážně pěkné není. Navíc se připojují ještě další filmy jako "Past na žraloka" nebo "Slepičí úlet". Ano, co si asi film o žralocích a dalších rybách vezme ze "Slepičího úletu", co? Tak vězte, že právě ty slepice. Už tohle samo o sobě nabádá k tomu, aby si divák myslel, že s filmem bude něco v nepořádku. A také, že je. Je tu tolik dějových linií, až je to na tak krátký film neuvěřitelné. Sledujete jich tolik, že se vám zamotávají a myslím, že ani vaše děti z toho nebudou mít příliš velkou radost. Hodně postav, většina z nich přímo vypadla z "Hledá se Nemo", jiné trochu originální. Zmiňované slepice a chobotnice. O zápletce se rozpovídávat nebudu, i když tou hlavní je asi snaha zpátky získat vajíčka. Tedy ne syna, ale teprve zárodky. Všechno troskotá na tom, že animace je jednoduše příšerná a nedokáže ani špatný, nudný a zbytečně větvený příběh ozvláštnit. Já vím, člověk by měl být k malajskému animáku shovívavý, ale jaký má smysl dělat něco, co je desetkrát horší než filmy, které byly natočeny před téměř deseti lety? Když říkám horší, tak ve všech smyslech. Nepromyšlený příběh, který chce být velkolepý a velikášský, ale sám sebe není schopný ukočírovat. Animace, kde je všechno jak z gumy či slizu. Navíc tolik hluchých míst jsem v animáku snad v životě neviděl. Jako kdyby se místy skutečně nic nedělo a my jen sledovali nudný život pod hladinou. Ale k tomu stačí se potopit do jezera a člověk stejně nejspíš zažije více. Hodně zbytečný animák.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když chcete vzít rodinu na hezký film, ale přitom si chcete zkazit chuť hloupou hříčkou, která toho kombinuje tolik, že vlastně nevíte, o co jde.
Hodnocení: 25% za to, že je to rádoby velké, rozsáhlé, ale ve skutečnosti malé a nakonec i špatně provedené po technické stránce


Kontraband (Contraband, 2012)
Divák si zase jednou řekne, jestli ten Mark Wahlberg vůbec umí hrát. Přízvuk, který on má a který je podle všeho bostonský, v některých scénách zní, jako kdyby se jednalo o cizince, nejspíš odněkud z Francie, možná z Ruska. Mark má v sobě rozhodně charisma, jen někdy si to kazí tím, že zapomene hrát. Emoce, které v některých chvílích ve filmu vyjadřuje, jsou jaksi prefabrikované a skoro robotické. Ve filmu "Kontraband" si zahrál bývalého zloděje, který už je napravený, má rodinu, ale právě kvůli jednomu z členů, svému švagrovi, je nucen zachránit život tak, že se zase pustí do něčeho nezákonného. Poslední dobou se nám s podobnými filmy roztrhl pytel. Kam zařadit kontraband? Asi někam mezi "Mistrovský plán" a "Muže na hraně". První jmenovaný je ze všech tří nejpropracovanější, druhý nejméně. "Kontraband" je kdesi mezi. Některé herecké výkony jsou zde skutečně výtečné (Ben Foster, Kate Beckinsale a samozřejmě Giovanni Ribisi, který není ani na chvíli vtipný, naopak je v roli, v níž ho většinou neznáme, a je skvělý), ale Wahlberg rozhodně není ten, kdo to táhne. Příběh je docela jednoduchý a nějakého mistrovského plánování se nedočkáme, ale plyne celkem dobře kupředu, jen ty akce jsou místy takové prvoplánové a vložené jen proto, aby to akční bylo. Nic převratného zde ale čekat nemůžete. Prostě celkem úctyhodně natočený "heist film", který nemůže konkurovat "Dannyho parťákům", ale když je zrovna nemůžete ve své videotéce najít, je tohle ucházející náhrada. Na to, že původní film "Z Reykjavíku do Rotterdamu" měl ani ne 90 minut, je tahle americká verze trochu roztahaná.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když vám ani tak moc nejde o plánování loupežné akce, o originální nápady a smíříte se s podprůměrným Wahlbergem.
Hodnocení: 50% za to, že to není nic významného v daném žánru, ale zároveň to není totální propadák, který vlastně neví, co má divákovi ukázat jako třeba "Muž na hraně"


Vrtěti ženou (Hysteria, 2011)
Britové k nám dostávají komedie, které jsou mnohdy lepší než jejich američtí kolegové. Když už jsem u toho, tak takový snímek "Přizdis*áči" to jenom potvrzuje. Britský humor je prostě jedinečný a dokazuje to i snímek "Vrtěti ženou", který vypráví o tom, jak vlastně na svět přišel jeden z nejzásadnějších vynálezů - vibrátor. Bylo to proto, že ženy se léčily z hysterie tím, že jim lékař stimuloval jejich pohlavní orgán, aby dosáhly orgasmu a uvolnily tak své tělo. Jenže masáž rukou byla poměrně náročná, a tak se zrodil nápad na vibrátor, který v tomhle případě vypadá jako pistolka nějakého kosmického poděsu. "Vrtěti psem" je film rámovaný krásnou atmosférou Londýna předminulého století, což souvisí se stylem oblékání, ale částečně i s mluvou. Přesto bylo možné do takového prostředí napasovat skutečně vtipné momenty, které posouvaly děj dál. "Vrtěti psem" je romantická komedie, což je škoda. Kdyby se romantiky ubralo, ničemu by to nevadilo. Hlavně konec pak zamrzí, protože je ve srovnání s humorem filmu prostě laciný. Vztah mezi Mortimerem a Charlotte v podání skvělé Maggie Gyllenhaal je uvěřitelný, ale v závěru prostě až moc levný. Skvěle je však doplňuje Rupert Everett, který je jednoznačně nejvtipnějším hercem po celou stopáž.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když se vám líbí lechtivé a zároveň stylové komedie. A myslím, že není na škodu, dovědět se, jak vlastně vznikl vibrátor.
Hodnocení: 60% za to, že je to dobrá a vtipná komedie, která se rozmělňuje v příšerně romantický závěr


Londýnský gangster (London Boulevard, 2010)
William Monahan si nejspíš řekl, že se pokusí zopakovat svůj úspěch s filmem "Skrytý identita", za jehož scénář dostal Oscara. Zůstal u gangsterských filmů, ale přesunul se do Londýna, kde se ale chlapec nenarodil. Je to ryzí Američan, což může být jeden z důvodů, proč snímek ne úplně funguje. Pravda, sice studoval alžbětínské a jakobínské drama, ale to ještě neznamená, že úplně chápe, jak by mohla vypadat gangsterka poanglicku. Život podobným filmům dal Guy Ritchie a v jeho šlépějích se Monahan snaží jít. Kromě toho, že sám napsal scénář, zároveň si střihl i svůj režijní debut. Je to trochu znát, protože film určitě nemá ten správný spád, v čemž je nesrovnatelný právě s Ritchiem, jehož starší, ale i novější kousky jako "RocknRolla" jsou přece jen tak nadupané, jako kdyby neměli ani a chvíli zastavit. V "Londýnském gangsterovi" nechybí akce, ale pořád se spíše jedná o konverzační film než film akční. A vlastně je to romantika, což je prvek, který zde hlavně funguje. Colin Farrell a Keira Knightley se k sobě vlastně docela hodí. Koho by to bylo předem napadlo? Druhým hodně funkčním prvkem je obletování herečky paparazzi. V tomhle smyslu jsou zde výtečné scény a je z nich vidět tlak, který je kladen na herce a herečky především. V ostatních ohledech ale film "Londýnský gangster" nevybočuje, jeho příběh je možná až příliš jednoduchý, i když úplná slátanina to samozřejmě není. Monahan se to ale snaží přebít pointou. Násilí je zde zobrazováno poměrně naturalisticky, což opět odkazuje na Ritchieho nebo McDonagha. Za mě průměr.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když už jste viděli všechno od Ritchieho a chcete mrknout na film, který si hraje na Martina McDonagha a jeho "V Bruggách".
Hodnocení: 50% za to, že je zde možná až moc romantiky a málo akce, mnoho dialogů a prázdných míst a málo střelby


Lorax (The Lorax, 2010)
Když by si někdo pustil "maraton" filmů, v kterém by - v jakémkoli pořadí - byly zahrnuty oba dva díly "Happy Feet" a k tomu ještě "Lorax", nejspíš by poslední film vypínal s tím, že už nikdy nepoužije nic, co by znamenalo, že kvůli němu budou muset kácet stromy, anebo to způsobí tání ledovců. Hned po tom otevře svou starou ledničku, cestou zabije nějaký otravný hmyz, vyhodí hromadu letáků do netříděného odpadu a nejspíš nechá i kapat vodu. "Lorax" je trochu nošením dříví na hromadu, která je každému ukradená. Jak se to říká? Házet perly sviním? Dospělé nezajímá, že je film silně ekologický, nejspíš jim to bude i vadit, u dětí můžeme jen doufat, že si z toho vezmou něco víc, než toho divného, malého a oranžového mrože bez zubů. Film má celkem dobrou vizuální stránku, ale většinu kreseb a proporcí světa a stromů stejně již vytvořil Dr. Seuss ve svých ilustrovaných knihách, které jsou pro Američany něco, jako jsou pro nás knihy od Lady a dalších. Seuss se ve svých knihách zabýval různými tématy a v "Loraxovi" je to právě environmentalismus. Nemá cenu kritizovat film za to, že je ekologicky laděný, taková je předloha. Příběh pak není z nejoriginálnějších, ale film obsahuje vtipy, které jsou velmi snesitelné. Viděl jsem horší animáky ("Žraloci na s(o)uši" například, ať nechodím tak daleko), a tak si myslím, že si film minimálně průměrné hodnocení zaslouží.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když chcete své děti naučit, co je to ekologie.
Hodnocení: 50% za to, že si myslím, že film je originální designově, má krásné barvy, ale je prostě příliš do očí bijící se svým poselstvím


Orel Deváté legie (The Eagle, 2011)
Škoda, že se tenhle snímek snaží být až tak moc mainstreamový. Čekal jsem něco trochu drsnějšího, možná ve stylu filmů "Válka Bohů" nebo jiných temných fantasy/historických filmů, ale tohle je skutečně jen podívaná pro ty, kteří mají rádi souboje, ale přitom nesnáší pohled na krev. "Orel Deváté legie" vypráví příběh o přátelství, zarputilosti a důvěře. Vlastně to není nic jiného než buddy movie, který se snaží prezentovat jako silně historický film, který se snaží dodržovat dobu, ať už kostýmy anebo prostředím. Ta Řím jim docela skousnu, i když nevím proč Channinga Tatuma jsem si nikdy jako římského důstojníka nepředstavoval. Možná, kdyby si roli prohodil s Jamiem Bellem, funguje to o něco lépe, protože ani Bell zrovna není prototypem otroka, kterému bych věřil, že dokáže až tak dobře bojovat. Typově je zde špatné nasazení herců v hlavní roli, ale vzhledem  tomu, že to jsou herci již dost okoukaní, zase tolik to nevadí. Hlavně Channing si zapíše další roli, kde ho budou fanynky milovat a budou mu přát, aby se dal dohromady po tom strašném zranění. Film je neskutečně sterilní, což zrovna ve snímku s Říma a bojů s barbary neočekávám. Asi za to může "Řím" a další historické, případně fantasy seriály a filmy, které se krvi a naturalismu nevyhýbají. Zde by to zajímavě okořenilo scény, které mají vyznívat drsně, jinak je "Orel Deváté legie" jen honičkou za kusem zlata. A zakončení s úsměvem, jako skoro každý buddy movie? To si opravdu mohli odpustit.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když máte rádi současnou "temnější" podobu fantasy a historických filmů a chcete si zkusit trochu jiný buddy movie
Hodnocení: 50% za to, že je to docela dobré, ale mohlo to být drsnější, temnější a hlavně kratší


Spy Kids: Špioni v akci (Spy Kids, 2001)
Robert Rodriguez se na začátku nového tisíciletí rozhodl, že splní svou rodičovskou povinnost a natočí film, který by byl pro děti, ale zároveň by mohl nadchnout i rodiče. Nebude se brzdit a trochu pustí z uzdy svou fantazii i klasické prvky svých filmů, kterými jsou hlavně černý humor (ten se změnil na jednodušší) a samozřejmě násilí. I když ve "Spy Kids" násilí nechybí, je převážně komicky zpracované. Tohle je opravdu film o dětech pro děti. Carmen a Juni jsou děti, které mají nudné rodiči. Vzhlede k tomu, že rodiči jsou Antonio Banderas a Carla Gugino, dá se o té jejich nudnosti pochybovat, ale oni tak před dětmi skutečně vystupují. Obyčejní rodiče, trochu ustrašení, ale mají je rádi. Sice doma to mají narvané různými vymoženostmi a vynálezy, ale kdo ne, že? Jejich rodiče jsou ve skutečností penzionovaní agenti a děti samotné se mají vydat v jejich šlépějích. Na prvním filmu "Spy Kids" je parádní, jak se Rodriguez rozhodl ho natočit profesionálně. Dobré efekty, skvělí herci, kteří s ním spolupracují často, všechno tohle funguje. Jenže ten příběh... Pro děti to asi fungovat bude, i když si nejsem jistý, jestli film nepodporuje dětské násilí. Děti pak mohou zkoušet, co dospělí snesou, zkusí se s nimi utkat, ale na druhou stranu film ukazuje sílu rodiny, a to jak sourozeneckou lásku, tak i lásku mezi rodiči a samozřejmě mezi rodiči a dětmi. Jsou to ale samozřejmě děti, kdo problém vyřeší a všechno dotáhnou do zářného konce. "Spy Kids" jsou filmem, který započal nečekaně dlouhou sérii a dal vzniknout i takovým peckám jako je "Dobrodružství Žraločáka a Lávovky".
Kdy je na film vhodné kouknout: Když už toužíte po tom, aby se z vašich dětí stali tajní agenti.
Hodnocení: 50% za to, že je originální s dobrými efekty, ale slušela by tomu spíš televize než plátno


Spy Kids 2: Ostrov ztracených snů (Spy Kids 2: Island of Lost Dreams, 2002)
První film, když už nic jiného, byl originální rodinný snímek, který mohl pobavit celou rodinu. Druhý film je pokračováním, které do hry vrací celou rodinu Cortezových, ale v hlavní roli jsou samozřejmě hlavně děti a jejich rodiče a následně ani prarodiče si v akci tolik neužijeme. Carmen a Juni se musí vyrovnat s novou hrozbou, která přichází z tajuplného ostrova. Jejich otec se zase musí vyrovnat s tím, že se nestal ředitelem špiónské organizace OSS. Ředitelem se stal muž, který je otcem dalších dvou dětských agentů. Gerti a Garry jsou silná konkurence pro Carmen a Juniho, ale přece by to nebyli oni, aby si se vším poradili. Rodriguez zase pustil svou fantazii na uzdu a na ostrově vytvořil spoustu monster, takže je film atraktivní po stránce digitální, i když na hodně z nich je znát nižší kvalita. U prvního filmu jsem měl z digitálních efektů přece jen trochu lepší pocit. A stejně tak i z příběhů. Tohle je jen honička za udělátkem, kdy záporák je na první pohled jasný, protože kdo to bude jiný, než nová postava? Nějaké zvraty tu jsou a Rodriguez pořád ukazuje, že je dobrým režisérem, ale přece jen to není něco, na co by jeho fandové a ostatní diváci měli dlouho vzpomínat. Rodina s dětmi si film užije určitě více než ostatní.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když pořád toužíte po tom, aby se z vašich dětí stali tajní agenti.
Hodnocení: 40% za to, že poprvé to mohlo být originální, ale podruhé už nikoli plusové body za skvělou představivost

pondělí 23. července 2012

Happy Feet 2, Bobr, Číslo 4, Mušketýři, Nebel, Neznámý, Vendeta, Dům a další


Happy Feet 2 (Happy Feet Two, 2011)
George Miller se podle všeho na stará kolena dal na ekologii a rozhodl se, že bude upozorňovat na to, co se děje s naší planetou. Už jeho série o "Šíleném Maxovi" měla něco ekologického v sobě. Kam se naše planeta může dostat? Je ropa a benzín to nejdůležitější? Podle všeho si ještě zásadnější otázky položil, když se rozhodl, že natočí animák "Happy Feet", protože je přece nutné upozornit na to, že ani tučňáci nemají příliš jednoduchý život. Druhý díl se zabývá ještě závažnějším tématem, kterým je globální oteplování, jež je dokonce prezentováno jako děsivé monstrum. Budiž, co se dá dělit. Děti to nepochopí, dospělí nad tím zívnou, ale jedno procento diváků to přece jen možná zasáhne. Na druhou stranu se film skvěle hodí jako materiál, který se může dětem promítat na konferencích o životním prostředí, kde jejich rodiče budou řečnit o tom, jak je důležité nemít televize, apod. Pozitivum filmu "Happy Feet 2" je skutečnost, že jsou zde příjemné písničky, trocha tance jako v minulosti, a docela dobrá animace, která je u tučňáků naprosto vyžadována. Hraje se tu hodně na roztomilost, kterou dodává malým tučňákům jejich první peří. Na děti to asi zafunguje, ale nebýt Pink, člověk by si asi ani ty písničky pořádně neužil.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když máte v kapse kartičku Greenpeace, vedle sebe děti v maskách roztomilých zvířátek a ve skříňce cédéčka Pink.
Hodnocení: 50% za to, že je to hezký, ale nijak originální příběh s prima písničkami

Nechápu, jak to dokáže (I Don't Know How She Does It, 2011)
Nemám rád Sarah Jessicu Parker. Rovnou se k tomu přiznám. Nečekal jsem od tohohle filmu moc, ale myslel jsem si, že by to mohlo být docela dobré pokoukání na pondělní večer s přítelkyní. Trocha romantiky, trocha humoru. Ó, jak moc jsem se spletl. Představte si Sarah jako matku od rodiny, matku, která nic nestíhá, protože má práci a děti, a to je na americkou ženu prostě moc. O tomhle je celá zápletka - jak skloubit rodinu s prací. Když si vzpomenu, jak moje mamka zvládala všechno, jak přišla z práce a ještě byla schopná se o nás o všechny postarat a večer nevypadala nijak unavená, vždycky chodila skvěle učesaná a nikdy neměla problémy s tím, že vypadala nějak nedbale, uvědomuji si, že celý tenhle film je prostě jedna velká hloupost. Je to o chudákovi ženušce, která nemá čas upéct svému dítěti koláč do školy, protože stejně nic takového ani neumíme. Ale nic nestíhá. Člověk jí nevidí moc pracovat, ale přesto je neskutečně vyčerpaná. Sarah její roli ani trochu nevěříte, možná proto, že jí máte zafixovanou v "Sexu ve městě", ale možná proto, že prostě neumí hrát. Skoro jsem si říkal, že Jennifer Aniston je vedle ní hotová královna hereček. Bohužel není to jen ona, kdo film potápí na dno hned vedle Titanicu, kde ovšem, na rozdíl od gigantické lodi, navždy zůstane. Hlavní je scénář, který je plný otřepaných frází a zápletek, které jsou stejně utopeny v nudě. Není zde žádný pořádný vtip. Stejně by nebyl ani dobře podán. Pierce Brosnan neurazí, Greg Kinnear v takových ptákovinách zahazuje svůj talent. Snaha film ozvláštnit trochu ve stylu "Deníku Bridget Jones" nefunguje. Hrozný, vážně hrozný film, z kterého jsem měl křeče.
Kdy je na film vhodné kouknout: Nenapadá mě žádná vhodná příležitost. Ani žehlení, protože žehlička by se v takovou chvíli mohla proměnit ve zbraň.
Hodnocení: 20% za to, že je to špatný romantický film, stejně jako špatná komedie

Jsem číslo čtyři (I Am Number Four, 2011)
Sci-fi je žánr, který je podle mnohých již naprosto vyždímaný. Já si to nemyslím a dle mého jsou pořád náměty a zpracování, které je potřeba objevit. Originalita zde existuje, vždyť různých vynálezů a světů může být tolik! Jenže, jak se zdá, těch novinek zase tolik být nemůže. Duncan Jones by nám to sice mohl vyvrátit, ale D. J. Caruso se rozhodl, že půjde starou cestou. Vezme kluka, co má speciální schopnosti, udělá kolem toho trochu mytologii, možná přidá nějaké to monstrum a temné zabijáky, kteří jsou prostě jenom špatní, a máme tu klasický boj dobra se zlem, který chce být akční, ale přitom je místy rodinný jako "E. T. - Mimozemšťan". "Jsem číslo čtyři" může nabídnout jedinou věc, a to je snaha o dobré zpracování, která se vydařila. Tvůrci následujíc klasickou kostru podobných sci-fi příběhů, příliš se neodlišují a ukazují nám, že to jde po několikáté stejně a pořád to baví. Že film nevyčnívá? Tak vyčnívat nemusí, protože dává přesně to, co bychom chtěli, pokud nejsme moc nároční. Je to jednoduchá popcornová zábava, u které se nemusí příliš přemýšlet. Co víc si přát?
Kdy je na film vhodné kouknout: Pokud jste fanoušci sci-fi a nevadí vám, že v trochu jiném kabátě uvidíte už minimálně jednou viděné/přečtené.
Hodnocení: 50% za to, že je to fajn akční sci-fi, které ale není v žádném smyslu originální

Pan Bobr (The Beaver, 2011)
Těšil jsem se na Mela Gibsona, protože si myslím - ať už má jaké chce excesy - že je to výborný herec, jeden z těch, co si zaslouží Oscara, ale nejspíš ho nikdy nedostanou. Nezklamal mě. Jeho interakce s televizí, kde právě běží epizoda klasického seriálu "Kung Fu" je prostě dokonalá a já jsem se musel zasmát. Jediná věta a dokázal mě pobavit. Tohle mě dostalo a já jsem jen čekal, jak se bude snímek dál vyvíjet. Mel Gibson je rozhodně největší devizou filmu. Jodie Foster věděla, koho by měla do jednotlivých rolí obsadit. Projevilo se to i v roli syna, kterého skvěle ztvárnil Anton Yelchin, ale i v roli jeho kamarádky/přítelkyně, kterou ztělesnila Jennifer Lawrence z "Hunger Games". V "Panu Bobrovi" mi dokázala, že jí pro hladovou sérii nevybrali jenom kvůli obličeji. S filmem je jiný problém než ten herecký. Trochu nám hapruje scénář. Hlavní myšlenkou je spojení Gibsona s plyšovým bobrem. Funguje to dokonale, ale to ostatní kolem, hlavně příběh syna a jeho kamarádky je prostě jenom vatou, kterou se režisérka snažila natáhnout film na klasických 90 minut. Nebýt hereckých výkonů a některých zajímavých nápadů (plyšový bobr, díra ve zdi, graffiti) film je hodně nezajímavý. A tak dávám hodnocení hlavně za skvělé výkony i za závěr, který je přesně v takovém duchu, který snesu. Žádný úžasný happy end, ale pěkně drsný konec, který naznačuje, že by mohlo být lépe.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když jste nezanevřeli na Mela Gibsona a máte slabost pro násilnické plyšové hračky.
Hodnocení: 70% za to, že je to celkem silný příběh, který toho možná spojil až moc dohromady, ale hlavně za Gibsona a Yelchina

Máma mezi Marťany (Mars Needs Moms, 2011)
Tak jsem si říkal, co je špatného na animovaném sci-fi, které nás přivede na Mars. Dopředu jsem věděl, že "Máma mezi Marťany" je komerčním neúspěchem, podle všeho dokonce tím největším, který má Disney zatím na svědomí. Pustil jsem si tedy poměrně krátký film a chtěl jsem zjistit proč. Jednoduchá odpověď, není, ono je těch faktorů trochu víc. Tím prvním je skutečnost, že je použita technologie motion capture. Herci hrají, aby byly jejich pohyby následně přeneseny do počítače, kde se na ně hodí digitální textura a na světě je animovaný film. Dobře, trochu jsem to zjednodušil, ale podstata taková skutečně je. Co je na filmu špatné, to je skutečnost, že zde není nic roztomilého, na co by se mohli malé děti těšit. S motion capture technologií a použitou animací všechno vypadá tak nějak... nehezky. Jenže to není jen animace, ale i hloupoučký příběh, který nám na začátku hodí jednoduchou zápletku, kterou ani moc nerozvede. Film je vlastně o tom, že nemáme zlobit maminky, protože ony nás milují, my milujeme je. Když jim řekneme něco ošklivého, mohlo by se nám to zle nevyplatit. To je vlastně celé mravní ponaučení, které je dospělému jasné a dítěti... no vlastně taky. Kdo by se z toho mohl poučit, tak jedině puberťák, pro kterého rozhodně film není. Film se téměř celou dobu odehrává na Marsu v základně, kde nejsou sci-fi prvky nijak moc vychytané. Marťani jsou od pohledu nehezcí a inspirovaní další ne tak hrozným propadákem od Disneyho, kterým je "John Carter". Na závěr nás čeká menší drama, které musí skončit dobře, oslaví se rodina - základ planety? - a všechno dobře skončí. Efekty nestačí. Se skvělou vizuální stránkou si vystačil Cameron a jeho "Avatar", ale ne každému se tak dobře podaří prodat tak jednoduchý příběh. "Máma mezi Marťany" na to doplatila. Disney by se měl trochu víc inspirovat u Pixarů a víc se zaměřit na příběh.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když si myslíte, že animáky mohou být sranda.
Hodnocení: 45% za to, že je to celkem silný příběh, který toho možná spojil až moc dohromady, ale hlavně za Gibsona a Yelchina

Tři mušketýři (The Three Musketeers, 2011)
"Tři mušketýři" jsou naprostou klasikou jak literatury, tak i tvorby. Některé filmové adaptace jsou úspěšnější než jiné, některé jsou vážnější, jiné vtipnější. Když nám bylo řečeno, že Paul W. S. Anderson bude novou verzi, člověk začal trochu uvažovat o tom, jestli se Hollywood nezbláznil. Režisér, který má na svědomí filmy "Resident Evil" nebo "Rallye smrti", se nezdál jako výborná volba pro takovou klasiku. Není se čemu divit, je to režisér, který skvěle zvládá akční věci, ale že by dokázal vdechnout duši klasice, o tom se dalo pochybovat. A výsledek? Pochybnosti byly naprosto namístě. Meče se zde používají maximálně pět minut, zbytek bitek je většinou prováděno za zvuků střelných zbraní. "Jeden za všechny, všichni za jednoho" se pronáší výlučně u vína a na koních se nejezdí, protože je to docela zbytečné, když má člověk po ruce vzducholoď. Milady de Winter v podání Mily Jovovich je v podstatě převlečenou Alicí z "Resident Evil", protože akční kousky, které nám předvádí, jsou jakoby vystřižené rovnou ze zombie klasiky. Anebo z "Matrixu". Do toho ještě máme šermujícího kardinála Richelieu s tváří Christopha Waltze. Klasika se postavila na hlavu a je z toho šílený biják hollywoodského stylu. Dumas se zatím obrací v hrobě a proklíná Andersona, já zase mohu s klidem říct, že na tohle už se nikdy znovu nepodívám.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když milujete prznění klasiky, nejde vám o dodržení reálií doby a zbožňujete Milu Jovovich v akčních scénách.
Hodnocení: 40% za to, že podobnému prznění klasiky prostě nemůžu dát víc

Alois Nebel (2011)
Co je na "Aloisovi Nebelovi" nejlepší? Chce se mi říct, že je to píseň "Půlnoční" od Václava Neckáře. O tomhle filmu se hodně mluví, a to hlavně díky animaci, která je řemeslně naprosto skvělá, ale dívat se na ní v kině, přiznám se, že po tom netoužím. Trochu se mi z ní točí hlava. Uznávám ovšem, že natočit něco tak náročného, to chce odvahu a odhodlání. V tomhle směru "Alois Nebel" nezklamal. Co je naprosté zklamání, to je zbytek filmu, tedy hlavně příběh. Herecké výkony jsou dobré. Miroslav Krobot využívá pro roli naprostý minimalismus, lidé si pak budou více pamatovat Wachka v podání Leoše Nohy, který je dokonalým příkladem českého vychytralíka, který udělá jakoukoli prasárnu, aby si trochu polepšil. Skvěle hraje i Alois Švehlík. Jenže v čem hrají? "Alois Nebel" v podstatě nemá žádný děj, ale je shlukem na sebe navazujících scén, které jsou propojovány postavou Aloise Nebela a jeho osudem. Jsou zde prostřihy, jsou zde epizodky, ale všechno je tak nějak jen ukázkou toho, jak by mohl vypadat podobný film, kterému by se dal pořádný příběh. Je to jen další ukázka našeho alibismu. Dáme tomu skvělou formu, to by mělo stačit. Nestačí. Prostě nestačí.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když si myslíte, že jedinečná forma animace vám může přinést i jedinečný film.
Hodnocení: 40% za to, že je to sice hezký pokus, který se snaží vzbudit emoce, ale tenhle film je prostě prázdný


Neznámý (Unknown, 2011)
Liam Neeson se proměnil v hrdinu akčních thrillerů. Člověk, kterého většina z nás stále vidí jako mentorského Qui-Gon Jinna, má za sebou už dobré výkony ve filmech jako "Mezi vlky" nebo "96 hodin". Role ve snímku "Neznámý" je podobná. Není zde hodným člověkem na straně dobra, ale je osobou, která najednou, zničehonic, ztratila svojí identitu. V jednu chvíli je Martinem Harrisem, který přijíždí na konferenci do Berlína. V druhé chvíli jede v taxíku, který se řítí do řeky. Po čtyřech dnes se probouzí z kómatu, chce za svojí ženou, ale zjišťuje, že ta už je s jiným Martinem Harrisem. Jelikož Neeson nemá žádný doklad, nemůže dokázat, kým skutečně je. Začíná napínavá jízda po venkově, hledání totožnosti a také pravdy. Skvěle mu u toho sekunduje Diane Kruger, které už jsem přece jen odpustil "Troju". Společně tak utíkají z místa na místo, chtějí získat co nejvíce informací, kterých je ale málo. Nakonec se pravdy doberou. S filmy jako "Neznámý" je jeden problém. Divák má velká očekávání. Myslím, že s pointou může přijít mírné zklamání, ale to nic nemění na tom, že s Liamem si film prostě užijete. Je to sympaťák, ať už hraje dobráka nebo napraveného dobráka.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když se chcete přesvědčit, že Liam Neeson skutečně není jen mentorský typ herce, ale moderní akční hrdina.
Hodnocení: 75% za to, že je to dobře vystavěný thriller se skvělou zápletkou a gradací, jen ta pointa je trochu slabá


Vendeta (2011)
Líbí se mi trend, který v posledních letech začíná objevovat. Je to trend thrillerů až hororů. Jejich kvalita je jedna věc, ale to, že vůbec vznikají, to je neskutečně pozitivní faktor. "Normal" je snímek, který to tak trochu začal, i když nadšení z traileru se nakonec úplně nekonalo. V případě filmu "Labyrint", který na nás vyskočil v lednu... No, škoda mluvit. A očekávaný "Poslední výkřik" s Ivetou Bartošovou? No dobře. Ten trend vůbec nevypadá dobře, ale myslel jsem si, že film "Vendeta" by to mohl změnit. Na jednu stranu ano... ale jen na jednu stranu. Začátek je neskutečně drsný. Tři kluci prostě chtějí jednu holku, tak jí zblbnou, odvezou na místo, kde je nikdo nemůže vidět a jí nikdo neuslyší křičet. Film je velmi silný, možná vás přinutí i  stáhnout se do sebe, protože jednání kluku je zachyceno docela syrově. Surovost a naturalismus ale nečekejte. Na to u nás podle všeho nejsme připraveni. Ale dobře film jede dál. Znásilnění se událo a otec s tváří Ondry Vetchého se chce pomstít. Ondřej je skvělým hercem a dokazuje to tady. V konfrontaci s Chmelou a Taclíkem předvádějí menší koncert, trochu cinknutý americkým stylem, ale dobře. Thriller je pořád napínavý. Pomstí se? Nepomstí? Opět nečekejte nějaký naturalismus. Pak se pomstychtivý tatík najednou probouzí v poli, nic neví a do hry se dostává Oldřich Kaiser. A všechno jde do háje. Ne kvůli Kaiserovi, který je také dobrý, i když nemá moc prostoru. Film jde do háje, protože se snaží změnit v něco, co není. Silný thriller chce najednou být uměleckým filmem s nějakým hlubším smyslem. Všechno je zabit, atmosféra rozsekána na kousky a finální dojem je... slabý. Film je příliš rozporuplný ve své kvalitě. Je to škoda, protože potenciál zde byl obrovský, ale i na tak malém prostoru došel dech.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když nechcete od thrilleru napětí, ale solidně vystavěný příběh, který je pak hozen z útesu.
Hodnocení: 50% za to, že se to v polovině zvrtne v další alibistický snímek, který si chce hrát na něco víc


Všemocný (Limitless, 2011)
"Všemocný" se ze začátku tváří jako sci-fi s prvky komedie, ale v průběhu zjistíte, že je to vlastně docela obstojné drama. Bradley Cooper hraje spisovatele, který nemá zrovna na růžích ustláno. Nezdá se, že by měl v blízké době cokoli vydat, spíš to vypadá, že by se každou chvíli mohl ocitnout na dlažbě a spokojit se s kolegy bezdomovci, kteří mu budou dělat společnost. Žena mu odešla, ale štěstí mu přeje a on potká svého švagra. Setkání s ním je zvláštní, hlavně ve chvíli, kdy mu švagr nabídne prášky, které by mu podle všeho měly zvýšit mozkové funkce. Spisovatel Eddie odmítá, ale pak si prostě řekne, co může ztratit. Po požití preparátu zjišťuje neskutečnou věc. Jeho mozek skutečně pracuje na mnohem vyšších frekvencích, jeho schopnosti se navyšují a on dokáže věci, které dříve nedokázal. Napíše román během několika hodin, redaktorka je z něj naprosto unesená. Zdá se, že se zlé obrátilo v dobré a Eddiho život nabírá konečně ten správný směr. Jenže k tomu potřebuje další prášek, protože jeden samozřejmě nefunguje věčně. Švagr je však někým zabit. A komedie se mění v docela solidní drama, které ale stále zůstává především v lidské, osobní rovině. Bradley Cooper bez problémů utáhne film a není se divit, že jeho hvězda stoupá. Je to sympaťák, který navíc umí hrát. "Všemocný" nemá nečekanou pointu, nemá geniální vyústění, ale přesto je to snímek, který vás většinu času bude bavit.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když se chcete pobavit, ale zároveň napjatě očekávat, jak to dopadne.
Hodnocení: 60% za to, že Bradley Cooper dokázal film ovládnout, navíc je zde solidní scénář s nápadem


Tohle je válka! (This Means War, 2012)
Dva kamarádi, kteří jsou ve skutečnosti supertajnými agenti, jsou v akci naprosto dokonalí. Jako dva bratři, kteří si rozumí bez toho, aby si museli cokoli říkat. Co udělá jeden, na to už je připravený druhý. Akce je jedna věc. Proti sobě ale mají Tila Schweigera, kterého rozhodně není tak snadné chytit a který zase dokazuje, že v Hollywoodu mu prostě nedávají takové role, jaké by si zasloužil. Hraje záporáka, který zas tak ničím nevyniká a nehrát ho právě Schweiger, nevyniká vůbec. Chris Pine a Tom Hardy jako dvojice agentů nejsou vůbec špatní, jenže místo toho, aby nejnovější film režiséra McG byl akční, je to hlavně komedie, která zase tak vtipná není. Pinovi a Hardymu to funguje, ale jakmile zjistíme, že válka je zde proto, že oba začnou chodit s jednou ženou, která má navíc tvář Reese Witherspoon, všechno zajímavé se vytrácí. Ti dva si dělají naschvály, blbnou, aby tu vytouženou dostali. Až nakonec tedy dojde k tomu, že ti dva se zase usmíří, jsou nejlepšími přáteli, všechno dobře dopadne, akce je nudná a musí je zachránit ženská, která je na první pohled praktická jako krychlové kolo. McG nepřestřelil, budete se bavit, ale je to laciné, bez výraznějšího nápadu a momentů, které by vás skutečně dostaly do kolen.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když se vám nechce koukat na filmy/seriály ze 70. let, ale chcete si užít jejich moderní podobu.
Hodnocení: 40% za to, že je to docela fajn interakce mezi Pinem a Hardym, ale jinak jen oddychovka


Dům (Dom, 2011)
Kdyby se Miroslav Krobot nerozhodl, že se na stará kolena stane i hercem, nevznikl by film "Dům". Stojí na jeho minimalistickém herectví, kterému stačí v podstatě jeden jediný výraz. Jako kdyby byla ta role napsána přímo pro něj. Krobot zatím nepředvedl, kolik dimenzí herectví v něm je, ale on zatím nemusel. Se svými schopnostmi, z kterých neodhaluje vše, dokázal naprosto geniálně pobavit ve snímku "Účastníci zájezdu", stejně tak zvládl postavu "Aloise Nebela" anebo právě postavu otce Imricha ve filmu "Dům". Rozhodně se nemá za co stydět. Jeho otec/stavitel, který chce svým dcerám postavit dům, každé jeden, je typický člověk, kterému jde o dobro rodiny, a tak mu ani nevadí, že jí terorizuje. Hlavně, že bude po jeho. Imrich není úplně negativní postavou, ale jednoduše se nedokáže přenést přes své sny, své představy, kterým se musí každý podřídit. Vždyť jaká je to oběť dcerám stavět dům? Co lepšího by mohli chtít? Až pak bude rodina šťastná. Jen si neuvědomuje, že právě svým chováním je tím, kdo dělá rodinu nešťastnou, kdo od sebe všechny, až na věrnou manželku odhání. Scénář je skvělý, jeho samotné provedení, není zas až tak dechberoucí. Jak říkám, bez výkonu herců by zde byla prázdná místa, která nakonec stejně zůstávají- Jako kdyby režisérka a scénáristka prostě nechtěla některé problémy řešit, příliš je vysvětlovat a film prostě uzavřela s tím, že to dobře dopadlo. Ten konec je možná až příliš podbízivý, i když Miroslav Krobot vám dá věřit, že to opravdu myslí vážně.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když vám nejde o film, ale o herecký koncert.
Hodnocení: 70% za Krobota, Medveckou a Bárdos


Anonym (Anonymous, 2011)
Kdo vlastně stojí za všemi hrami, které jsou přisuzovány Williamu Shakespearovi? Byl skutečnou osobností, anebo jenom vymyšleným člověkem, který na sebe vzal podobu dramatika, ale hry skutečně psal někdo jiný, někdo, kdo musel pro svůj stav zůstat v pozadí? Šlechtici nemohli být umělci, a proto mohli psát jedině tajně. Je Williamem Shakespearem nějaký šlechtic, který se skrýval? Je to skupina lidí, která se vydávala za jednoho? Aneb je pravda úplně jinde? Přiznám se, že mě to nezajímá. Nechci vědět, jestli skutečně existoval William Shakespear a on sám napsal všechny hry, anebo to celé bylo jinak. Hry jsou natolik geniální, že nemá smysl se v tom hrabat. Za každou cenu chceme odhalit pravdu a bořit tak mýtus. Ale nezaslouží si některé mýty, aby bořeny nebyly? Dle mého názoru je tohle jeden z nich. Lidé by měli žít pro jeho díla. Roland Emmerich se rozhodl, že natočí film, kde nebude ničit New York, ale že převede na plátno jednu z možných verzí toho, jak to celé bylo. Navíc k tomu přidá i poměrně složitý politický příběh, který se samotným Shakespearem zas až tak zásadně nesouvisí. Ale budiž, film musel být trochu živější a akčnější. Překvapivě nejlepší jsou ale sekvence, kde jsou sehrávány kusy z Shakespearových děl. Emmerich tedy nenatočil film, který by byl špatný, kostýmně je dobrý, výprava je skvělá, ale celé je to příliš dlouhé a... no prostě nezajímavé. Vše je jasně nalajnováno až moc přesně a není zde možnost domýšlet. Chápu, že jde o prezentaci jedné verze, ale přece se to mohlo natočit napínavější, zajímavější s pointou na závěr. To ne. Místo toho Emmerich v závěru útočí na city, jak je u něj zvykem. Průměrná podívaná, která má krásnou výpravu.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když mát rádi alternativní historii a filmy o tom, jak to mohlo být.
Hodnocení: 50% za to, že je to zdlouhavé historické drama, které zas není tak překvapivé


Cesta na tajuplný ostrov 2 (Journey 2: The Mysterious Island, 2012)
"Cesta do středu Země" nebyla nijak velkým spektáklem, ale Brendan Fraser je prostě sympaťák, kterého můžu. Josh Hutcherson v sobě také má nějaké to nadání, jenže jsou mu mnohdy dávány otravné postavy, které rozhodně nepatří k těm, jimž budete na plátně fandit. Hutcherson má ale štěstí, že do volného pokračování tvůrci šoupli Luise Guzmána, který je ještě více otravný a ještě více protivný než Hutcherson sám. "Cesta na tajuplný ostrov" je dějově zasazená na ostrov kdesi v Pacifiku, kde se údajně měla odehrávat tři zásadní literární díla. "Ostrov pokladů" od Roberta Louise Stevenson, "Gulliverovy cesty" od Jonathana Swifta a samozřejmě i "Tajuplný ostrov " Julese Verna. Jak se postavy - kromě Huthersona film opanuje Dwayne Johnson alias wresler The Rock - dostanou k tomu, že jsou tyto tři knihy propojené, to je skutečně deduktivní práce, z které by se posadil na zadek i Sherlock Holmes. Nemyslím si, že jsem nějak hloupý, ale to, jaké závěry snadno a rychle dělají obě hlavní postavy, jejich uvědomění si jednotlivých propojení, to skutečně svědčí o IQ okolo 200 bodů. Závidím. Tvůrci si zde s logikou moc nezahrávali, prostě chtěli vytvořit dobrodružný příběh, který diváky nadchne svým 3D zpracováním. Nevím, osobně jsem z filmu odcházel zklamaný a nijak mě nedonutil vzdychat ohromením. Ani nad zpracováním, ani nad příběhem. Přijde mi to jako rodinná zbytečnost, která divákovi nic nenabídne než jenom jedno odpoledne zabité v kině s dětmi.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když si myslíte, že podle Verna se dají točit jen dobré filmy a la Karel Zeman. P.S.: Budete vyvedeni z omylu.
Hodnocení: 30% za to, že jsem u filmu usínal, Guzmán byl protivný ještě víc než Hutcherson a Caine s Rockem, kterému nevěřím ve filmu ani dobrý den, i když jinak je borec, vše nezachrání


Hněv Titánů (Wrath of the Titans, 2012)
"Souboj Titánů" - mám v tomhle případě na mysli remake - se ani zdaleka nemohl vyrovnat originálu, který překypoval tolika nápady, krásnou vizuální stránkou, ale hlavně jedinečnými triky Raye Harryhausena, že jsem už od začátku tušil, jak asi dopadne moderní digitální podoba. Ztratilo se veškeré kouzlo, legendární scény, postavy, všechno šlo stranou, aby se natočil americký biják, který má ohromit digitálními efekty, epickými souboji a prázdným příběhem. Sam Worthington není špatný herec, ale "Souboj Titánů" rozhodně není ukázkou jeho umu. Stejně tak tomu není ani v případě pokračování s českým názvem "Hněv Titánů". Film má ještě prázdnější příběh, který má očividně hodně společného s filmem "Válka Bohů". Jenže tak, kde "Válka Bohů" ohromuje vizuální stránkou - Tarsem Singh má přece jen jedinečné vizuální cítění - tam se to "Hněv Titánů" snaží vynahradit digitálními efekty, což je jediné, co ve filmu skutečně funguje. Triky jsou dobré. Proto také dávám filmu 20 % a ne nic. Rosamund Pike má neskutečně nevděčnou roli a zahrála si tak zbytečnou postavu Andromedy... Nechce se věřit, že milostný příběh mezi Perseem a Andromedou byl jedním ze základních motivů původního "Souboje Titánů". Tady to mezi oběma ani na chvíli nezajiskří, ale na konci se najednou zničehonic dají dohromady, jako kdyby si byli souzeni. Nezvládnuté jak scenáristicky, tak i režisérsky. Známí herci nejsou všechno a digitální triky už vůbec ne.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když nechce u sledování přemýšlet.
Hodnocení: 20% za to, že je film ještě méně zajímavý jak po stránce trikové, tak po stránce scenáristické než remake "Souboj Titánů"


Světová invaze (Battle Los Angeles, 2011)
Jestliže máte rádi filmy, kde vám nejde o postavy nebo o příběh, ale vyžíváte se hlavně ve vojenské technice a v autenticitě, jak jsou vojenské konflikty zaznamenány, mohlo by se vám válečné sci-fi "Světová invaze" docela zamlouvat. Není to si "Černý jestřáb sestřelen", který je z hlediska zachycení autentičnosti bojů naprosto dokonalý, ale pořád to má pořádnou dávku realističnosti. Jde o to, kdo je vlastně útočníkem? Vlastně ani ne. Jde o jednotlivé postavy? Vlastně ani ne, jejich osudy prostě nejsou zajímavé a přiznám se, že mi bylo jedno, co se s postavami stane, a to i přesto, že v úvodu se nás film snažil přesvědčit, že před sebou budeme mít válečné drama, kde jsou vojáci vykresleni do hloubky jako skuteční lidé se skutečnými osudy. Nestane se tak a na postavách vám vlastně nezáleží, a tak sledujete armádu, která se potýká s něčím z vesmíru. Efekty jsou docela dobré, ale nic výjimečného, nejlepší je jednoduše bojová akce. Dialogy mezi vojáky úplně nefungují, ale jakmile dojde na zbraně, film je prostě výborný. Střelba je natolik uvěřitelná, že vás jediná je schopná skutečně vtáhnout do děje. Jinak si snímek nezaslouží vaši pozornost, určitě ne v kině. Trochu mě překvapuje, že tenhle film šel do kin i u nás, protože jsou zajímavější kousky, které by si velké plátno v multiplexech zasloužily více.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když jste skalní fanoušci válečných filmů a chcete vidět střílení, výbuch a vojenské uniformy. A nezajímají vás postavy.
Hodnocení: 30% za to, že je film ještě méně zajímavý jak po stránce trikové, tak po stránce scenáristické než remake "Souboj Titánů"

pondělí 16. července 2012

Runaways, Rok jedna, Nedotknutelní, Johnny English 2, elitní zabijáci, Alvin 2 a 3, Jana Eyrová, Zkrat a Colombiana


The Runaways (The Runaways, 2010)
Vzniky kapel jsou pro mě většinou zajímavým zjištěním toho, jaké je vlastně zákulisí toho, když se píší dějiny rokenrolu. Film "The Runaways" je přesně takovým snímkem. Sledujeme titulní skupinu, jak se dává dohromady. Jsou to mladé holky, které ještě nemůžou ani legálně pít alkohol, ale jsou oddány muzice a chtějí hrát a zpívat. Nechtějí být nějakým chorálem, ale skutečnou rockovou kapelou, která může klidně konkurovat chlapským kapelám. A snad by se jim to i povedlo. Co byl hlavní faktor neúspěchu? Nejspíš jejich věk, vzájemné nepochopení se, vázanost na rodiny, nebo naopak naprosté zrušení kontaktů k rodině, a možná i výstřední manažer Kim Fowley, kterého dokonale zahrál Michael Shannon, což je neskutečný herec, který má zaděláno na skvělou kariéru, protože se svými schopnostmi může dokázat ještě hodně. Role mu zatím nepřáli, ale teď se ukázalo, že když mu dají šanci a budou mu věřit, odvděčí se. Nominace na Oscara za "nouzový východ" rozhodně nebyla náhodou. Pozornost se ale asi nejvíce zaměřovala na Dakotu  Fanning a Kristen Stewart, které se maximálně snaží vymanit z toho, že hrají proto, že jsou pěkné. Kristen má na to být dobrou herečkou, podle všeho se uchytí i Dakota. Rád budu dál sledovat, jak se jejich kariéry budou vyvíjet. Jen škoda, že film "The Runaways" nebyl o něco drsnější a méně přízemní. Pak by to mělo grády a mohl to být skutečný film o vzniku rockové kapely.
Hodnocení: 60% za to, že je to trochu slabá verze toho, jak by mohl film o rokenrolových divách vypadat


Rok jedna (Year One, 2009)
Michael Cera vypadá s dlouhými vlasy jako debil. Jack Black zase ukazuje, že pitomé komedie mu jdou, ale to neznamená, že se budou líbit. "Rok jedna" je jednoduše jedna velká pitomost. Když už je tam scéna vtipná, okamžitě je následována nějakou příšernou trapností, která celkový dojem zabije. Prdící scény nebo scény s hovny - s prominutím - nejsou něco, co by diváka oblažilo. Od člověka jako Harold Ramis bych čekal přece jen něco víc. Přijde mi, že snímek je jen slátaninou těch nejblbějších scének celé filmové historie. Takhle prostě dobrou komedii nelze dělat. Myslím si, že je možné natočit komedii, která je inteligentní a vtipná, ale v tomhle případě se to prostě nepovedlo. Black a Cera mi v tomhle případně nesednou, o jejich kolezích ani nemluvím, i když Olivera Platta si rozhodně zapamatujete. Nejhorší na "Roku jedna" je skutečnost, že má vlastně nulovou zápletku. Ti dva jen putují, naprosto nesmyslně jsou svědky různých příběhů z bible, které se nemohly stát v průběhu několika dní, a přitom se mají stát proroky, aby se toho nakonec vzdali pro obyčejný život. No jo, morální ponaučení na konci nesmí chybět a je to fakt příšerné. Na téhle komedii není nic dobrého.
Hodnocení: 25% za to, že je to jednoduše špatná komedie



Nedotknutelní (Intouchables, 2011)
Já vím, že se objeví tací, kteří budou říkat, že je to vlastně patetický příběh, který stojí jenom na tom, že jedna z postav je postižená a může hýbat jen hlavou, ale nemůžu si pomoct, tohle je prostě příběh, který mě chytl za srdce. Hlavními postavami jsou kvadruplegik Phillipe a jeho pomocník Driss. Na první pohled dvojice, která by se logicky neměla dát dohromady. Phillipe je bohatý, ale ochrnutým, a tak vyžaduje permanentní péči. Driss je zase mladík, který se právě dostal z basy, je bezprostřední, řekne, co si myslí, mírně nespolehlivý a hlavně z chudinské čtvrti. Takoví lidé se k boháčům většinou nehodí. Ale právě svou bezprostředností a svým chováním si Driss získá nového zaměstnavatele, kterému zasáhne do života tak, že ho doslova převrátí naruby. Driss si získává všechny a získá si i diváky, stejně jako si je získá tento film. Je to chytrá, dojemná komedie, která staví na interakci dvou hlavních postav, ale i Drisse s ostatními osobami. Funguje to. Nezáleží na tom, že je to příběh podle skutečné události. Jako takový ho nehodnotím. "Nedotknutelní" by byli skvělým filmem, i kdyby byli natočeni jako originální příběh. Francouzi opět přesvědčují, že jsou schopni vytvořit něco, co je schopné překonat hranice země a zaujmout celý svět. Je to dobře, francouzská kinematografie má silnou tradici a je potřeba ji znovu rozdmýchat. Daří se to v hororu, nyní podle všeho i v jiných žánrech.
Hodnocení: 90% za to, že je to krásný lidský příběh, další ze silných filmů, který nepotřebuje romantiku a mileneckou lásku


Johnny English Reborn poster
Johnny English se vrací (Johnny English Reborn, 2011)
Musím říct, že od tohohle filmu jsem si mnoho nesliboval. Přece jen jsem si myslel, že "Johnny English se vrací" bude jenom obyčejná ptákovina, která se bude snažit hloupě navázat na první film. Ale nakonec musím říct, že jsem docela spokojený. Ten, kdo za to hlavně může, je samozřejmě Rowan Atkinson. Není tak potrhlý jako jindy, i když některé scény vám rovnou připomenou klasické skeče Mr. Beana, ale film je podán vcelku vkusně, velmi se pak podobá snímku "Dostaňte agenta Smarta", s nímž má i velmi podobnou zápletku. Abych pravdu řekl, asi bych dal přednost "Smartovi", ale to jen proto, že si tam zahrála i oblíbená Anne Hathaway. "Johnny English" ukazuje, že Rowan Atkinson má pořád komediální potenciál a že klidně utáhne celý film. Nandá to mámě své šéfové a nebojí se ani mlátit britskou královnu po hlavě tácem. Ano, těch spojitostí s klasickým Mr. Beanem najdete hodně. Kromě toho dostanete i Englishe, který se učí u mnichů. Film "Johnny English se vrací" nepřinese nic převratného, nesnaží se o to, ale je prostě příjemným setkáním se starým známým, který je pořád stejně tupý, ale dokáže se z každé situace dostat. Příběh je schématický, ale v tomhle případě to zase tolik nevadí. Pobavíte se, když přečkáte pár scén, které vám přijdou známé a možná až zbytečně hloupé. Škoda nevyužité příležitosti pro Gillian Anderson.
Hodnocení: 60% za to, že je to překvapivě komedie, která má úroveň a nemusí povětšinou zacházet do trapností


Killer Elite (Elitní zabijáci, 2011)Alvin and the Chipmunks: The Squeakquel
Když už má člověk k ruce taková esa, jako jsou Jason Statham, Clive Owen, ale hlavně Robert De Niro, už to musí být talent, aby z toho nevykřesal něco, co vážně bude stát za to. Gary McKendry ukázal, že takový potenciál klidně zabije, ani jedním okem nemrkne. Dobře, měl v ruce příběh, který se chce tvářit jako politický thriller se spoustou zabijáků, který je ale ve skutečnosti střílečkou zasazenou do 80. let, což člověk pozná v podstatě jen proto, že tu většina chlapů má knírek, případně i hodně odrostlé kotlety. Pořád si ale myslím, že režisér by tam měl být od toho, aby tomu dal trochu šťávy, kdyby se mu to zdálo nudné. McKendry očividně odmítl vkládat do filmu více, než je potřeba. Vybral si skvělé herce, udělal pár pěkných scén, hlavně těch akčních, ale všechno utopil v jediné linii, která naprosto postrádá zvraty. Film jsem viděl v podstatě jako linii, která se objeví na monitoru, když pacient zemře. Ze začátku to možná vypadalo, že defibrilace zabere, ale nakonec museli doktoři potvrdit, že pacient je mrtvý a nic mu nepomůže. Už jen zbývalo přikrýt dekou a zapsat čas úmrtí. Škoda. Robert De Niro má několik skvělých scén.
Hodnocení: 40% za to, že je to hrozně roztahané a ve skutečnosti tomu naprosto chybí napětí nebo gradace


Three male chipmunks and three female chipmunks, a red title banner in the middle of the poster and three female chipmunks underneath
Alvin a Chipmunkové 2 (Alvin and the Chipmunks: The Squeakquel, 2009)
Některé filmy vás zase jednou donutí přemýšlet o tom, proč. Proč se vlastně něco takového pořád točí? Copak byl první film takový úspěch? Dobře, přiznám, že jsem film "Alvin a Chipmunkové" snesl, ale abych se musel dívat na pokračování? Ne, to mě vážně zase tolik nedostalo. Jenže jsem se na film nakonec podíval. Nebudu říkat, že svého rozhodnutí lituji, ale film "Alvin a Chipmunkové 2" mě rozhodně nenadchnul. Trochu mi to připomíná plast. Hned vysvětlím. Koupíte si balení Coca-Coly, všech šest plastových lahví vypijete, pak je vyhodíte do žlutého kontejneru. Až si příště budete kupovat Pepsi, protože Coca-Cola došla, dostanete je v lahvích, které byly vyrobeny recyklací těch od Coca-Coly. Vypadá to stejně, ale nakonec dostanete něco jiného, trochu horšího. Rozdíl mezi prvními a druhými Chipmunky je jenom v tom, že jsou zde i Chipettky, tedy dívčí protějšky chlapeckých veverek. Je zde pořád pisklavé zpívání, což je asi pořád největší pozitivum. Jinak to vážně za nic nestojí. Asi jsem proti filmům, kde jsou herci s animovanými postavičkami, ale řekněte mi o nějakém dobrém, který následoval po "Králíkovi Rogerovi". Tenhle to rozhodně není. Jasonovi Leeovi přeji, aby konečně dostal nějakou pořádnou roli, která ukáže, že opravdu má komický potenciál.
Hodnocení: 30% za to, že bez zpívání a těch animovaných veverek by to vlastně byla obyčejná hloupá komedie ze školního prostředí



Alvin a Chipmunkové 3 (Alvin and the Chipmunks: Chipwrecked, 2011)
Co si budeme namlouvat, Chipmunkové jsou snesitelní asi jako mravenci ve spoďárech. Nebyli vtipní poprvé, už vůbec ne podruhé, ale stejně jsme se s nimi mohli setkat i potřetí. Aby toho na mě nebylo mnoho najednou, musel jsem si sledování dvojky a trojky rozdělit do dvou různých dnů, protože najednou bych je asi nedal. Pozitivum je skutečnost, že se konečně dostáváme z prostředí nahrávacích studií a soutěží, nesoustředíme se na hudbu, ale na životy Chipmunků a Chipettek. Dave jich všech šest adoptoval a teď se s nimi vydává na dovolenou. Alvin samozřejmě musí všechno zkazit a zaručeně je z něj jeden z nejotravnějších chlupáčů, co se kdy objevili ve filmu. "Alvin a Chipmunkové 3" vracejí Dava do hry a Jason Lee má zase jednu pitomou roli do své filmografie. Asi navždy zůstane Earlem, jehož karma nikdy nebyla naplněna. Bohužel. Pozitivní na trojce jsou pak jen pouze popkulturní narážky, které jsou minimálně úsměvné. Narážky na "Pána prstenů", "Ztracené" a "Trosečníka" nejsou geniální, ale lepší než drátem do oka. A Simone je rozhodně borec. Alespoň v první chvíli. Nedivil bych se, kdybychom se dočkali čtvrtého dílu, ale stejně tak bych netruchlil, kdyby nic takového nepřišlo.
Hodnocení: 35% za to, že je to díky sem tam dobrým hláškám o něco lepší a o něco nápaditější než dvojka



Jana Eyrová (Jane Eyre, 2011)
"Jana Eyrová" není zrovna film, na který bych se rád díval sám, ale zajímal mě, proto jsem využil příležitost a podíval se na něj se svou přítelkyní. Musím říct, že mě hodně zajímalo, jak bude fungovat spolupráce Mii Wasikowské a oblíbence Michaela Fassbendera. Musím říct, že jsem byl hodně překvapený, jak jim to fungovalo. Michael Fassbender zase ukázal, že nezáleží na tom, kolik filmů ročně točí, pořád je dokonalý a pokaždé jiný a osobitý. Na něj bych mohl pět chválu neustále, ale musím vyzdvihnout i Miu. Jako Australanka se s britským prostředím sžila krásně, ale hlavně podala výborný výkon, za který jí odpustím i "Alenku v říši divů". Neznám předlohu a tohle bylo i mé první filmové setkání s Janou, ale myslím si, že některé momenty zde byly přece jen slabší. Především pak chvíle, kdy si konečně řeknou, že se milují. Z britské konzervativnosti a chladnosti se najednou přešlo k americkému úsměvu a maximálnímu projevování citů. Já vím, že divák tohle chce, ale nebylo by lepší, kdyby mírná odtažitost nadále zůstala? O to silnější by pak mohl být závěr, který přece jen dokazuje, že knihy Charlotte Brontë nebyly jen obyčejnou červenou knihovnou a mají svou sílu i v dnešní době.
Hodnocení: 70% za to, že jsem si po delší době zase rád dal klasiku v novém a výborném provedení


Zkrat (Haywire, 2011)
Steven Soderbergh je režisér, který pro své filmy dokáže získat hvězdy filmového plátna. Nejinak tomu byl v případě filmu "Zkrat". Michael Fassbender, Michael Douglas, Ewan McGregor, Antonio Banderas, ale i Channing Tatum jsou herci, kteří už si stačili udělat jméno, někteří takové, které už nebude nikdy zapomenuto. Ani jeden z nich nemá ve snímku dostatek prostoru, protože pozornost se soustředí na hlavní hrdinku, kterou je Gina Carano, fitness instruktorka a specialistka na bojová umění. V akčních scénách je to poznat, jsou drsné, živočišné, skvěle provedené. A nejen díky Gině, ale i díky ostatním hercům. Trailer, kde se Gina utkává s Michaelem Fassbenderem jasně ukazuje, že akční stránka je skvěle propracovaná, choreografie prostě funguje. Jenže to je tak všechno. Soderbergh před námi rozehrává příběh, který je neskutečně malý a jednoduchý. Od člověka, který dělal všechny "Dannyho parťáky", ale i skvělý film "Nákaza" ze stejného roku jako "Nákaza", bych čekal prostě víc. Náhodné spojení se s mladíkem Scottem, kterému vlastně všechno hlavní hrdinka vypráví, je dle mého názoru zbytečné a nemá žádné pořádné opodstatnění. Nakonec je to jen obyčejný film o tom, jak chce drsná agentka zjistit, co se stalo, proč jí podrazili, a pak se samozřejmě chce pomstít. Nečeká nás ani velké akční finále. Soderbergh to vzal jako oddychovku a kritici tomu budou dávat dobré známky jenom proto, že je to Soderbergh. Tohle je prostě špatně.
Hodnocení: 45% za to, že to má dobré akční scény a příjemné herecké obsazení, které je naprosto nevyužité



Colombiana (Colombiana, 2011)
Hvězda Zoe Saldana stoupá a tahle ženská je v akčních filmech hodně příjemná, stejně jako byla dobrá ve "Star Treku". Jenže většina akčních filmů, kde hraje, mají dost pokoněný scénář. Luc Besson se může snažit, jak chce, může přizvat na režisérskou stoličku někoho jiného, než je on sám, ale v novém tisíciletí jsou výsledky jeho filmů... Řekněme rozporuplné. "Colombiana" není výjimkou. Je to jenom slaboduchý odvar toho, co byly filmy jako "Brutální Nikita" nebo "Leon". Motiv, který se prolíná zbytečně dlouhým filmem, je pomsta. Když už se chce točit film o pomstě, měl by se pojmout nějak originálně. Například jako oslava starších klasických pecek (filmy "Kill Bill") anebo drsně, neúprosně, depresivně jako třeba ve filmu "Oldboy". "Colombiana" není v ničem výjimečná. Příběh je v podstatě naprosto jasně nalajnovaný, nijak se neodchyluje od průměru. Přirovnal bych ho k filmu "Zkrat", který měl ale o něco lepší akci. Jsou zde momenty, které se snaží o hlubší vhled do osobnosti a podstaty hlavní hrdinky, ale z tohohle prostě osobní příběh neuděláte. Moc jednoduché, moc dlouhé a vlastně naprosto zbytečné. Obyčejný akčňák s dobře provedenou akcí, které je na stopáž docela málo.
Hodnocení: 40% za to, že je to ještě nudnější a přímočařejší než výše popsaný "Zkrat"